Kia Club CZ/SK • Garáž

Naposledy aktualizován

Kia Ceed III (2021)
17.07.2025 20:54
Majitel: marian85

Skoda Scala (2024)
12.07.2025 19:53
Majitel: Ingdave

Kia Sportage III (2015)
12.07.2025 09:40
Majitel: Slavomir sportage sl

Kia XCeed (2021)
10.07.2025 12:10
Majitel: profano

Kia Sportage V (2025)
01.07.2025 16:46
Majitel: Eric

Kia Sportage V (2025)
28.06.2025 22:57
Majitel: snike

Kia PRO_cee'd (2025)
27.06.2025 20:57
Majitel: werevolf

Kia Carens IV (2018)
19.06.2025 12:40
Majitel: buko1

Kia ProCeed GT (2023)
17.06.2025 21:27
Majitel: MIL

Kia Ceed SW III (2024)
13.06.2025 18:08
Majitel: Sutys

Kia ProCeed GT (2020)
13.06.2025 11:58
Majitel: CaprioPom

Kia cee'd SW (2024)
09.06.2025 12:27
Majitel: Mirse

Kia Carens II (2005)
29.05.2025 20:06
Majitel: jarda56

Kia XCeed (2025)
27.05.2025 20:30
Majitel: Nalim2

Kia cee'd SW II (2016)
27.05.2025 14:54
Majitel: hlinajs

Hyundai Tucson (2022)
20.05.2025 21:18
Majitel: kamiko

Kia cee'd II (2015)
19.05.2025 19:10
Majitel: Nalim2

Kia cee'd (2009)
19.05.2025 19:10
Majitel: Nalim2

Kia XCeed (2022)
15.05.2025 08:41
Majitel: urbino

Kia Stonic (2025)
11.05.2025 07:22
Majitel: anjelic

Kia Sorento III (2017)
09.05.2025 23:13
Majitel: Fary

Kia cee'd SW II (2017)
09.05.2025 09:44
Majitel: Anulu

Kia cee'd II (2016)
07.05.2025 21:53
Majitel: Webo1989

Kia XCeed (2021)
07.05.2025 12:28
Majitel: snike

Kia Ceed SW III (2020)
04.05.2025 19:40
Majitel: olin

Kia Sportage III (2013)
29.04.2025 23:16
Majitel: ladlen

Kia Rio III (2011)
29.04.2025 19:35
Majitel: Jedimaster54

Kia Sportage IV (2019)
29.04.2025 04:02
Majitel: RadekD

Kia Carens IV (2014)
27.04.2025 21:33
Majitel: Zino

Kia ProCeed (2024)
19.04.2025 23:24
Majitel: Lukydante

Kia cee'd SW (2022)
18.04.2025 01:47
Majitel: Gabo5

Kia Sportage II (2010)
15.04.2025 20:22
Majitel: pajacobo

Kia cee'd (2010)
15.04.2025 16:53
Majitel: RAXXX

Kia Sportage IV (2016)
08.04.2025 22:51
Majitel: Alfionc

Kia ProCeed (2025)
07.04.2025 07:29
Majitel: Y0HnY.91

Kia cee'd SW (2025)
06.04.2025 12:46
Majitel: Ondras1

Kia Soul (2009)
04.04.2025 13:57
Majitel: rudolf.tomka

Kia XCeed (2020)
03.04.2025 11:25
Majitel: Kubinho

Kia cee'd SW (2017)
02.04.2025 17:06
Majitel: Monika2020

Kia Rio IV (2017)
30.03.2025 18:28
Majitel: kamiko

Kia cee'd II (2015)

Majitel: Nalim2

Hlavní obrázek: Celkem zhlédnuto: 2570

Vůz: Kia cee'd II (2015)

Typ motoru: 1,6 GDi

Barva: FRD - červená

Výbava vozu (EX, Comfort, ...): TOP

Aktualizováno: 19.05.2025 19:10

Najeto: 32569 km

Spotřeba paliva: 0 l/100km

Cena: 414980.00 CZK

Zakoupeno dne: 11.6.2015

Prodejce: Autocentrum BUPI, s. r. o.

Celkem úprav: 1

Náklady: 856.10 CZK

Popis: Cee´d 5HB JD 1,6 GDi TOP
FRD červená

Celkem zhlédnuto: 92079

Hodnocení vozu: 7.37 / 10

Prosím ohodnotit: Pouze přihlášený uživatel může hodnotit vozy!

Obrázky
Úpravy
Blog
Kniha návštěv

27. sraz Kia Clubu CZ/SK

25.09.2023 17:00

Frenštát pod Radhoštěm
7. - 10. 9. 2023
Další ukázka z připravované 2. části Paměti Kia 2019 - 2029...
Opět bez fotografií, odkazů na natočená videa z této akce, dalších doprovodných informací a osobních pocitových vyjádření...

Takže jak jsem již naznačoval při popisu předešlého našeho hlavního Kia srazu, informace o pořádání 27. Kia srazu se objevila na našem fóru dlouho dopředu – tuším již někdy v polovině května, ještě před uskutečněním srazu předešlého. Toto setkání mělo také být spojeno s exkurzí do továrny Kia v Tepličke nad Váhom, a proto byl tento sraz naplánován jako čtyřdenní.s příjezdem účastníků již ve čtvrtek. Na pátek byla tedy naplánována samotná exkurze v Tepličke nad Váhom. Byly zarezervovány dva termíny (dopolední a odpolední), protože nikdo nemohl odhadnout, jaký bude o tuto prohlídku na Slovensku vůbec zájem.
Začalo postupné rezervování chatek v kempu ve Frenštátu pod Radhoštěm. Chatky byly většinou čtyřmístné, a proto se účasníci srazu sólo museli s někým dopředu dohodnout.
Já jsem plánoval přijet na tento sraz až ve čtvrtek, a to jsem si musel vzít stejně dva dny dovolené. Při předešlém srazu na Lipně jsme o možnosti ubytování a dopravy na tento 27. sraz mluvili dopředu, a proto se postupně zde zrodila myšlenka společného ubytování i dopravy. Dohodli jsme se nakonec, že dopravu promyslíme přes prázdniny…a poté si dáme vědět.
Prázdniny utekli jako voda a s přibližujícím se termínem jsem tedy kontaktoval Pepu ohledně společné cesty na tento sraz. Plánovali jsem jet spolu s ním a také se k nám mohl přidat i Luděk, který tentokrát výjimečně chtěl jet sám. Pepa mi ale nečekaně sdělil, že se právě dohodli, že prý již pojedou v úterý. Poradil mi, abych kontaktoval Luďka a dohodl se s ním. No, už takhle dva dny dovolené byly pro mě až dost, a proto jsem se nakonec opravdu dohodl s Luďkem. Chtěl jsem jet s ním svým autem, ale nakonec jsme se dohodli, že mě vyzvedne cestou na sraz. Z dálnice D1 je to k nám „zajíždˇka“ asi 12 kilometrů… Nebyl jsem proti, ač jsem nejprve chtěl jet do Frenštátu svým autem. O ubytování se nám nakonec postaral Petr Melounek, který nám rezervoval čtyřmístnou chatku. Nakonec jsme se tam tedy objevili já, Pepa, Petr a nově i Milan z Ostravy. Ten to měl co by kamenem dohodil, a proto přijel tentokrát sám a byl s námi třemi v chatce. Takže asi tak.
V čtvrtek ráno jsem si tedy nakonec ve škole ještě odučil své první tři vyučovací hodiny, došel si na oběd a očekával nějakou zprávu od Luďka. Ten mi zatelefonoval poprvé, když byl v Praze, a poté, když již stál tak trochu nečekaně před naším bytem. Dobrá práce…
Zcela bezproblémová cesta po dálnicích rychle ubíhala, takže kolem půl šesté večer jsme se již oba hlásili na recepci ve Frenštátu pod Radhoštěm. Luděk měl ubytování tak trošku mimo hlavní areál, takže se musel se svým vozem vyškrábat do strmého svahu k srubové osadě, kde byl předtím ubytován od úterý Pepa. Hned vedle kempu byla restaurace Valašská Rychta a já proto věděl, že většinu účastníků najdu určitě tam. A nemýlil jsem se.
V restauraci byli již všichni účastníci srazu, kteří přijeli v úterý, a postupně se tu začala objevovat i většina ostatních, abychom mohli kolektivně vyrazit v pátek na plánovanou exkurzi do Žiliny. Nálada byla opět skvělá, takže čas jako vždy rychle ubíhal. Na tento první večer nebyla naplánována žádná oficiální akce – soutěž, takže každý se bavil podle svého… Nebylo to dlouho, co jsme se viděli naposledy při 26. Kia srazu před hlavními prázdninami v červnu.
Jak jsem již uvedl, tento kemp nemá svoji vlastní restauraci, a proto jsme si museli nějak obstarávat snídani sami. Každý na to šel jinak, někdo se již předpřipravil z domova, někdo si pořídil své zásoby na celý víkend až zde..
V pátek před 10 hodinou ranní jsme se již začali všichni shromažďovat na oficiální zahájení tohoto výjezdového Kia srazu na Slovensko. Organizátoři nás znovu seznámili s celým dvoudenním programem a po tradičním sborovém zahájení i obligátní společné fotografii jsme se již v koloně vydali směr Zilina.
Kolem půl jedenácté jsme se tedy začali štosovat do oblíbené kolony, abychom společně vyrazili směr Žilina. Já jsem se již znovu dopředu dohodl s Luďkem, temtokrát se k nám ještě přidal Milan z Ostravy. Kolonu netradičně vedl Tono, protože asi jako jediný znal nejlépe cestu a chtěl se vyhnout všem placeným úsekům. Vyrazili jsme přesně na čas. A hned na úvod asi jako vzpomínku na emeritního podplukovníka Lea jsme si všichni dali na prvním kruhovém objezdu kolečko navíc…Možná chtěl vedoucí kolony jenom cestou z posledního výjezdu pozdravit přijíždějící Kia kolonu… Kdo ví…
Cesta v koloně nám trvala něco přes 90 minut, takže po 12 hodině jsme se již všichni připravovali k pořízení vzácné kolektivní fotografie před samotnou továrnou Kia
Informace ohledně focení a kamerování byly takové rozporuplné, takže někteří si ponechali své mobily v autě (my) a někteří odvážnější si je tedy vzali s sebou. Ono to prý nějak dopadne… Asi po půlhodince čekání se nás nakonec ujal určený Kia průvodce a po obligátní vyřízení veškeré dokumentace nás nakonec zavedl do přijímací místnosti. Zde jsme byli nuceni vložit všechny své mobily do přiložených speciálních Kia sáčků… A začala dlouho očekávaná přednáška, nejprve teoretická, později i praktická prohlídka výrobního závodu.
Kia Motors Slovakia s.r.o je výrobní závod korejské automobilové společnosti Kia Motors, který se nachází u Žiliny v obci Teplička nad Váhom. Je to první a zatím jediný závod této společnosti v Evropě.
Základní kámen byl položen v dubnu 2004, samotná výstavba začala v říjnu 2004, ukončena byla v prosinci 2005. Zkušební výroba byla spuštěna v létě 2006, sériová výroba v prosinci 2006. Výrobní kapacita je 300 tisíc automobilů ročně. Investice představovala 1 miliardu eur. Rozloha závodu je 166 hektarů, v sousedství areálu sídlí dodavatel modulů a systémů, firma Mobis Slovakia.
V roce 2012 byla zastavěná plocha 56,8 ha, v závodě pracovalo přibližně 3 800 lidí a bylo vyrobeno 292 050 aut. Vyráběny byly 4 modely automobilů a 4 typy motorů
V roce 2013 patřila společnost Kia mezi tři největší plátce cla a DPH na Slovensku. Výška daně odvedené v roce 2013 byla 83 452 000 €což firmu Kia Motors Slovakia řadí na druhé místo za společností Eustream, a.s.
Modelová řada vyráběná v roce 2021 sestávala z vozů Sportage, Ceed, Ceed Sportswagon, ProCeed a XCeed. V roce 2009 zde byl vyráběn i Hyundai Tucson. Během roku 2017 bylo v závodě vyrobeno celkem 335 600 vozidel, za rok 2020 pak 274 972 kusů (z toho 54% model Sportage a 46% modely rodiny Ceed).
Cellá naše prohlídka závodu trvala téměř tři hodiny, ač v propozicích se píše 1,5 – 2 hodiny.Zhlédli jsme nejprve prezentační video, seznámili se se základními informacemi ohledně výrobního programu společnosti Kia Motors Slovakia, ale hlavní důraz byl přece jen kladen na samotnou prohlídku výrobních hal, lisovny, svařovny a montážní linky. Vyfasovali jsme naslouchátka pro poslech při větší vzdálenosti a samotná exkurze mohla začít. Byli jsme poměrně velká skupina, takže jsme museli dávat hlavně pozor na projíždějící „vláčky na kolech“, které přiváželi a odváželi náhradní díly jako na běžícím páse. A kolem dokola samý robot. Dále se nám líbila čistota všude kolem i jednotná barevná úprava všech zaměstnanců závodu.
Doprovázel nás mladý příjemný průvodce, který se nám snažil ukázat co nejvíce. Před vstupem do samotné výrobní haly jsme se tedy vyzbrojili přijímači, které nám přes mikrofon průvodce umožnily slyšet vše, co naše průvodce říkal. Proces výroby začíná v lisovně, kde se vyrábějí vnější a vnitřní díly karoserie a právě tam směřovaly naše první kroky. Výroba následně pokračuje v karosárně. Zde se vyrábějí tvarově přesné a bezpečné karoserie. Dozvěděli jsme se, že pracují s minimálním odpadem, protože části výlisků karoserie se dále zpracovávají. S údivem jsme sledovali, jak robotické jednotky zajišťují nejen svařování, tmelení, ale i manipulaci s panely. Při svařování dominuje bodové svařování, které zajišťují právě roboty. Vyrobená karoserie putuje do lakovny, kde se využívá rotační-ponorný systém nanášení barvy. To znamená, že se karoserie nejen ponoří do barvy, ale se v ní i otáčí o 360°, čímž se organická barva dostane i do hůře přístupných částí karoserie. Z lakovny se karoserie posouvá do montážní haly. Je to největší výrobní jednotka, ve které dochází k finální podobě automobilu. Měli jsme možnost sledovat práci robotů, které s velkou přesností montovaly palubní desky a další části výbavy automobilu. Sledovali jsme i práci dělníků, kteří dělali montáže ručně. Udivovala nás čistota pracoviště a organizace práce. Cítili jsme se jako v jiném světě. Obdivovali jsme přesnost, důslednost a bezpečnost celé výroby. V závěru jsme měli možnost vidět, jak se kontrolují hotové vyrobené automobily i se zkušebními jízdami. Jak jsme se dozvěděli, kontrolu zajišťuje 280 zaměstnanců. Každou minutu sjíždí s pásu jeden hotový automobil, což jsme si mohli sami zkontrolovat. Úžasné!
Vyhrazený čas naší prohlídky se tedy naplnil a naše exkurze výroby automobilů KIA skončila. Odevzdali jsme přijímače a rozloučili se s příjemným průvodcem. Protože jsme během prohlídky výrobní haly pěkně vyhládli, a ta se i tak trochu protáhla, měli jsme všichni namířeno na nějaké to posilnění, protože od snídaně jsme vlastně celý den nic nejedli. A protože jsme tento závod již několikrát také dříve navštívili (naposledy tuším v roce 2016 a také v roce 2011), čekali jsme, jestli náhodou nebude součástí prohlídky i oběd jako dříve…. No nebyl, a dokonce ani žádné propagační předměty jsme tentokrát neobdrželi… No jo no, „časy jsou zlé, Kamile…!“ Takže asi tak.
Ze Žiliny již každý odjížděl na vlastní pěst s tím, že se všichni znovu sejdeme až v kempu. Vyrazili jsme tedy znovu s Luďkem a Milanem do malebné dřevěné restaurace, kterou nám doporučil Milan a kterou jsme si již vyhlídli při cestě tam. Brynzové halušky podle slovenské babičky byly tím nejlepším zakončením tohoto výjezdního zasedání na Slovensko. A vůbec nebyly špatné.
Cestou zpět do kempu jsme s Luďkem sháněli tradiční pravý valašský frgál se čtyřmi druhy náplně. Bylo ale už dost pozdě, takže jsme se po několika neúspěšných pokusech rozhodli, že se sem vrátíme ještě jednou v neděli při zpáteční cestě domů.
Na páteční večerní posezení bylo naplánováno několik oficiálních akcí. Petr Melounek si vzal se mnou na starost vědomostní soutěž podle hospodského kvízu soutěže Na lovu, a proto také předem zamluvil společenskou místnost – místní klubovnu – na dnešní večer. Ovšem než se vůbec začalo soutěžit, proběhlo několik důležitých společenských událostí. Nejprve došlo k opětovnému vyhlašování výsledků hudební soutěže z předcházejícího srazu, kde se prohodilo pořadí na prvním a druhém místě. Petr jako správný organizátor se všem zúčastněným po svém omluvil, a poté již došlo k novému vyhlašování výsledků. Pepa jako nový vítěz si k tomu pustil z mobilu i naši českou hymnou, aby to bylo se vším všudy. Dostali s Petrem Melounkem i improvizovaný vavřínový věnec, protože ten pravý se prý nepodařilo sehnat. Tento byl stejně lepší… Poté se ve dveřích objevil Marek mv12 s přítelkyní, který jako vítěz další soutěže nebyl tenkrát dekorován, takže další oslava byla na světě. Marek si přebral hlavní cenu – dárkové balení dvanáctihvězdičkové Metaxy, která nějakým omylem ještě zůstala celá z předešlého srazu…
No a ještě jedno velké překvapení nás čekalo. Petr Androgerman si vzal náhle znovu slovo a začal svůj nový proslov tak trochu hádankou. “Kdo se narodil 6. 6. 1963? Nakonec vyšlo najevo, že to byl náš oblíbený Míra a že v tu dobu oslavil slavné kulatiny – 60 let Takže tak trochu v utajení proběhla dodatečná gratulace oslavenci. Zazpívali jsme mu, Petr mu z dovolené přivezl nějaké „propagační předměty – viz video…“ a teprve nyní mohlo dojít k zahájení našeho naplánovaného hospodského kvízu.
Slova se ujal Petr Melounek a rozdal všem své připravené otázky. Nakonec došlo k tomu, co jsem tak trochu i předpokládal, a proto jsem ještě vymyslel 10 tzv. rozstřelových otázek. A bylo to potřeba, Tři družstva měla stejně bodů – 9. Takže mé hudební otázky ohledně našich slavných skladatelů přišliy na řadu. A vůbec, víte, který náš hudební skladatel se narodil v myslivně? No byl to Zdeněk Fibich, narodil se kousek od nás ve Všebořicích – asi 10 kilometrů. A protože to nikdo nevěděl, došlo na více rozstřelových otázek, až jedna z nich nakonec opravdu rozhodla. Který slavný hudební skladatel složil jen jednu operu? No samozřejmě, Beethoven. Fidelio. Takže vítězové byli jasní. Družstvo 19 v sestavě Petr, Tono, Míra a Ivetka vyhrálo, ale ceny tentokrát dostali téměř všichni. Takže gratuluji všem vítězům a těším se na další soutěže pod značkou Kia Bylo to fajn.
Sobotní rána po páteční prohýřelé noci bývají většinou velice krutá a ne jinak tomu bylo i tentokrát. Čekal nás kompletní tradiční sobotní srazový program s několika komentovanými prohlídkami. Sešli jsme se opět poměrně brzy ráno při vjezdu do kempu a opět v koloně se vypravili na prohlídku Technického muzea Tatra Kopřivnice. Luděk už dopředu avizoval, že přijede až na prohlídku Slovenské strely, a proto jsem se dohodl na transportu s Petrem Melounkem.
Současná budova Technického muzea TATRA se realizovala v průběhu roku 1997 k 100. výročí zahájení tovární výroby automobilů v Kopřivnici, kdy bylo založeno Regionální muzeum v Kopřivnici jako obecně prospěšná společnost. Po zániku podnikového muzea z let 1967-1997 se tato organizace stala nastupujícím správcem sbírky automobilů TATRA a provozovatelem budovy muzea v Kopřivnici.
Dostavbou nedokončené přístavby Kulturního domu KOZ II. (kulturně – osvětové zařízení) z 80. let 20. století pro účely výstavní činnosti Technického muzea TATRA, se vyřešil palčivý estetický problém uprostřed centra města. Přípravné práce započaly v prosinci roku 1996, realizace dostavby probíhala v průběhu roku 1997.
Výsledná architektonická podoba svým tvaroslovím odpovídá soudobým trendům konce 90. let 20. století. Vstup muzea až do konce srpna 2018 doplňovala instalace motorového vozu řady M 290, známého pod označením Slovenská strela, která se na dlouhou dobu stala nedílnou součástí veřejného městského prostoru. Nová expozice byla veřejnosti zpřístupněna 3. října 1997 a od té doby ji navštívily statisíce návštěvníků.
Poté jsme se přemístili do nedaleké nově otevřené expozice slavné Slovenské strely. Ujala se nás stejná průvodkyně, která nás již provázela předtím.
Většinou známe Slovenskou strelu jako nejmodernější železniční novinku Československých státních drah z třicátých let 20. století, která brázdila koleje na trati mezi Prahou a Bratislavou. Ovšem méně známé jsou okolnosti, jak se vlastně do Kopřivnické sbírky automobilů TATRA dostala.
První kroky na konci padesátých let vzešly od místního muzejníka a významné kulturní osobnosti - Emila Hanzelky, který má obrovský podíl na založení Lašského musea v Kopřivnici a počátcích sbírky automobilů Tatra. Hanzelka začal vyjednávat s dráhami o darování motorového vozu M290.002 do Lašského muzea. V červenci 1960 se uskutečnil transport. Nejdříve byla Slovenská Strela umístěna na vedlejší vlečce v továrně a o několik let později proběhl její přesun do přilehlého parku u Šustalových vil. Od té doby se stala nedílnou součástí povědomí místních a vlastně i součástí veřejného prostoru města Kopřivnice.
Už od počátku však stav vozu nebyl ideální a také nebylo v silách Lašského musea zajistit vhodné uložení. Přesto musíme ocenit Hanzelkovu iniciativu, bez které by se toto unikátní konstrukční a designové dílo třicátých let nedochovalo.
Z pohledu sbírkotvorné činnosti tehdejšího Lašského musea se jedná o výjimečný akviziční případ, protože motorový vůz byl produktem vyrobeným „teprve“ v roce 1936 a již v roce 1960 se stal jedinečným sbírkovým předmětem. Navíc v souvislosti s tehdejší legislativou nebylo jednoduché techniku tohoto druhu získávat do muzejních sbírek. Slovenská Strela se tak stala největším exponátem, který se Hanzelkovi podařilo do muzejní sbírky zajistit.
S parkem postupně srůstala a stala se společnicí trolejbusu T 401. Brzy získala známé umístění u plotu s jednoduchým přístřeškem, který na dlouhá léta tvořil jedinou ochranu před počasím a zbloudilými zvědavými návštěvníky. Zde setrvala až do roku 1997, kdy došlo k jejímu převozu před současnou budovu Technického muzea TATRA v centru města. V roce 2000 byla Slovenská Strela prohlášená kulturní památkou a o deset let později se stala jedinou movitou národní kulturní památkou Moravskoslezského kraje. Teprve za několik dalších let (2018) se podařilo současným vlastníkům automobilky TATRA a Moravskoslezskému kraji započít s kompletní renovací motorového vozu a výstavbou speciálního depozitáře. Po více jak dvou letech se 13. 5. 2021 opět po mnoha desítkách let provozuschopná Slovenská strela dojela po kolejích do Kopřivnice.
Poté jsme se již všichni kolektivně přesunuli do nedaleké restaurace Tatrovka. Výběr zde byl vskutku bohatý. Strávili jsme zde poměrně dost času a poté se již individuálně vypravili na další prohlídku Muzea nákladních vozů Tatra, tentokrát ovšem ne komentovanou.
Muzeum bylo otevřeno 17. listopadu 2021 v rekonstruované budově bývalé slévárny automobilky Tatra v Kopřivnici. Muzeum představuje na ploše více než 5 000 m2 unikátní sbírku 80 nákladních vozidel a podvozků značky Tatra. Nejstarší česká automobilka je synonymem pro řadu přelomových konstrukčních řešení. Poznejte zblízka věhlas "tatrovácké koncepce".
Expozice zaujme návštěvníky všech generací. Jádro sbírky tvoří původní sbírka Jiřího Hlacha, soukromého sběratele, kterou Tatra získala v roce 2015.
V rámci expozice je možné zhlédnout téměř 80 vozů, přes 20 motorů a také množství modelů a jiných drobných exponátů. To vše je vystaveno v rámci 14 tematických celků s ohledem na časovou posloupnost výroby. Kromě obvyklé produkce typologických řad se některé z celků věnují specifickým odvětvím – tatrám ve službách hasičů, tatrám expedičním nebo těm se sportovními ambicemi.
Zásadní roli měla přetrvávající poválečná hospodářská krize. To se pochopitelně dotklo také automobilového průmyslu – pozornost se proto obrátila směrem k lidovému vozu. Ten se v roce 1923 stal tématem pražské automobilové výstavy, kde svůj vůz představila rovněž Kopřivnická vozovka. Tehdy se zrodila „malá Tatra 11“ konstruktéra Hanse Ledwinky. Přihlížející diváky uchvátila svou jednoduchou konstrukcí páteřového rámu s výkyvnými polonápravami a vzduchem chlazeným zážehovým motorem. Vůz odstartoval novou éru v dějinách podniku a jeho konstrukční řešení se stalo signifikantním znamením vozu Tatra dodnes. V expozici jsou prezentovány typy T 11, T 12 i první čistě užitkový vůz T 13. Následují typy malých užitkových vozidel s páteří – T 26/30, T 72, T 82, T 93, T 43, T 43/52. Od roku 1927 se pak v nabídce podniku objevil první skutečně nákladní automobil s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami – Tatra 23 přezdívaná Buldok.
Období meziválečných nákladních vozů je v muzeu dále zastoupeno typy T 24/67, T 25 a T 85.
Po vypuknutí druhé světové války se ve středu zájmu ocitl zbrojní průmysl. Ani ten automobilový ale nezůstal stranou. Okolnosti spojené s tímto obdobím přibližuje pátý celek – Tatra 111 a její sourozenci. Vývoj vozu T 111 byl zahájen v roce 1942 a už v roce 1943 se rozběhla jeho sériová výroba. Pro pohon Tatry 111 byl poprvé v historii automobilky použit vznětový vzduchem chlazený motor. Legendární T 111 se udržela ve výrobě až do roku 1962, kdy ji plně nahradil nový typ T 138. Od vozu T 111 bylo odvozeno několik dalších typů. V expozici je k vidění například těžký tahač T 141 nebo valník T 128.
Na poválečnou výrobu a produkci do roku 1989 se zaměřuje celkem pět tematických celků. Během prohlídky se seznámíte s vozy vyvíjenými pro armádní i civilní potřebu. K vidění je například zástup vozů T 805 přezdívaných Kačena. Tuto přezdívku si vysloužily díky kolébavému pohybu při jízdě. Hned opodál můžete obdivovat obrněnce s geny Tatra – OT-810 či OT-64, který dokázal plavat na vodní hladině. Zájem jistě vzbudí designová ikona Tatra 138 z přelomu 50. a 60. let, jejíž líbezné tvary okouzlí nejednoho člověka. Úspěšně na ni navázal typ T 148, kterého se poprvé v historii automobilky vyrobilo více než 100 000 kusů. Svou velikostí vás ohromí Tatry 813. Vznikly z potřeby vývoje nového dělostřeleckého tahače a nakonec se uplatnily také v civilní oblasti. Jejich výroba odstartovala v roce 1967. Můžete se těšit na provedení T 813 8x8 KOLOS i variantu T 813 S1 8x8 zvanou Drtikolka. Následný vývoj kopřivnických automobilů byl zásadně ovlivněn rozhodnutím RVHP, které stanovilo, že Tatra bude výhradním výrobcem terénních nákladních vozidel s nosností nad 12 tun. Vývoj nové Tatry 815 trval téměř deset let. Vyráběla se v různých modifikacích a stala se nejdéle vyráběným vozem značky Tatra. V této části si kromě jiných můžete prohlédnout vojenský prototyp T 815 VT 8x8 z roku 1974 s původním provedením kabiny nebo prototyp cisterny na palivo Tatra 815-6 8x8 LIWA PETRA.
Produkci po sametové revoluci je věnován celek s označením Nová produkce. Po roce 1989 se podnik musel vypořádat s celou řadou obtíží. Řeč je například o zhroucení obchodních vztahů, nástupu tržního hospodářství i střídání majitelů. Složité období přese všechno společnost ustála a mohla tak pokračovat ve vývoji nových automobilů. Novodobou produkci prezentují vozy Tatra 815-2 Terra, Tatra 810 a Tatra 815-7. Pozornosti by neměla uniknout zmínka o patentovém řešení, zvaném King Frame, které v podstatě umožnilo přetrvání tatrovácké koncepce dodnes.
Naše muzeum nabízí všem fanouškům značky Tatra, ale i automobilismu obecně, mnoho zajímavého – expozici s mnoha krásnými exponáty, spoustu doplňujících informací z historie, mnoho fotografií a videí. Po naší expozici jsou rozmístěny interaktivní prvky, přibližující dětem i jejich dospělému doprovodu různé technické záležitosti. Návštěvníci si mohou vyzkoušet nastartovat motor klikou, nakreslit dezén pneumatiky, přesvědčit se, jak fungují listová pera nebo poslechnout a porovnat zvuky motorů různých typů značky Tatra.
Po skončení této jistě zajímavé prohlídky jsme se již opět individuálně dopravili zpět do kempu. Protože se Petr Melounek někam během naši prohlídky jaksi vytratil, zpět jsem se znovu svezl s Luďkem, který přijel na druhou část tohoto srazového dne. Ještě během prohlídky jsme se s Radkem také domluvili, že na večeři vyrazíme výjimečně do nedaleké stylové valašské restaurace U Janíka, kde se nám také velice líbilo. Všichni jsme si objednali kuřecí steak a brzy jsme si již pochutnávali na skvělém jídle.
Tradiční valašská hospůdka funguje na výletním místě Horečky nedaleko Frenštátu pod Radhoštěm již od roku 1873.
Stylová rodinná dřevěnka s tradiční kuchyní je známá už ze starých průvodců, neboť od svého založení roku 1873 vybízí k příjemnému posezení pro místní i pocestné. Připravují tu vždy čerstvá jídla z kvalitních surovin, převážně od menších lokálních dodavatelů. Majitelky dbají na soulad s přírodou a starají se i o lesy a louky kolem. Z jídelního lístku si můžete vybrat valašské dobrůtky, jako je třeba kyselice s uzeným masem, škvarková pomazánka s cibulkou, halušky s pravou brynzou nebo kysaným zelím či kynuté borůvkové knedlíky s tvarohem a perníkem. V nápojích nechybí vařonka.
Po návratu zpět do kempu, respektive do restaurace Valašská Rychta, jsme se připojili k ostatním, kteří zde zatím trávili sobotní večer. Petr Němeček při pátečním posezení prozradil, že má připravenu ještě jednu soutěž, tentokrát v hádání slavných hlášek ze slavných českých filmů. A volba padla právě na sobotní večer. Obstaral opět volnou klubovnu, ale u této soutěže už se nás vzhledem k různým okolnostem tolik nesešlo. Hodně lidí už bylo unavených, někteří prý o tom vůbec nevěděli… Prostě sobotní večery nejsou srovnatelné s těmi pátečními…
Petr nám rozdal své slavné hlášky, vytištené na listu papíru, a my všichni zúčastnění jsme se snažili je uhádnout.. Asi bylo nějaké zatmění na slunci, nebo co, protože spoustu slavných hlášek jsme moc nedávali. I já jsem s tím měl velké problémy… Takže nakonec celkem suverénně zvítězil Radek. Já jsem skončil na druhém místě společně s Markem, ale za svůj předvedený výkon se musím opravdu ale opravdu stydět! No snad příště.
Sobotní večer se poté tak nějak dost rozplynul do vytracena… Po skončení vědomostní soutěže jsme se většinou vrátili do svých chatek a zde s několika návštěvami strávili zbytek sobotní noci. Já jsem to téměř celé prokecal s Milanem z Ostravy… a pozdě v noci jsme se ještě spolu dívali na závěr zápasu Djokoviče a Sheltona v semifinále US open. Takže asi tak.
No a protože jsme tentokrát neměli společné snídaně a byli jsme tak nějak rozházení různě po chatkách, odpovídalo tomu i závěrečné rozloučení s tímto srazem v neděli ráno. Po imporovizované snídani (leckde prý ani nebyla) se většina zúčastněných rozloučila s nejbližšími v dosahu a vydala se na zpáteční cestu domů. Pepa z naší chatky odjel již v sobotu po poslední exkurzi a Milan z Ostravy odjel brzy v neděli ráno. Já jsem v klidu počkal na Luďka, se kterým jsem se dohodl na devátou hodinu ranní. Rouzloučili jsme se tedy se zbytkem osazenstva (většina už byla pryč) a vyrazili směr domů. Cesta to byla opět poklidná a bezpečná. Podle dohody jsme se ještě nejprve vrátili kousek zpět směrem na Rožnov a cestou zakoupili nějaký ten valašský frgál. A poté již po dálnicích směr Praha, takže něco po poledni již jsem byl v pořádku doma. Chtěl bych tímto Luďkovi poděkovat za ochotu. Myslím, že nám to vcelku rychle při společné konverzaci uběhlo.
Tohoto srazu se nakonec zúčastnilo asi 25 lidí, ač přihlášených bylo o něco více. A také všichni nebyli vždy všude. Ale tradiční účastníci všech srazových setkání zde samozřejmě byli a jistě si to náležitě užili. Především díky naplánované návštěvě Kia závodu u Žiliny. V expozicích Technického Muzea Tatry už jsme také dříve byli. Děkuji proto již tradičně všem za účast, pořadatelům za organizaci tohoto srazu a budu se opět těšit na další naplánované setkání. Mohl by to být třeba nově bowling v Praze v tradičním termínu. Takže asi tak!

26. sraz Kia Clubu CZ/SK - Horní Planá

05.07.2023 10:39

9. 6. - 11. 6. 2023
Další ukázka z připravované 2. části Paměti Kia 2019 - 2029...
Opět bez fotografií, odkazů na natočená videa z této akce, dalších doprovodných informací a osobních pocitových vyjádření...

Takže v pořadí již 26. sraz Kia Clubu CZ/SK se objevil někdy začátkem května 2023 na našem webu Kia. Termín to byl vskutku dost šibeniční, takže se nebylo co divit, když necelý týden poté se objevila také pozvánka na další už 27. sraz našeho Kia Clubu CZ/SK na září do Frenštátu pod Radhoštěm s exkurzí do továrny Kia v Tepličke nad Váhom. No, alespoň si to každý mohl zajistit pěkně s předstihem… Ale zpět k 26. srazu. Hned zpočátku se objevila velice plodná diskuse ohledně programu tohoto srazu i možnosti cyklovýletu v pátek. Velice se nakonec i mně zamlouval návrh možnosti navštívit Stezku korunami stromů na Lipně. To jsme ještě v programu nikdy neměli…
Předpřípravný výbor se i tentokrát sešel již ve středu 7. 6. 2023 s jediným zahraničním účastníkem ze Slovenska, aby objevovali společně krásy naší vlasti (kromě jiného). Cestou to vzali přes Včelnou a objednali si prý krásné počasí na zbytek tohoto srazu.

Jediné přeháňky, které údajně předpřípravný výbor zažil, byly prý ty rumové…
Já jsem měl naplánováno, že vyrazím v pátek ráno. Vzal jsem si na tento den dovolenou, a také se předem domluvil s kolonou z Prahy. Chtěl jsem se připojit k nim někde v okolí Tábora na D3, ale nakonec to dopadlo úpně jinak. Měl jsem ráno nějaké úřední jednání v Havlíčkově Brodě, takže už jsem se zpátky nevracel, ale vzal jsem to rovnou přes Humpolec, Pelhřimov, Jindřichův Hradec, Třeboň a Český Krumlov do Horní Plané. Vyrazil jsem kolem 9 hodiny, takže kolem poledne jsem se již hlásil v hotelu. Pan majitel tam zrovna nebyl, takže jsem šel do místní restaurace a cestou potkal právě dorazivšího Radka. Zavolali jsme Stefanovi a šli se společně posilnit. Námi objednaná jídla sice nebyla, ale sám pan kuchař přišel k nám a s každým dojednal naše nové požadavky, až nás jeho vstřícnost velice překvapila. Kolem druhé hodiny se objevil i sám pan majitel, takže jsme se mohli ubytovat. Každý z nás dostal svůj vlastní pokoj s televizí, manželskou postelí a sociálním zařízením.
Páteční odpoledne bylo vůbec věnováno příjezdům přihlášených účastníků, a poté jsme se už všichni začali shromažďovat v prostorách před hotelem na Jezeře. Smršť veselých kalíšků přivítala každého nového účasrníka srazového setkání!
Postupně se začal blížit večer a s ním i ohlášený hudební kvíz s číslicí dva. Ještě předtím došlo na zaplacenou večeři ve formě švédského stolu.
Samotná soutěž proběhla ve standardním tempu, horší už to bylo s vyhlášením konečných výsledků… Nejenže došlo k nemnohým protestům, především ze strany poražených…, ale i sám pořadatel této hudební soutěže už byl také tak trošku společensky unavený. Vítězem se napoprvé nakonec stala dvojice Radek + Stefan, která obdržela celkem 54 bodů a vyhrála tak právě o ty dva inkriminované body… No samotné vyhlášení výsledků je, myslím, hezky zachyceno na videokameru, takže ať si každý udělá obrázek sám…
Samotná první cena se velice brzy stala formou obětí na oltář vlasti… a všude bylo velice veselo – ostatně jako vždycky v pátek na našich srazových setkáních. Škoda, že tentokrát nedošlo na naši klubovou píseň. V této atmosféře by to určitě bylo nezapomenutelné. Nálada skvělá, zítřek stále daleko… To bylo zase sluníček! I pan majitel měl jistě z tohoto večera neskonalou radost. Pivo teklo proudem, jen ta sluníčka byla z domácích zdrojů. Ale viditelně mu to zase tak nevadilo. Teprve daleko po půlnoci ze začali postupně vytrácet první již sobotní účastníci tohoto setkání. Ale opět to stálo určitě za to, ostatně jako vždycky…
Rána po takovýchto pátečních setkáních bývají opravdu krušná, a nejinak tomu bylo i tentokrát. Sešli jsme se znovu všichni při snídani opět ve formě švédského stolu. V obličeji mnohých se odrážela předešlá probdělá noc, ale to nám vůbec nebránilo začít se již těšit na samotné zahájení srazu a připravený sobotní program.
Zahájení srazu proběhlo tentokrát velice netradičně. Pořadatelé Pepa a Jirka už od rána sháněli na zahájení srazu bezdrátový reprodultor, a to nevěstilo nic dobrého. Kolem deváté hodiny jsme se všichni shromáždili na určeném místě a po obligátním fotografování všech účastníků srazu to přišlo – ne zrovna moc slušné netradiční přivítání všech nastoupených z reproduktoru… Je třeba si pustit na videu!
Pepa nás seznámil s programem i alternativními možnostmi návštěvy dalších přidružených lokalit a na závěr této části došlo opět ke sborovému zahájení tohoto setkání. Je vidět, že jsme se již všichni dobře připravili na tuto alternativu. Bylo to jako z partesu. Předem jsem se dohodl z Tonem z Košic (spíše on se mnou), že vyrazíme na sobotní program společně v mém autě. Také jsme spolu soutěžili v hudebním kvízu a skončili na pěkném čtvrtém místě. Vyjel jsem proto se svým autem jako jeden z prvních, Tonovi předeal svoji videokameru a čekal na povel k oficiálnímu odjezdu směr Vyšší Brod. Vyrazili jsme tedy na druhém místě hned za pořadatelem Pepou a poklidnou jízdou se dostali až na placené parkoviště ve Vyšším Brodě pro návštěvu kláštera. Ten se nacházel před námi na strmé stráni vpravo. A pod námi se už pouze míhaly lodičky vodáků, sjíždějících tento populármí úsek řeky Vltavy.
Pěšky jsme asi za čtvrthodinku dorazili na nádvoří kláštera, a protože bylo poměrně dost času, rozhodli se někteří z nás, že si ještě udělají krátkou procházku kolem celého kláštera. Já jsem si brzy uvědomil, že jsem zapomněl v autě svůj mobil, který jsem předtím používal jako navigaci. Obával jsem se hlavně toho, aby se nestal pro někoho velkým lákadlem, a proto jsem se pro něj raději včas vrátil.
Vyšebrodský klášter je klášter nacházející se ve Vyšším Brodě sídle cisterciáckého opatství Naší Paní ve Vyšším Brodě. Jedná se o jediný fungující mužský cisterciácký klášter v Česku a jednu z nejvýznamnějších kulturních památek jižních Čech, která je chráněna jako národní kulturní památka České republiky. V čele kláštera stojí konventuální převor Justin Berka.
Klášter založil roku 1259 Vok I z Rožmberka, po předchozím jednání s cisterciáckou generální kapitulou v Citeaux.
V klášteře je od konce 13. století až dodnes uchováván tzv. Závišův kříž, který cisterciákům daroval Záviš z Falkejnštejna. Jedná se o relikviář s kusem dřeva
z Kristova kříže, považovaný za jednu z nejvzácnějších středověkých zlatnických památek na českém území.
V klášteře je zakázáno fotografovat i natáčet videa, ale hned na začátku prohlídky jsem se domluvil s průvodcem, a ten mi sdělil, že mu to nijak nevadí.
Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie (dostavěn ve 14. století) se ukazuje se čtyřmi kaplemi, jedním hlavním oltářem a osmi vedlejšími. V letech 2011–2012 prošel interiér generální opravou, a kostel byl proto uzavřen. Znovuotevřen byl 15. prosince 2012. Z chrámové lodi lze vystoupit do malé kostelní věžičky do tzv. Rožmberské oratoře, v níž je během turistické sezóny vystavován Závišův Kříž.
Jednou ze zvláštností klášterního kostela je, že má čtyři verze oltářního obrazu. Původně bylo možné obrazy složitým systémem navinování a kladek měnit točením klikou bez větších operací přímo při bohoslužbách, což umožňovalo efektní do obsahu bohoslužeb zapadající výměny oltářního obrazu o Velikonočním triduu a o Narození Páně. V moderní době se od toho ale upustilo, neboť převíjením se historicky cenné obrazy rychle opotřebovávaly. Proto se přešlo na složitější, leč k obrazům šetrnější způsob výměny mezi bohoslužbami.
Pod kněžištěm klášterního kostela se nachází hlavní hrobka rodu Rožmberků. Výzkum provedený v moderní době za pomoci sondy vyvrátil legendu, že jsou v ní rožmberští vladaři pohřbeni v sedě na zlatých trůnech – ve skutečnosti jsou pohřbeni v rakvích.
Na kůru kostela se nachází jedny z nejcennějších romantických varhan v Čechách, které v roce 1892 vyrobil Leopold Breinbauer z Ottensheimu. (Jejich předchůdcem byly varhany z roku 1680 od Hanse Heinricha Mundta.) Mají původní mechanickou trakturu, dva manualy, 41 rejstříků a 2052 píšťal. Mimo to má chrám ještě jedny malé varhany ukryté ve stěně mnišského chóru, které se užívají především pro doprovod mnišských modliteb.
Vyskytují se zde některé pozoruhodné sbírky – sbírka obrazů českých malířů v obrazárně, sbírka bohoslužebných předmětů ze 17. a 18. století, rozsáhlá sbírka biblí ve 40 jazycích nebo rozsáhlá sbírka odborné teologické a filosofické literatury.
Celkově obsahují knihovny přes 70 tisíc svazků včetně 200 rukopisů na pergamenu a 400 inkunábulí.
V areálu kláštera je pohřbeno množství osob. Vedle mnichů to jsou především přední představitelé rodu Rožmberků a jejich příbuzní. Ti nejdůležitější jsou pohřbeni v rožmberské hrobce, nacházející se pod podlahou kněžiště klášterního kostela.
Po zajímavé prohlídce, která trvala asi jednu hodinu, jsme se vrátili na parkoviště ke svým vozidlům a teď již samostatně jsme se vydali do nedalekého hotelu Šumava, kde byl pro nás v salonku zarezervován oběd. Postupně začali přijíždět i ostatní účastníci setkání, někteří odvážlivci šli od kláštera i pěšky… Obsluha byla vcelku ochotná, jídlo chutné a také vcelku velký výběr. Strávili jsme zde společně přibližně 90 minut, ale postupně se u některých jednotlivců začala projevovat i únava z předešlého náročného dne. A proto také bylo rozhodnuto, že další program bude už ryze individuální s možností návštěvy Stezky korunami stromů Lipno. Já jsem se již dopředu domluvil s Tonem, že vyrazíme individuálně a zkusíme navštívit Stezku pěšky…
Dal jsem si do navigace předpokládaný cíl a vyrazili jsme s Tonem vstříc dalším nevšedním zážitkům. Odbočku na parkoviště ke Stezce a tudíž i k lanovce jsme minuli, protože nás navigace vedla někam jinam… Jeli jsme tedy podle ní. A ta nás dovedla k poměrně velkému stoupání, které se stále zvětšovalo a silnička se stále zmenšovala… Až se stalo to, co jsme tak trochu i očekávali… Cedule dále zákaz vjezdu, velká pokuta, vozidlo může být odtaženo! No, věděli jsme, že už nejsme daleko od cíle. Tak jsme to riskli, auto nechali na krajnici těsně pod zákazem parkování a zbytek se rozhodli dojít pěšky přes na první pohled nekonečné stoupání. Trošku nás znervozňovalo, že kolem nejezdila ani neparkovala vůbec žádná auta…
Asi po čtvrthodince chůze do pěkného krpálu se náhle objevila Stezka v plné své kráse. Přišli jsem tam tak trochu zezadu, vpředu se před námi objevil konec lanové dráhy. No mohu říci, že jsem toho stoupání už měl opravdu plné zuby.
Počasí bylo v tu dobu stále takové nevyzpytatelné, takže jsme stále i váhali, jestli tam vůbec jít, nebo ne. Došli jsme ke kase a paní pokladní nám na náš dotaz sdělila, že máme podle předpovědi tak 40 minut a pak že začne „pěkný slejvák…“ No riskli jsme to nakonec a udělali jsme velice dobře.
Stezka korunami stromů Lipno, celorepublikový unikát a první stezka svého druhu v České republice, přivítala své první návštěvníky 10. července 2012. Stezka je citlivě začleněna do krajiny v okolí Lipenského jezera a je unikátním doplněním Lipna. Uceluje tak nabídku sportovních, výchovných a zábavných aktivit.
Součástí Stezky jsou naučné didaktické prvky, které obohatí a rozšíří znalosti v oblasti přírody, její ochrany a funkce lesa. Nejen pro malé návštěvníky, ale i pro ty, kteří zůstali stále mladí, a neopustila je chuť po dobrodružství, jsou určeny tři zážitkové stanice s lanovými prvky. Jsou umístěny ve výšce 24 metrů.
Stezka je zakončena 40 metrovou devítihrannou vyhlídkovou věží, která je unikátní svým vzhledem, a to nejen díky vzdušné architektonické formě, ale také bezbariérovým přístupem, typem a metodou výstavby.
Ke Stezce se dopravíte lanovkou, Stezkabusem, po turistické trase či cyklotrase, cestu dolů si můžete zpestřit jízdou na terénní koloběžce, kterou si nahoře půjčíte a dole vrátíte.
11 adrenalinových sekcí pro děti,
interaktivní didaktické zastávky a jeden z nejdelších suchých tobogánů v České republice. Ohromující výhled na Lipenské jezero, šumavskou přírodu, Novohradské hory a vrcholky rakouských Alp. To vše Vám bude odměnou za vystoupání po 675 metrů dlouhé lávce až do výše 40 metrů!
Vrcholným zážitkem je jeden z nejdelších suchých tobogánů v České republice. Ten lipenský měří úctyhodných 52 metrů a vine se středem vyhlídkové věže.
O celkem šest maket ptačích hnízd se rozšířila velmi oblíbená ptačí stezka, která je součástí Stezky korunami stromů. Ptačí říši na lipenské Stezce tvoří kromě nainstalovaných hnízd ještě dřevěné skulptury šumavských ptáků, informační cedule, budky a ptačí hodiny. Detailně a zblízka si tak je možné prohlédnout hnízda například drozda zpěvného, konipase horského nebo jiřičky obecné. Ptáků, kteří se běžně kolem Stezky vyskytují.
8 346 m – právě tolik je použito ochranné sítě po celé délce Stezky. Je to zhruba stejná vzdálenost, kterou ujdete, když pojedete automobilem od Lipenské hráze k ceduli „Frymburk“.
1498 m – to je vzdálenost vzdušnou čarou jako od rozhledny Stezky k Marině Lipno. Tolik bylo celkem použito barevných LEDpásků k osvětlení noční Stezky.
80 cm – kam jste naposledy šroubovali 80cm dlouhý vrut? My do naší Stezky. Průměrnému dospělému člověku by tento šroub byl zhruba po pupík…
364 dní vyjma Štědrého dne pro Vás máme otevřeno celý rok…
Během své pouti Stezkou jsme potkávali také další účastníky, kteří to také riskli v tomto nevyzpytatelném počasí. Některé jsme viděli z vrcholu stezky, jak právě přijížděli lanovkou…
Cesta zpět už byla taková rekapitulující. Prohlédli jsme si především to, co jsme cestou tam vynechali (pospíchali jsme docela) a seznámili se s dalšími zajímavostmi ohledně stavby a celé historie této unikátní stavby. Ale nejvíce nás samozřejmě zajímalo, bude-li stát moje auto stále v pořádku na stejném místě…
Krpál nahoru směrem dolu byl brzy zdolán a už z dálky jsme vyhlíželi přes občasné záchvěvy slunce naše auto. No bylo tam, ale stálo před ním zaparkované ještě jedno auto. Když jsme přišli blíže, uvědomili jsme si, že je to auto Honzy… Tony mu chtěl udělat nějakou „lotrovinu“, ale já jsem našel ve svém autě staré parkovací lístky, takže jsme mu jeden z nich dali za stěrače… Večer při večeři jsme se o tom pobavili…. No bylo vidět, že jim spadl kámen ze srdce… Oni ten lístek prostě vyhodili s tím, „ať se prý děje vůle boží…“
Cesta zpět na naši základnu proběhla bez problémů. Tam jsme se znovu setkali s těmi, kteří tuto Stezku vynechali (ať už z jakýchkoliv důvodů), nebo zůstali celý den na pokoji. My jsme se vrátili zpět mezi prvními, protože jsme také jako první odjeli z hotelu Šumava po obědě. Postupně začali přijíždět další účastníci, takže k večeru už jsme zase byli komplet.
Čekala nás totiž zaplacená večeře znovu ve formě švédského stolu a také hlavně vyhlášení výsledků dlouhodobé soutěže o značkách aut, kterou připravil před srazem Petr. Odešli jsme tedy znovu do speciální místnosti na večeři a poté již čekali na vyhlášení oficiálních výsledků. Tenokrát se vše vydařilo na první pokus, ani k žádným protestům nedošlo…
Třetí místo obsadil Vašek Oliva, druhé místo obsadil Honza s Monikou a první místo obsadil Marek - mv12, který se na poslední chvíli omluvil a hlavní tekutou cenu věnoval ve prospěch kolektivu… Absolutním vítězem se ovšem stal Tomáš Smetana, který ale soutěžil mimo hlavní proud na vlastní žádost… Blahopřeji všem!
Sobotní večery již tradičně nebývají tak naročné, jako je tomu u těch pátečních. A nejinak tomu bylo i tentokrát. Myslím, že nakonec ani nedošlo na zdolání hlavní tekuté výherní ceny, ale bylo rozhodnuto, že ji necháme na příští setkání v září ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Nedělní ráno už bylo zcela v jiném duchu, než to sobotní. Žádná únava ve tvářích všech účastníků. Jen smutek z toho, že vše už zase skončilo. Ale jak jsem již uvedl, v září nás čeká další v pořadí jež 27. Kia sraz, tak snad se tam opět všichni rádi sejdeme.
Tohoto srazu se nakonec zúčastnilo 27 účastníků, a to především známých tváří. Z největší dálky opět přijel můj sobotní souputník Tono, který přijel až z Košic už ve středu. Dobrá práce!
Chtěl bych znovu poděkovat všem pořadatelům za skvěle odvedenou práci. Seznámil jsem se tu opět s některými novými lidmi, a proto znovu doufám, že se ještě někdy někde s nimi uvidím. No a s ostatními doufám v další setkání v září. Snad se nám i v této velice chaotické době bude i nadále dařit. See you soon!

09.04.2023 11:50

Pražská (před)vánoční Kia jízda 2022

07.04.2023 13:31

17. 12. 2022

Další ukázka z připravované 2. části Paměti Kia 2019 - 2029...
Opět bez fotografií, odkazů na natočená videa z této akce, dalších doprovodných informací a osobních pocitových vyjádření...

Těsně před vánoci se také ještě uskutečnilo další tradiční setkání příznivců značky Kia. Program zůstal tradiční, jenom kvůli volbě restaurace vznikla na fóru krátká diskuse. Osvědčila se nám indická restaurace Curry and Tikka, Několik účastníků chtělo vyzkoušet také šestajovický pivovar, který se nachází nedaleko navštěvované svíčkárny. Pořadatel to tam byl omrknout, a nakonec zvítězil právě tento pivovar.
Co se týká účasti, žádná hitparáda to nakonec bohužel nebyla. Z naší čtveřice jsme opět měli v plánu jet já a Petr, ale nakonec vše zase bylo úplně jinak.Vtrhla nám do toho chřipková (covidová…) epidemie a ve velkém se začalo hodně lidí odhlašet. Já jsem se raději vůbec ani nepřihlásil, jako vždycky, a čekal jsem do poslední chvíle. No ani počasí nám znovu moc nevyšlo. A když se těsně před srazem znovu odhlásil i nemocný Petr, bylo už jasné, že to bude již druhý sraz za sebou, který se bude muset znovu obejít bez nás čtyřech. Škoda.
No nakonec se sešlo 13 odvážných, kterým se toto setkání jistě líbilo, včetně nově zvolené restaurace. Tak snad příště v novém roce to bude s počasím i s účastí daleko lepší. Takže znovu asi tak.

Bowling - Most – Benedikt 2022

07.04.2023 13:28

19. - 20. 11. 2022)

Další ukázka z připravované 2. části Paměti Kia 2019 - 2029...
Opět bez fotografií, odkazů na natočená videa z této akce, dalších doprovodných informací a osobních pocitových vyjádření...

Takže další tradiční listopadový bowlingový sraz v Mostě se nakonec po počátečních problémech přece jen i v této nelehké situaci sice uskutečnil, i když opět s trochu jiným obsazením i programem. Když Pepa začátkem září na 25. Kia srazu v hotelu Rozkoš s radostí vyhlásil termín tohoto srazu na tradiční polovinu listopadu (12. 11), nikdo z nás nemohl dopředu vědět, jaká bude situace za dva měsíce. A brzy nato bylo oznámeno, že z technických důvodů je nutno přesunout toto setkání ještě o týden později na 19. listopadu, protože v námi zvoleném termínu se v celém objektu konala svatomartinská akce. A to nebyl, jak se později ukázalo, příliš dobrý tah…. Brzy se přihlásilo asi dvacet tradičních účastníků tohoto klání, ale nikdo opravdu nevěděl, jak to bude dále. Začali jsme se postupně opět těšit i na tradiční kachničku která začíná sobotní setkání. I tradiční bungalow číslo jedna byl opět zamluven, ale tentokrát po dohodě pouze pro mě a pro Petra. S postupujícími dny a také se zhoršujícím se počasím se začali objevovat již tradiční omluvenky některých přihlášených účastníků. Z naší čtveřice jsme měli nakonec vyrazit pouze já s řidičem Petrem ze Zlenic. Den před odjezdem v pátek jsem zatelefonoval Petrovi, jak to vypadá s odjezdem, protože předpověď počasí přes noc a na celou sobotu nevěstila opravdu nic dobrého. Mělo sněžit celou noc a samozřejmě být také pod nulou. Petr mi sdělil, že mi zavolá ráno před osmou hodinou a sdělí definitivní ortel. Dále sdělil, že to vidí tak 50 : 50. No určitě věděl, o čem mluví. Celou noc opravdu u nás i u nich sněžilo a ráno bylo kolem 15 cm všude plno sněhu. Šel jsem se ráno podívat do garáže, jestli vůbec i já vyjedu s autem. Cestou tam jsem si vzpomněl na Petra, jak mi včera říkal, že bude-li to ráno klouzat, že nikam nepojede. Já cestou do garáže málem 2x málem upadl. Nikde nebylo nic prohrnuto. A proto už dopředu jsem tušil, že má ranní snaha také o vyčištění prostoru před mou garáží bude asi zbytečná.
Petr mi opravdu zavolal před osmou hodinou a sdělil to, co jsem už od rána tušil. Sněhu u nich tolik, že prý ani nemohl otevřít garáž… A že prý to děsně klouzalo … No, o kritické situaci svědčí i to, že v Českých Budějovicích bylo ten den zrušeno i pohárové fotbalové utkání České Budějovice : Hradec Králové. No podle zaslané fotky nebylo i u nich o co stát. Jako z doby, kterou známe pouze z dobových obrázků. Zima jako v morně!
Petr nás tedy byl nuce z tohoto setkání odhlásit a omluvit. Já jsem vlastně přihlášený nebyl, ale určitě jsem chtěl přijet. I zavazadlo už jsem měl sbaleno. No zajímavé určitě bylo, že v Mostě nebylo prý po sněhu prý ani památky. Jsou to ale paradoxy…
No, bowlingové setkání nakonec v komorní atmosféře proběhlo a mělo i své zasloužené vítěze. Takže dodatečně blahopřeji vítězům, a ještě jednou se omlouvám pořadateli, že to s námi dopadlo tak, jak to dopadlo. Snad to bude za rok lepší a vrátíme se konečně ke starým dobrým časům.

25. sraz Kia Clubu CZ/SK

07.04.2023 13:12

Česká Skalice – Hotel Rozkoš
16. - 18. 9. 2022

Další ukázka z připravované 2. části Paměti Kia 2019 - 2029...
Opět bez fotografií, odkazů na natočená videa z této akce, dalších doprovodných informací a osobních pocitových vyjádření...

Takže náš jubilejní 25. Kia sraz začínal nabírat své obrysy na začátku školních prázdnin, kdy se na našem fóru objevil program tohoto našeho setkání s tím, že konkrétní detaily budou jako vždy dodatečně upřesněny.
Po zmatcích s přihlašováním se na minulém srazu jsem obtelefonoval své tradiční parťáky a s předstihem se od nich dozvěděl, že se nechtějí zúčastnit tohoto setkání. Stefan ostatně hned vzápětí odpověděl na naší klubové stránce a sdělil nám, že má v tomto termínu setkání se spolužáky ze SPŠ v Nitře a že mají 52 let od maturity. Leo měl své „tradiční důvody“, které ani nechtěl komentovat. Takže jsem zbýval sám, ale na tento sraz jsem chtěl určitě dorazit. Domluvil jsem se tentokrát proto s Pepou, který měl zamluvený pokoj sám pro sebe.
Na našem fóru se záhy objevila tradiční diskuse ohledně příjezdu a zasedání předpřípravného výboru. Někteří se proto rozhodli tradičně přijet už ve čtvrtek a absolvovat páteční dopolední rychle naplánovaný program. Ten se týkal hlavně návštěvy pevnosti Dobrošov. Původně jsem chtěl také přijet už ve čtvrtek, ale po zvážení všech objektivních i subjektivních skutečností jsem se nakonec rozhodl přijet až v pátek po vyučování. Prohodil jsem si ve škole pouze dvě poslední hodiny, abych mohl vyrazit někdy kolem poledne. Což nakonec také udělala většina přihlášených.
Mezitím se také na fóru objevilo pozvání od Petra-Dr.Melounka, který nás všechny pozval do ubytovacího zařízení hotelu Rozkoš na malý raut jako poděkování za naše přání k jeho kulatinám. A současně byla na fóru prodiskutována možnost objednání si sobotního oběda předem v Hostinci Na Králílku, Já se tedy nakonec rozhodl, že přijedu v pátek pdpoledne, ostatně jako většina účastíků srazu.
Čtvrteční předpřípravný výbor se tedy sešel odpoledne ve čtvrtek v hotelu Rozkoš u České Skalice. Na poslední chvíli se někteří především nováčkové klubu začali před samotným srazem odhlašovat, ale to už byla jen kosmetická vada na tomto srazu.
V pátek ráno se předpřípravný výbor po údajně velice decentním zasedání rozhodl pro předem prodiskutovanou návštěvu pevnosti Dobrošov.
Prohlídka prý byla velice zajímavá. Tvrz Dobrošov byla součástí plánu výstavby dvou pěchotních a dvou dělostřeleckých srubů, otočné dělostřelecké věže, minometné otočné věže a vchodového objektu.
Mezitím se také na našem fóru objevilo oznámení od Tomáše-Bedy, který nám sdělil, že to bude od založení klubu před 15 lety poprvé, kdy se nebude moci osobně zúčastnit Kia srazu kvůli jeho nemoci i jeho starší dcery. Rodinná rada se prý nakonec usnesla, že ho zastoupí jeho manželka i se srazovými známkami…
No, já jsem vyrazil podle plánu kolem poledne po zkráceném vyučování a bez větších problémů hlavně po dálnici D 11 přes Hradec Králové a několik objížděk za necelé dvě hodiny dorazil do hotelu Rozkoš. V hotelu jsem ale nikoho ze zúčastněných neobjevil, protože všichni se stále ještě nacházeli v Tropical restaurant v České Skalici na obědě. Zatelefonoval jsem tedy Pepovi, jak to vidí, a zdali mám za nimi přijet. Odpověděl mi, že jsou již téměř na cestě do hotelu. Šel jsem se tedy ubytovat k němu do pokoje a tam záhy zjistil, že v našem pokoji nejdou zásuvky. Protože se nedaleko zrovna vyskytovala uklízečka, sdělil jsem jí tuto skutečnost a asi za dvacet minut tam byl údajně opravář… Něco prověřil, změřil a řekl, že teď s tím nic neudělá. Recepční mi proto nabídla výměnu pokoje. No počkal jsem na Pepu (vrátili se během chvilky) a již jsme se oba stěhovali do nového! A jako zpestření mají na pozemku hotelu tři živé lamy, které jsme mohli pozorovat i z našeho nového okna. Takže asi tak
Postupně přijížděli i ostatní páteční účastníci tohoto jubilejního Kia srazu. Objevili se tu i dva nováčci, tak doufejme, že se jim bude mezi námi líbit.
Na páteční večer byla také naplánována přednáška-prezentace nazvaná E-mobilita, se kterou vystoupil pracovník Kia Jakub Řehounek. Zajímavou formou a pádnými důkazy se nás snažil přesvědčit o nové úrovni radosti z elektrifikované jízdy. Jednalo se především o seznámení se s elektrifikovanými vozy, ke kterým je nabízeno rozsáhlé portfolio služeb a záruk Kia Promises. Škála příslibů prý sahá od záruky na sadu akumulátorů přes údržbu a chytré síťově propojené služby až po komfortní a praktická řešení pro dobíjení a mnoho dalších nabídek. Kia Promises je prý opravdu komplexním balíčkem pro bezstarostné cestování, na který se můžete spolehnout. No, jestli se to úplně podařilo, to už bych nechal na každého z Vás zúčastněných. Určitě to je budoucnost, ale asi ještě dost vzdálená…
Po skončení této prezentace došlo i na dlouho diskutovanou večeři, i když někteří z nás to nevydrželi a konzumovali své jídlo i během této přednášky.

Večerní tradiční zasedání se jako vždy protáhlo do pozdních nočních hodin, ale určitě to opět stálo za to. I na naši klubovou píseň znovu došlo, i na noční prohlídku elektro automobilu před hotelem Rozkoš.
Ráno nás už čekalo slavnostní zahájení srazu i zajímavý program. Sešli jsme se znovu všichni na snídani a sdělovali si své dojmy, spojené s předešlým večerem a nocí.
Kolem 9. hodiny jsme se všichni shromáždili na slavnostní zahájení srazu. Slova se ujali pořadatelé Pepa + Radek a seznámili nás s průběhem celého tohoto dne včetně jeho tajemné soutěže. Na závěr Pepa znovu připomněl pozváni Dr. Melounka k oslavě jeho kulatin v podvečer. A ten měl proto také právo zahájit tento jubilejní sraz. Je vidět, že jsme se to již zdárně všichni naučili. No a poté již má oblíbená spanilá jízda směrem k pevnosti Josefov. Zde na místním parkovišti proběhlo také obligátní focení všech zúčastněných, včetně našich Kia vozidel.
V samotné pevnosti se nás brzy ujal netradičně velice vtipný průvodce Tomáš Rouch, jehož výklad byl provázen spoustou vtipných hlášek a různých invektiv. Myslím, že jsme něco podobného ještě v této formě nezažili. Už jeho oblečení bylo velice příhodné a korespondovalo s tím, o čem po dobu jedné hodiny asi mluvil. Začal slovem bastion a pak už to šlo jako po másle. No bylo určitě o čem povídat a v nás našel velice pozorné, a hlavně spolupracující posluchače.
Mnohonárodnostní ráz pevnostního města ještě víc zdůraznila 1. světová válka. Během ní vznikl za hradbami velký zajatecký tábor pro ruské vojáky zajaté na východní frontě. V té době vzniklo i nové oddělení vojenského hřbitova. V 2. světové válce využíval některé z budov Wehrmacht. V roce 1948 se Josefov stal součástí města Jaroměře a v roce 1971 byl vyhlášen městskou památkovou rezervací. Tvář pevnostního města poznamenala také okupace sovětskými vojsky (1968-1991). Na Bastionu No. I, kudy se nyní vstupuje na prohlídkovou trasu podzemím, byl od roku 1968 zřízen Autopark a v kasematech, které původně sloužily pro ubytování vojska, se garážovaly sanitky.
Prohlídka je organizovaná v doprovodu průvodce a trvá zhruba 60 minut. Začíná na nádvoří Bastionu No. I dále pokračuje do kasemat, které sloužily k ubytování vojska v době boje, zbytek trasy prochází podzemním obranným systémem pevnostního města. Průvodce v dobovém kostýmu vám během této dobrodružné výpravy poví více o historii samotného Josefova i o fungování celého složitého obranného komplexu.
Na nádvoří Bastionu No. 1 je možné najít turistické zázemí, kde je možné zakoupit nejen vstupenky, ale i suvenýry. Je zde i odpočinková zóna.
Teplota v podzemí se pohybuje okolo stálých 10 stupňů.
Klaustrofobie je nepříjemná věc. Trpí jí asi 5% lidí na světě. No tyto podzemní prostory jsou opravdu stísněné. Výška stropu dosahuje 3 metrů, ale některé úseky mají 175 cm.
V podzemí nám byl promítnut film o historii Josefova a také film o obranné funkci celého areálu.
Po tomto jistě nevšedním zážitku jsme se již všichni těšili na zajištěný oběd v Hostinci Na Králíku, kam jsme se opět vydali v další spanilé jízdě. Objevily se zde sice problémy s parkovacím místem, ale nakonec se vše podařilo brzy vyřešit.
Klasický venkovský hostinec v malé vesničce Zblov, 2 km od Ratibořic a Babiččina údolí a 3 km od České Skalice, přímo na zelené turistické značce a cyklostezce „Okruh Boženy Němcové.“
Po obědě jsme se již individuálně vypravili do nedalekého Babiččina údolí. Já sám jsem tuto oblast již jednou navštívil při návratu z jednoho z Kia srazů domů, když jsem ještě vše natáčel v 3D. Takže jsem proto vedl svoji minivýpravu v počtu 6 lidí přes Ratibořický zámek a Zámecký park k Loveckému pavilonu a tzv. ratibořické Bažantnici. Je to empírová budova postavená v roce 1800.Dominantu tvoří portál se dvěma dórskými sloupy. Dále kolem Ludrova mlýna a známého sousoší Babičky s dětmi.
Dále jsme pokračovali přes Staré Bělidlo kolem Viktorčina splavu. Místo připomíná dobovou atmosféru z doby dětství Boženy Němcové. Právě zde měla šílená Viktorka hodit své děťátko do řeky Úpy a pak na toto místo chodila pravidelně zpívat ukolébavky. Viktorka skutečně existovala a zemřela v 76 letech (přežila Boženu Němcovou o 6 let). Někteří z nás si chtěli vyzkoušet panské manýry, a proto si najali dobovou družku a celou tuto trasu tam i zpět absolvovali takto. No proti gustu žádný dišputát… Ale to už se blížil opět čas k návratu k Ratibořickému zámku, protože na celou hodinu byla zajištěna prohlídka tohoto skvostu. K zámku jsme všichni přišli kolektivně včas, takže prohlídka zámku mohla začít podle plánu. Já jsem tento zámek již navštívil při předešlé návštěvě Babiččina údolí, a proto jsem měl naplánováno, že se v tuto dobu od tohoto našeho setkání odpojím a vydám se na cestu domů. Rozloučil jsem se s těmi, kteří se také ocitli před branami zámku a vydal se na cestu domů.
Ratibořice jsou zámek v Babiččině údolí severně od České Skalice. Zámek je i s dalšími objekty v údolí chráněn jako národní kulturní památka ve správě Národního památkového ústavu.[1] Údolí Úpy je v úseku mezi Slatinou nad Úpou a Českou skalicí chráněno také jako národní přírodní památka Babiččino údolí.
Zámek byl založen na počátku osmnáctého století jako letní lovecké sídlo Lorenza Piccolominiho. Dochovaná podoba je výsledkem rozsáhlých úprav provedených po roce 1800 v klasicistním a empírovém stylu. Zámek a Babiččino údolí jsou spojené se spisovatelkou Boženou Němcovou, jejím dílem Babička a postavou paní kněžny, jejíž předlohou se stala vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská.
Původní zámek Lorenza Piccolominiho měl prostý obdélníkový půdorys, ale ve druhé polovině 18. století k němu bylo přistavěno dlouhé jednopatrové křídlo.[4] Během přestavby Kateřiny Zaháňské však bylo zcela změněno uspořádání interiéru a z barokní stavby zůstaly jen obvodové zdi. V bočním křídle určeném původně pro služebnictvo byly zřízeny pokoje pro hosty.[3] Po roce 1842 byl zámek přestavěn v novorenesančním slohu, ale pozdější úpravy mu vrátily empírový vzhled.
Po prohlídce zámku a návratu do hotelu Rozkoš se večer konala předem ohlášená oslava kulatin Dr.Melounka. Ale to už znám pouze z vyprávění mého spolunocležníka Pepy. Oslavenci byl předán již tradiční dárek ve formě dárkového balení Metaxy za nás za všechny. Na oplátku byl oslavencem připraven malý rautík (jak on to sám nazval).
Součástí tohoto jubilejního srazu byla také kdysi pravidelná soutěž, které probíhala tak trochu v utajení po celou sobotu a byli jsme na ni upozorněni při samotném zahájení srazu samotným pořadatelem. A právě při této slavností příležitosti došlo k závěrečnému vyhodnocení a předání cen nejlepším z nejlepších. Takže asi tak.
Takže co říci na závěr tohoto setkání? No, nakonec jsem opět velice byl rád, že jsem se srazu zúčastnil. Chtěl bych znovu poděkovat všem pořadatelům za skvěle odvedenou práci. Neměli to vůbec jednoduché, hlavně znovu v počáteční fázi. Seznámil jsem se tu opět s novými lidmi, a proto znovu doufám, že je ještě někdy někde s nimi uvidím. Oslavenci přeji ještě jednou jen to nejlepší a jak všude říkám, ještě mnoho šťastných kilometrů s Kiou. No a s ostatními doufám v další setkání někdy v budoucnu. Snad se nám i v této velice chaotické době bude i nadále dařit.
Tohoto srazu se nakonec zúčastnilo aktivně asi 30 lidí lidí. Z největší dálky po velké diskusi na foru přijel asi Petr z Českých Budějovic, který prý najel 287 kilometrů.
Dobrá práce!

Přivítání jara s Kiou 2022

07.04.2023 12:56

Lužické hory – Penzion Kytlice, Penzion Helene
22. 4. - 24. 4. 2022

Další ukázka z připravované 2. části Paměti Kia 2019 - 2029...
Opět bez fotografií, odkazů na natočená videa z této akce, dalších doprovodných informací a osobních pocitových vyjádření...

Takže další dlouho očekávaný sraz po překonání pandemické situace u nás se konečně začátkem nového roku v lednu objevil na našem fóru. Termín byl s předstihem stanoven na 23. dubna, takže bylo vcelku dost času na vyřízení všech náležitostí, spojených s tímto srazem. Ale opak byl nakonec pravdou! Hned po vyhlášení srazu se Petr znovu chopil své příležitosti a vyhlásil účast předpřípravného výboru již na čtvrtek před oficiálním srazem se srazovým mottem plantážnický večer. V té době se ale ještě pravidla měnila dost často, takže bylo proto i těžké plánovat něco moc dopředu. Já to moc dobře poznal i na vlastní kůži, protože jsem v této době právě organizačně připravoval svůj další maturitní ples. Ten byl plánován na 24. 2., ale nakonec nám byl stejně zrušen, respektive nakonec posunut o jeden měsíc dopředu. Doufali jsme, že situace už bude lepší, ale pro jistotu jsme si zamluvili ještě jeden další termín až na začátek června… Takže asi tak.
Ubytování bylo oficiálně zamluveno v penzionu U skály, a s dalšími podrobnostmi ohledně ceny a chodu penzionu nás včas seznámil i organizátor srazu Dr. Melounek. Jenže ouha. Asi o hodinu nato se na fóru objevila další neoficiální možnost ubytování v penzionu J. a A. Janouškovi i s telefonním číslem pro ubytování, kterou na fóru zveřejnil Milan-kapitan. A stalo se to, co málokdo čekal. Během několika hodin se začaly objevovat zprávy na fóru ohledně rezervace ubytování právě v tomto novém penzionu, takže ještě téhož dne k večeru se na fóru objevila další informace, že penzion Kytlice (oficiální název) je již zcela zaplněný… To jsme ale ještě nikdo nevěděl, co vše nás v souvislosti s tímto vším ještě čeká…
Já jsem zrovna v této době prodělával nepříjemné onemocnění covid-omikron, 14. dní jsem byl v neschopnosti, měl horečku, takže na nějaké sledování webových stránek jsem neměl moc pomyšlení. Teprve asi po týdnu jsem se dozvěděl, že se chystá vůbec nějaký sraz, a hlavně také to, že ubytování v Penzionu Kytlice je již zcela vyčerpáno… No, ale nedivil jsem se pouze já. Na fóru se také proto strhla chvílemi i dost vyostřená diskuse, která by se dala shrnout do jediné věty – proč nejsme ubytováni všichni společně, když tu ta možnost samozřejmě byla.? No, jak už to bývá, pravdu měly podle mě určitě obě strany (abych byl diplomatický…). Mě spíš v této souvislosti udivilo něco úplně jiného, ale o tom snad někdy příště…

Situace se postupně na fóru uklidnila (prostě se o tom už více nepsalo…), ale do vývoje srazu zasáhla postupně úplně jiná událost. 24. února došlo k vyvrcholení rusko-ukrajinské krize vpádem ruských vojsk na ukrajinské území. Nás to ovlivnilo především tím, že kemp se postupně začal připravovat na ubytování ukrajinských běženců. A hrozilo, že ubytování našich členů bylo v ohrožení. A skutečně k tomuto také postupně došlo. Ubytovaní v tomto penzionu se nakonec museli přemístit do kempu jiného – Penzion Helene. Ale o tom snad také až někdy jindy.
Na fóru se mezitím rozběhla diskuse k pátečnímu programu, kde členové čtvrtečního předpřípravného výboru se postupně dozvídali podrobnosti. Nakonec se program sjednotil na návštěvě skalního hradu Sloup, který jsme již navštívili při návštěvě Jakuba v rámci mini Přivítání jara s Kiou v roce 2018, poté se nakonec dohodli na obědě v restauraci Arnultovice v Novém Boru a následně na prohlídku Panské skály, kde jsme již také byli v rámci přivítání jara s Kiou v roce 2011. Páteční program zajišťoval se svým příslovečným šarmem Míra, a vše také prý klapalo jak hodinky, jak ostatně sám organizátor konstatoval při slavnostním zahájení. Ale o tom také až někdy později…
A nyní co se týká mě a mé účasti na tomto srazu. Jak jsem již uvedl, o tomto setkání jsem se tedy dozvěděl tak trošku náhodně asi týden po vyhlášení srazu na našem fóru, když už bylo jaksi vše dohodnuto a údajně obsazeno…. Zmínil se mi o tom Pepa při jedné z našich častých komunikací. Byl tenkrát dost rozezlen ze situace, která vykrystalizovala po ubytování většiny přihlášených mimo dohodnutý objekt. A já do té doby vůbec nevěděl o ničem… Postupně jsem si vše tedy dodatečně přečetl na fóru. Nikdo nevěděl, jaká bude situace za 3 měsíce. Ve škole jsem si přesto s předstihem zařídil přehození vyučování na inkriminované všechny dny. Na sraz jsem se ale zatím předběžně nepřihlásil, protože zde bylo pro mě zatím spoustu nejasných věcí. Ale při komunikaci s některými členy klubu jsem už tehdy slíbil, že pokud to bude jen trochu možné, tak i na tento sraz určitě přijedu! Hlavně také proto, že jsem věděl, že na tomto srazu proběhne i oslava šedesátých narozenin a jeden z oslavenců mi osobně zavolal a pozval na tuto akci.
S přibývajícím časem před zahájením srazu se na fóru ještě jednou otevřelo téma ubytování během tohoto Kia setkání, tentokrát ve spojení se samotným zahájením. Ale protože došlo k přemístění všech účastníků, ubytovaných v původní lokalitě, do jiného penzionu, bylo nakonec bez větší diskuse přijato, že slavnostní zahájení srazu proběhne v penzionu Kytlice, kde podle internetových záběrů bylo spousto místo pro tento účel.
Takže nakonec bylo vše dopředu nějak dohodnuto, a i tento oslavný sraz mohl začít. Já se nakonec úplně na poslední chvíli rozhodl, že vyrazím v pátek po vyučování (dvě hodiny jsem si prohodil), a připojím se k velké skupině čtvrtečních účastníků v restauraci Arnultovice, což také udělali někteří další páteční účastníci. Předpřípravný výbor po čtvrtečním zasedání v pátek dopoledne navštívil skalní hrad Sloup, a poté se přesunul právě do zmíněné zamluvené restaurace Arnultovice.
Já jsem tedy vyrazil nakonec kolem 11.00 v pátek ráno a po silnici číslo 38 přes Kutnou Horu, Kolín, Poděbrady, Mladou Boleslav, Doksy, Českou lípu a Nový Bor kolen 14.00 dorazil bez větších problémů do zmíněné restaurace. Před ní zrovna stál organizátor pátečního dne Míra a něco jako tam řídil dopravu… Moji dva spolunocležníci na jednu noc zrovna odjížděli z restaurace do našeho penzionu s řidičem Dr Melounkem. Měl jsem sice původně v plánu si něco dát ve zmíněné restauraci a poté jet s nimi navštívit Panskou skálu, ale protože jsem zde byl již v roce 2011, rozhodl jsem se tedy nakonec, že se svými spolunocležníky pojedu tedy přímo do našeho kempu.
Nakonec jsem se tedy ubytoval v apartmánu číslo 15 v prvním patře a čekal na návrat některých zde ubytovaných účastníků z prohlídky Panské skály. Ti se zanedlouho také objevili. No, a to už se vše schylovalo k hlavnímu večernímu programu pátečního dne, což byla oslava šedesátých narozenin Jirky alias Dafika a Milana alias kapitana. K šesté hodině večerní vše bylo v jídelně připraveno, takže narozeninová oslava mohla začít. Slavnostní řeči se ujmul Milan a zrekapituloval to nejdůležitější. Poté Petr jako zástupce nás klubáků předal oslavencům náš obligátní dárek – dárkové balení Metaxy. Oslavencům jsme osobně zazpívali, popřáli hodně obligátního zdraví, a mohla začít oslavná večerní zábava. Do této slavnostní atmosféry se znovu tak trochu nečekaně zapojil opět Petr, který připravil dříve tradiční soutěž ke všem jarním srazům. Tentokrát to byla soutěž v poznávání slavných filmových melodií, filmů, autorů, interpretů, herců a podobně.
Soutěžilo se ve dvojicích o další dárkové balení Metaxy. Užili jsme si během soutěže i spoustu legrace. Já jsem byl opět ve dvojici s Tonem z Košic a myslím, že se nám velice dařilo. Po úspěchu z Poděbrad s králem Jiřím se to dalo jistě očekávat. I když ani zde jsme se nevyhnuli nějakému šotkovi v podobě Richarda Wagnera a Richarda Strausse. Sám nevím, co se to děje. A o jaké filmy tu šlo? Tak třeba Vesmírná odyssea, Duch, Hříšný tanec, Pretty woman, Starci na chmelu Skyfall, Skála, Není čas zemřít, Gladiátor, Zrodila se hvězda, Bony a klid, Robin Hood, Pelíšky. A ještě výsledky této zdařilé hry.
1 místo Slimáci (Monika + Radek) – 66 bodů
2. místo Einsteinovci z Poděbrad (já + Tono) – 63 bodů
3. místo MIMOni (nevím) – 58 bodů
Vítězům blahopřejeme, ostatním s organizátorem děkujeme za účast. Ano byl to velmi poetický večer…
Páteční večer se tedy určitě vydařil se vším všudy, dokonce i na naši klubovou hymnu došlo. Představili se nám noví členové klubu, a také tradiční stylová soutěž v poznávání filmů se odehrála. No nezbývá nic jiného, než znovu poděkovat oběma oslavencům za přípravu pohoštění pro všechny a popřát jim znovu jen a jen to nejlepší a spoustu sibiřského zdraví v této chaotické době. Bylo to moc fajn.
Chladné sobotní ráno nás přivítalo i námrazou na našich autech. Pocítil jsem to i sám na vlastní kůži, protože jsem se před sedmou hodinou ráno vydal na ranní procházku po okolí a natočil si pár zajímavých záběrů se svojí videokamerou. Sraz všech účastníků byl naplánován na 8. 00, ale jak už to bývá, ne všichni prokázali svůj smysl pro dochvilnost. Někteří se také ještě zdrželi na tradiční ranní snídani. No s trocho zpoždění nakonec došlo i na slavnostní zahájení našeho srazu. Na první dobrou se to sice nepodařilo, ale následný pokus již byl vítězný, ostatně jako vždycky. Pořadatelé byli tentokrát tři a moc jim to tam slušelo. Seznámili nás s programem, Míra zhodnotil ve svůj prospěch páteční program a sraz se mohl rozjet podle plánu. Ještě předtím nám Dr Melounek všem předal dárek ve formě čokolády Kia. Moc hezké, díky za to: A poté již jsme začali nasedat do svých strojů a v rámci spanilé jízdy se začali řadit na první naši cestu do muzea v Rumburku.
Rumburské muzeum je nesmírně příjemnou oázou s vlídnou a domáckou atmosférou obohacenou o skutečnost, že teprve nedávno byla otevřena léta pečlivě připravovaná expozice Střípky z historie věnovaná minulosti Rumburska a významným osobnostem, které tu žily. Potkáte se tu s hudbě propadlými manželi Stradalovými, v jejich salonu se seznámíte s pozoruhodnými memorabiliemi Ference Liszta, velmi svérázný hostinský z tolštejnské hospody vás vtáhne do pitoreskních historek z okolí a až si prohlédnete archeologické nálezy, vejdete do ateliéru krásnolipského malíře Augusta Frinda, jehož obrazy obdivuhodně zachycují atmosféru života dávno minulého. Další expozicí jsou Unikáty ze sbírek rumburského muzea, což je na sto třicet mimořádných sbírkových předmětů vynesených z depozitářů, z nichž některé jsou přes tři sta let staré. Uvidíte cínové nádoby, zbraně, cechovní a liturgické předměty, keramiku, porcelán, sklo, nábytek i oděvy, a dokonce i vzácný meč jatagan. Poklady ale nekončí – je tu i expozice zaměřená na historické cínové předměty denní potřeby, další na sto let starou historii Rumburské vzpoury, ještě jiná na historické hodiny a v neposlední řadě i instalace Poklad ukrytý v rákosí věnovaná především ptactvu žijícímu na Velkém rybníku, která nadchne zejména děti. V nové expozici hodin je k vidění jen část hodin uložených ve sbírkách v rumburském a varnsdorfském muzeu. K prezentaci sbírkových předmětů odborní pracovníci vybrali 86 kusů hodin z období od počátku 18. do poloviny 20. století. A také sympatický průvodce jistě přispěl k nevšednímu zážitku při prohlídce tohoto zajímavého muzea.
A po prohlídce muzea nás už vítala restaurace Kocour ve Varndsdorfu. Zde už nás také očekával Jakub se svou rodinou. Je to opravdu pivovarská restaurace, kde je každý den na čepu bohatá nabídka kocouřího piva. Neméně bohatá je také nabídka kuchyně. Stylové prostředí pivovarské restaurace má kapacitu 120 míst. Mě asi nejvíce zaujala replika orloje s pohybujícími se pivními lahvemi.
Neřidiči ochutnali o fous lepší pivo, my řidiči jsme museli vzít zavděk něčím nealkoholickým. A protože každý zde měl něco objednáno již dopředu, já si objednal řízek, který zde měl předobjednaný Stefan, ale ten zůstal společně s Leem v penzionu a odpočival. Strávili jsme zde asi dvě tradiční hodiny a od půl třetí nás již čekala další exkurze v čokoládovně MANA v Krásné Lípě.
Čokoládovna Mana Krásná Lípa, sociální podnik nabízí předvádění ruční výroby čokoládových bonbónů, prodej ručně zhotovované pravé čokolády a originální regionální čokoládové výrobky. V dílně Čokoláda na dotek si můžete čokoládu sami odlít, ochutit, dozdobit a odnést si jí s sebou
Na výběr je zde z bílé, mléčné, hořké pravé čokolády. Prodej je na váhu i v balíčcích zhotovených na místě dle vašeho přání. K dispozici je výběr krabiček z ručního papíru, zhotovených na míru čokoládovým bonbónům. Návštěva obchodu, sledování výroby, drobná ochutnávka je zdarma. Sledovat výrobu čokolády a ochutnávat čokoládu můžete každý den v otevírací době.
Opravdu jsme ochutnali různé druhy čokolády, někteří si také opravdu vyrobili svoji vlastní čokoládu, a ti hmotnější si ji přímo v obchodě ve velkém zakoupili. Ochotní průvodci zodpověděli i spoustu našich dotěrných dotazů. I tato exkurze jistě splnila svůj účel, ikdyž tentokrát se to asi líbilo především dětem.
Po skončení této prohlídky jsem měl naplánováno, že se již nebudu vracet zpátky do kempu, ale že přímo odsud pojedu přímo domů. Domluvili jsme se takto v kempu již s Vaškem-olinem, který to měl stejným směrem domů. Jenže ten si nechal své auto v kempu, takže se musel tudíž vracet ještě jednou do kempu. Nakonec jsem proto vyrazil domů sám. Zmizel jsem tenkrát tak trochu po anglicku – bez rozloučení. Nikoho jsem v tu chvíli kolem sebe neviděl, tak jsem alespoň poděkoval Petrovi Melounkovi za celý sraz a rozloučil se alespoň s tím málem, co se nacházel poblíž.
Co říci na závěr tohoto setkání? No, nakonec jsem byl rád, že jsem se srazu zúčastnil. Chtěl bych poděkovat všem pořadatelům za skvěle odvedenou práci. Neměli to vůbec jednoduché, hlavně v počáteční fázi. Seznámil jsem se tu opět s novými lidmi, a proto doufám, že je ještě někdy někde uvidím. Oslavencům přeji ještě jednou jen to nejlepší a jak všude říkám, ještě mnoho šťastných kilometrů s Kiou. No a s ostatními doufám v setkání někdy v budoucnu. Snad se nám i v této velice chaotické době bude i nadále dařit.
Tohoto srazu se nakonec zúčastnilo aktivně 39 lidí. Z největší dálky (až z Košic) přijel asi můj spolu soutěžící Tono, který najel určitě hodně moc kilometrů. Dobrá práce!

Pražská předvánoční Kia jízda 2021

09.05.2022 16:51

18. 12. 2021

Další ukázka z připravované 2. části Paměti Kia 2019 - 2029...
Opět bez fotografií, odkazů na natočená videa z této akce, dalších doprovodných informací a osobních pocitových vyjádření...

Také další naše tradiční setkání ke konci roku se konalo ve velice složité pandemické době, a proto se ani tohoto setkání mnoho členů Kia clubu nezúčastnilo. Také doba těsně před vánočními svátky tomu moc nepomohla. Korunu tomu všemu nasadil ještě i Petr, který den před srazem na fóru zveřejnil informaci, která ve stručnosti říkala, že ani on se nebude moci zúčastnit tohoto srazu, protože při pravidelné procházce v lese zakopnul o kořen a podvrknul si kotník Také někteří ostatní přihlášení se začali ještě odhlašovat, takže konečný stav zúčastněných byl nakonec 5 + 4. Ale jistě si to tam jako vždy užili!

BOWLING MOST - BENEDIKT 2021

08.05.2022 15:59

13. - 14. 11. 2021
Další ukázka z připravované 2. části Paměti Kia 2019 - 2029...
Opět bez fotografií, odkazů na natočená videa z této akce, dalších doprovodných informací a osobních pocitových vyjádření...

Takže další tradiční listopadový bowlingový sraz v Mostě se nakonec po počátečních problémech přece jen i v této nelehké situaci sice uskutečnil, i když s trochu jiným obsazením i programem. Když Pepa začátkem září s radostí vyhlásil termín tohoto srazu na tradiční polovinu listopadu, nikdo z nás nemohl dopředu vědět, jaká bude nakonec pandemická situace za dva měsíce. Brzy se přihlásilo asi třicet tradičních účastníků tohoto klání, ale nikdo opravdu nevěděl, jak to bude dále. Začali jsme se těšit i na tradiční kachničku která začíná sobotní setkání. I tradiční bungalow číslo jedna byl zamluven pro naše mušketýrské kvarteto. S postupujícími dny a také se zhoršující se pandemickou situací se začaly objevovat omluvenky přihlášených účastníků, nebo nemožnosti zúčastnit se od dalších potenciálních aktérů. Z naší čtveřice se první začal omlouvat z této akce.
Stefan, který začínal mít nějaké další problémy se svojí zhmožděnou rukou, která hrála hlavní roli také při předešlém srazu. Mezitím se také Ivo pacesol pochlubil na fóru svým novým autem Stonic Spring, který hodlal představit právě na tomto srazu.
Poté se tak trošku nečekaně odhlasil ze srazu Leo Čambrla bez udání důvodů. No začínalo to vypadat s námi mušketýry špatně. Já se zatím do této doby na tento sraz raději vůbec nepřihlásil, protože nemám rád, když se později musím odhlásit. Stále jsem ale žil v přesvědčení, že pokud to jen trochu půjde, srazu se alespoň s Petrem zúčastním. Situace se ale začala zhoršovat i u nás ve škole. Několik tříd bylo v kartanténě, a opravdu jsme nevěděli, kdy to může postihnout i nás učitele. No a nakonec se ozval na foru těsně před srazem i sám náš dopravce Petr s prohlášením, že ani on se nemůže zúčastnit tohoto bowlingového klání! Celá rodina prý podlehla zákeřnému respiračnímu infektu (naštěstí to nebyl covid) takže má o práci postaráno. Vedl jsem s ním předtím telefonický rozhovor. Takž tím bylo vlastně o všem rozhodnuto.Tentokrát tento sraz opravdu poprvé bez nás!
Takže vše ostatní už pouze z vyprávění hlavního organizátora Pepy, kterému se ještě jednou tímto omlouvám. Hlavní setkání prý sice opět začalo tradičně v sobotu, ale v jiném složení. Nová pětice ve složení Pepa, Ivoš, Pavlína, Míra, Iveta se chopila první příležitosti a pokusila se o zásadní přehodnocení funkcí v předpřípravném výboru. Ovšem to snad ani nemohli myslet vážně! Snažili se změnit i celkovou image celého výboru, ale srovnávat rum z Guatemaly Zacapa s tradiční vyzkoušenou Metaxou… No nevím. No prožili si určitě svoji minutku slávy, ale určitě to bude mít pouze jepičí život. Přejme jim to!
Mezitím se objevily další omluvenky některých přihlášených účastníků, takže všichni byli nakonec rádi že se kolem 16.00 začali další lidé objevovat.
No a večer už se začalo konečně koulovat.
Mezitím se na fóru v ten den objevila jasná pravidla pro volby do Přípravného výboru pod názvem
"Pravidla zasadání Přípravneho výboru srazu Kia clubu," které vtipně zveřejnil Tono.

Část 1. Funkcionáři:
Paragraf 3, odstavec 4, písmeno b.
Po odvoláni z libovolné funkce v Kia clubu (např. Metaxator) nemůže být člen zvolený za člena Přípravného výboru po dobu nejméně 5 let
Část 2: Zasedání
Paragraf 3, odstavec 2, písmena a + b.
a/ Zasedání Přípravného výboru se koná nejméně dva dny před oficiálním zahájením srazu.
b/ V případě výjimečných událostí může předseda Přípravného výboru tento termín zkrátit, minimální odstup od zahájení je ale 1 den – a ten musí být vždy dodržený…

Takže asi tak. Více k tomu snad není ani co dodávat!

A na závěr ještě vítězové v mužské kategorii.
1. místo – Radek - 171 bodů
2. místo – Míra - 158 bodů
3. místo - Martin - 153 bodů

A ještě vítězové v ženské kategorii.
1. místo Iveta – 117 bodů
2. místo Jitka – 115 bodů
3. místo Lucka – 104 bodů

Congratulations!

24. SRAZ KIA CLUBU CZ/SK - PODĚBRADY, AUTOKEMP GOLF

08.05.2022 15:21

2. - 5. 9. 2021
Další ukázka z připravované 2. části Paměti Kia 2019 - 2029...
Opět bez fotografií, odkazů na natočená videa z této akce, dalších doprovodných informací a osobních pocitových vyjádření...

Takže další v pořadí dlouho očekávaný pandemický sraz nás Kiáků v novém pandemickém kalendářním roce 2021 je opět za námi. Tentokrát toto naše setkání mělo znovu tak trochu i pro mě specifický význam. Štefan se totiž jako další v pořadí také společně s Kiáky rozhodl oslavit zde své tehdejší opravdu náročné životní jubileum. K tomu ve skutečnosti oficiálně sice došlo již o několik týdnů dříve, ale toto jeho hektické oslavné období se nakonec prý také protáhlo až do těchto srazových dnů.
Od začátku června, kdy pandemické restrikce začaly pomalu ustupovat do relativního normálu, probíhala velice plodná diskuse na našem fóru pod všeříkajícím vláknem: 24. sraz Kia clubu CZ/SK ještě letos? Většina diskutujících byla ve vzácné shodě jako že ano, ale tradiční červnový termín se nám zdál poněkud brzký. Proto proběhla rychlá anketa, aby se zjistilo, komu ze skalních Kiáků by nejlépe vyhovoval čas z nabízených termínů. Nejprve jsme se dohodli na konec června v Poděbradech, ale tento termín již nebyl volný. Takže poté nejvíce hlasů v anketě získal termín na začátku září, takže se k němu hledala vhodná lokalita. Opět proběhla rychlá anketka na našem fóru (měli jsme na to 5 dní) a vítězem se nakonec stal Autokemp Golf Poděbrady. I já jsem pro něj hlasoval.
Takže 25. 6. 2021 se na našem fóru objevilo dlouho očekávané oznámení o konání 24 srazu Kia clubu CZ/SK v A.T.C Autokemp Golf Poděbrady v prvním týdnu v září.
Ubytování bylo plánováno na dvou místech, vzdálených od sebe asi 200 metrů. V kempu v chatičkách, anebo v penzionu Na Střelnici (apartmány).
Brzy se i k tomuto důležitému oznámení na fóru rozproudila velice aktivní a užitečná diskuse. Někteří nabízeli možnost přijet na tento sraz už ve čtvrtek, takže nakonec předseda předpřípravného výboru jednohlasně rozhodl, že počáteční zasedání výboru proběhne opravdu už ve čtvrtek v odpoledních hodinách. Účast všech skalních členů výboru byla povinná…
Tento termín srazu se nakonec ukázal být zvolen velice vhodně, protože počasí nám tentokrát opravdu velice přálo... Proto také ta velice plodná a neformální diskuse hned od počátku ohledně příjezdů, programu, oslav… Našli se i tací, kteří si tento sraz spletli s cyklo Kia srazem a snažili se domluvit si program na tuto dobu, ale naštěstí jich byla opravdu jen hrstka, co by na jedné ruce člověk spočítal… Hlavní oslavenec Stefi si nešťastnou náhodou před srazem pohmoždil nejen pravou ruku, takže ho nakonec musel transportovat na tento sraz ve čtvrtek Petr, který to vzal údajně vyhlídkovou jízdou přes Sušici… Kromě samotného Stefana byla třeba přivést i spoustu dalšího materiálu pro oslavu během tohoto srazu. Takže moc místa tam opravdu ale opravdu neměli.
Já jsem plánoval přijet na tento sraz také už ve čtvrtek odpoledne. Ve škole jsem si musel vzít na pátek dovolenou, ale protože to bylo tentokrát na začátku školního roku, tak s tím žádné problémy nebyly. Po asi devadesátiminutové poklidné jízdě jsem bez problémů dorazil do místa určení. Předpřípravný výbor se začal také pomalu sjíždět podle plánu již od inkriminovaného čtvrtka odpoledne. Většina z nás se sešla zcela náhodně na recepci zmiňovaného kempu A.T.C Golf Poděbrady a těšila se na jistě zajímavé večerní oslavné zasedání.
Jak jsem již jednou uvedl, nebyli jsme všichni ubytováni na jednom místě. Takže po vyřízení ubytovacích formalit (trošku byly problémy s placením) jsme se již vydali do svých zaplacených lokalit. Já, Stefan a Leo jsme byli ubytováni společně v apartmánu číslo 3 v lokalitě Na Střelnici, asi 200 metrů od recepce samotného kempu. Po kovových schodech se vyšlo kousek nahoru a první apartmán vlevo byl náš.
Z okna se nám naskýtal krásný pohled na okolí a také na samotný prostor před naším penzionem, kde se nacházelo spousta volných stolů. Místní restaurace zde sice nebyla z kapacitních důvodů v provozu (kromě snídaně), ale to nám nakonec vůbec nevadilo. Ba právě naopak. K večeru jsme společně připravili pohoštění pro všechny zúčastněné, které na svoji oslavu narozenin přivezl Stefan. Jednalo se o kýtu a další nutné ingredience. Milan- kapitán nezištně nakrájel část kýty, já jsem nakrájel chleba, ostatní donesli další vše potřebné k řádnému zasedání a Leo si na závěr této činnosti dal svůj oblíbený vítězný důchodcovský doutník… A poté již nic nebránilo tomu, abychom mohli řádně zasedat. Skupina v kempu se po menších komplikacích nakonec přece jen také dostavila do našeho penzionu, takže našemu společnému předpřípravnému zasedání již opravdu nechybělo zcela nic… I sluníčko se jako vždy objevilo v ten správný čas…Tak je to dobré, tak to má být…
PS: Za zmínku ještě možná stojí také extempore s místním „rybářem,“ který si přišel k nám zakoupit pivo, a protože neuspěl, tak nám alespoň převyprávěl celou svoji anabázi studia na Fakultě rybářství a ochrany vod v Českých Budějovicích, která trvala údajně 16 let…
Čtvrteční plantáž (i páteční sluníčkový den) se opravdu vydařily…
Rána po večerním zasedání bývají někdy opravdu krušná…, ale tentokrát se myslím docela zadařilo.
Ve čtvrtek bylo také definitivně rozhodnuto, že hlavní část narozeninových oslav proběhne až v pátek za přítomnosti většiny zúčastněných, kteří o tom ve většině případů ani nevěděli…
Při ranní snídani ve formě švédského stolu byla místní restaurace otevřena, a tak jsme mohli v klidu a míru doplnit svoji energii, vynaloženou při večerním venkovním zasedání. Byla tenkrát večer pěkná kosa, takže teplá bohatá snídaně přišla opravdu vhod. Výběr byl opravdu bohatý a stále doplňovaný (za tu cenu…), takže naše chuťové pohárky si mohly přijít na své. Byl to prostě jeden z těch lepších možných začátků nového srazového Kia dobrodružství. Po snídani šla většina z nás porelaxovat zpět do svých pokojů, ale velice brzy byl dohodnut další program, který se týkal návštěvy samotných lázní Poděbrady. Některým se po náročné snídani nikam zákonitě nechtělo, ale nakonec se zpožděním vyrazili do víru velkoměsta i oni. A to je dobře!
V 10 hodin se tedy většina z nás sešla na cyklostezce podél řeky Labe z druhou skupinou a kolektivně jsme se vypravili do centra Poděbrad na pěší okružní jízdu po pamětihodnostech města. Už z dálky se před námi rýsovala známá silueta zámku v Poděbradech, který tvoří jednu z dominant města. V roce 1905 tu proutkař objevil první pramen Poděbradky a zasloužil se tak o vznik lázní. V současnosti je na zámku muzeum – Památník KRÁLE Jiřího z Poděbrad. Prvním krokem naší cesty bylo také tento zámek navštívit, ovšem to nám umožněno nebylo, protože prý se nyní návštěvy zámku nekonají. Prohlédli jsme si tedy pouze prostory před zámkem a nedaleké okolí.
Za povšimnutí tu jistě stojí i místní rozárium, kde kvetou růže vlastnoručně zasazené českými a slovenskými hereckými osobnostmi.
Toto místo bylo obýváno už v pravěku. Původně tu stál vodní hrad. Ten byl ale postupně přestavován. Současná podoba zámku vznikla v letech 1723 - 1780 barokními přestavbami. Zámek je národní kulturní památkou České republiky.
Chvilku jsme se poté zdrželi v jedné místní kavárně, ochutnali kvasnicové pivo a místní kávu, která právě došla…Zde nás ale také velice zaujal velmi jemný hořkosladký bylinný likér z lázeňského města Poděbrad. Poděbradská samička obsahuje 42 bylin a byla inspirována příběhem knížete Arnošta Hohenlohe.
A to už jsme na Jiřího náměstí s novorenesanční jezdeckou sochou krále Jiřího, která tu je od roku 1896. V letech 1994 - 1996 byla provedena kompletní renovace. Autorem sochy je Bohuslav Schnirch.
Poté již naše kroky vedly do lázeňského parku a moderní kolonády v Poděbradech. Nejstarší část parku vznikla v místech bývalého panského sadu podle projektu arch. Františka Jandy. Postupně se přidávaly další části a park se rozšiřoval. Prosklená kolonáda profesora Libenského byla postavena v roce 1938. Kolonáda byla zbudována nad pramenem minerální vody (dříve pramen Boček z Kunštátu). Pramen je dodnes aktivní a pokud je otevřena kolonáda, může každý z návštěvníků ochutnat, což jsme také udělali.
Někteří odvážlivci si tuto přírodní silně mineralizovanou vodu hydrogenuhličitano-chlorido-sodno-vápenatého typu načepovali do pet lahví a vzali s sebou pro další využití. Inu proč ne… Při vstupu na kolonádu od Jiřího z Poděbrad uvidíte sochu T.G. Masaryka od sochaře Otto Gutfreunda.
Na kolonádě je spousta restaurací a cukráren, takže si tu můžeme i na chvilku odpočinout a kochat se pohledem na krásně upravený park s vodotrysky a umělým potůčkem. Nejvýraznější je ale fontána u kolonády, která byla v roce 2004 rekonstruována a od té doby je osvětlená a má programovatelné efekty vodotrysků. Nedaleko Kolonády je socha ležící dívky a socha klečící dívky. A to už se blížíme k překrásným květinovým hodinám, které jsou tu od roku 1937 a jediná technická změna proběhla v roce 2006. Hodiny mají každý rok jiné složení květin. V témže roce u květinových hodin přibyla keramická plastika Tři srdce.
Na druhé straně od plastiky uvidíme sochu Břetislava Bendy Žena s osuškou. Další zajímavostí je Eliščin pramen, který byl navrtán v roce 1910.
V blízkosti hodin je v rákosí schovaný malý trpaslík, odbíjející čas na muchomůrku (vyrobeno firmou Josef Berounský ve Svratce v r. 1938).
Po procházce po pamětihodnostech Poděbrad nám také řádně vyhládlo, a proto jsme se nakonec rozhodli, že na oběd se vrátíme domů a oběd si dáme v penzionu Labská Marína. Při cestě zpět jsme už postupně potkávali další účastníky srazu, kteří se začali postupně sjíždět a zajímalo je, kde se právě nacházíme. Bylo pěkné horko, ale pár piv to brzy vše spravilo. Většina z nás si objednala tradiční řízek se salátem. Ale musím říci, že jsme si všichni opravdu pochutnali.
Poté jsem se už vypravil za Petrem do nedalekého kempu, protože ten neplánovaně vyhlásil svůj první mobilní koutek tohoto srazu. A já se se svým zcela novým mobilem vypravil za ním, abychom trošku poladili některé aplikace. Cestou jsem narazil na skupinu cykloturistů, kteří se právě chystali vyrazit na svoji túru. Ani naše naléhavé vysvětlování, že toto není cyklo sraz ale regulérní Kia sraz, je neodradilo od jejich zamýšlené činnosti. No asi na tom něco bude, když se jim to tak líbí, Mezitím nám Míra ještě stačil vyzradit své tajemství ohledně konzumace alkoholu… Jako by to ještě nemohlo nějakou dobu počkat!
Mezitím už se začali ostatní přihlášení účastníci srazu pomalu sjíždět, a proto bylo potřeba začít znovu připravovat narozeninovou oslavu, tentokrát už se muselo počítat se všemi a naostro. Připravili jsme stoly a osvědčení a vyzkoušení jedinci ze čtvrtka se znovu pustili do přípravných prací. Když bylo opět vše nechystáno, došlo k předání hlavního daru oslavenci a současně také k předání vlastnoručně upečeného dortu s magicou číslicí 70!!!
Štefan přes svůj momentální handicap sfoukl svíčky na dortu jako malinu. Paní provozní mezitím jako na zavolanou trošku opožděně zrovna přinesla Štefanem ráno objednané dva obložené talíře, a do toho všeho se vytasil Petr se svým tradiční dárkem za všechny z nás pro skalní členy našeho klubu – řeckou pálenkou nenapodobitelné chuti Metaxou Angels Treasures. Všichni jsme poté Štefanovi poblahopřáli k jeho významnému jubileu, připili mu na zdraví a nakonec mu i zazpívali. Postupně se začali sjíždět i večerní návštěvníci našeho srazu, takže nakonec se počet ustáli zhruba na 40 členech, což si zaslouží opravdu hluboký respekt.
Samotná páteční oslava se protáhla až do pozdních nočních hodin, jak je ostatně na našich srazech zvykem. Chvílemi se nám snažila oslavu překazit všudypřítomná zima, ale za pomoci hojivých sluníček se vše podařilo v klidu zvládnout. I na noční oslavné tanečky tentokrát došlo…
Sobotní ráno proto tak trošku znovu připomínalo návrat osleplých Bulharů do vlasti, jak opětovně vtipně poznamenal Petr. Naše parta se opět sešla při snídani u švédského stolu a snažili jsme se zrekapitulovat naše veškeré předpřípravné aktivity během čtvrtečního a pátečního dne. Od rána nám tu opět svítilo slunce jak na nebi, tak i v žaludku… Ještě večer bylo organizátorem Tomášem rozhodnuto, že slavnostní zahájení tohoto našeho Kia srazu proběhne v kempu na hřišti.
Naše skupina se postupně auty přemístila do nedalekého kempu a společně jsme už netrpělivě čekali na zahájení toto tak trošku pandemického Kia srazu. Slova se ujal organizátor setkání Tomáš-Beda a seznámil nás nejprve s programem na celý den. Poté jsme již svým tradičním způsobem přivítali tento sraz i my všichni zúčastnění. Radek-snike poté vyhlásil výsledek tipovací soutěže ohledně toho, jakým novým vozem dorazí Tomáš na toto setkání. Vítězem se nakonec stal Vašek-olin, který byl při odpovědích asi nejblíže, a proto si zasloužil první cenu – naši klubovou dvanáctihvězdičkovou Metaxu.
Následovalo obligátní klubové foto všech účastníků srazu. Na začátku focení se někteří z nás snažili trapně zastínit všechny ostatní svými vypracovanými těly, ale poté se již vše zdařilo a obligátní srazové foto bylo na světě. Na fotografii je 38 lidí a dva psi. Myslím, že tentokrát se na srazu tak trošku výjimečně prezentovali všichni přihlášení na fóru, což nebývá tak často zvykem. Někteří sice jen na krátkou dobu, ale i to se samozřejmě počítá. Asi už se všichni jako já nemohli dočkat nějakého dalšího klubového setkání po celé roční pandemické pauze… Doufejme, že příští klubové setkání nebude zase až za rok.
No a poté jsme již všichni zasedli do svých aut a čekali na začátek trošku tajemné naplánované spanilé jízdy. Já se už dopředu domluvil (spíše on se mou…) se spolujezdcem Tonem, protože moji dva spolunocležníci již dlouho dopředu avizovali, že se této spanilé jízdy a tudíž celé této soutěže nezúčastní. Začínali jsme se tedy postupně „štosovat“ nedaleko výjezdu z kempu u brány. Každý chtěl urvat to nejlepší místo – vůbec nechápu proč… Asi proto, že kdo něco dříve uvidí, tak to dvakrát tak dlouho vidí, nebo co. Brzy se již do samotného čela kolony propracoval organizátor Tomáš, takže samotná má oblíbená spanilá jízda v koloně mohla začít. Celkem se tuším prezentovalo 15 posádek.
Se svým spolujezdcem jsme nakonec vyrazili jako pátí v pořadí. Snažili jsme se během celé trasy si zapamatovat co nejvíce různých maličkostí, spojených s touto trasou. Těsně před srazem umístil organizátor na fóru celou trasu včetně všech čtyřech průjezdních bodů. Trasu jsem si tedy i já předem nahrál do navigace v telefonu. Beda přidal poslední detaily spanilé jízdy tuším až těsně před srazem, aby i ti, kteří se ztratí (oddělí se od kolony), tak aby i oni trasu mohli absolvovat celou a poté si tedy v kempu také v klidu se všemi zasoutěžit.
Většinu věcí v pozdější soutěži jsme správně předem odhadli, ale přesto jsme ne vše měli později pod kontrolou. Věděli jsme čísla všech silnic, počty a pořadí obcí na trase, lokace průjezdních bodů, počet celkově ujetých kilometrů, počty některých dopravních označení, benzínových čerpadel, pomníky míjející cestu, řeky, protékající kolem, kostely podél cesty a tak dále. Poprvé nás tak trochu překvapilo, když Beda použil jinou trasu než tu, kterou označil pro nás na fóru. Prostě zapomněl jednou správně odbočit. Ale to už jsme se přiblížili k samotnému cíli naší trasy a přišla na řadu naplánovaná soutěž. Tomáš nám rozdal nakopírované listy papíru s otázkami k této jízdě. Bylo třeba zakroužkovat správnou odpověď ze čtyřech možností. Teprve v průběhu soutěže nám bylo řečeno, že správných odpovědí může být leckde více než jen jedna, a tudíž je možné se dostat i do záporných čísel!
Otázky z první strany soutěže se nám proto zdály tak lehké, že jsme s Tonem ani nečetli všechny možnosti a kroužkovali obratem správné odpovědi. A to se nám nakonec i vymstilo. U otázky na pomník krále Jiřího z Poděbrad jsme nějakým záhadným způsobem zakroužkovali možnost s odpovědí, že to byl kníže, a ne král… Ač jsme oba o něm předcházející oslavný večer velice zasvěceně mluvili jako o známém českém králi. No stalo se. Mohli jsme být s grácií na bedně mezi vítězi…No napadá mě citát, který je spojen se jménem Thomas Carlyle. „Pokud něco stojí vůbec za námahu, je třeba to udělat opravdu pořádně…“ Takže asi tak.
A ještě konečné výsledky této cestovatelské soutěže, která byla vyhlášena až později večer po večeři v kempu.
Cenu útěchy (růžový klobouček) získal 88padre88, který se díky zaškrtávání více možností dostal dokonce i do záporných čísel… Všichni ostatní už byli v kladných číslech:
Aha - 4 body, snike - 5 bodů, Jenda1 - 5 bodů, p.d.s - 6 bodů, Chose71 - 6 bodů, Peťo22 - 6 bodů.
urbino + mbiron - 7 bodů, kapitan - 7 bodů, barny70 + Nalim2 - 7 bodů – pomyslné 3. místo
Dafik + Androgerman - 8 bodů, Mirse - 8 bodů – pomyslné 2. místo
Olin - 9 bodů – vítěz soutěže.
A protože ceny byly logicky připraveny pouze 3, došlo k předání cen pouze u prvních třech účastníků. Congratulations.
Po skončení soutěže se naše skupina opět přesídlila do našeho penzionu, ale na nějakou tradiční relaxaci nebylo vůbec pomyšlení. Od dvanácti hodin byl údajně zamluven oběd v místním Poděbradském pivovaru. Stylová Restaurace v Pivovaře, která se nachází hned vedle samotného pivovaru, nabízí nejen pivo Poděbradský Zdroj, ale i skvělé jídlo a velkou letní zahrádku hned vedle řeky Labe. K dispozici jsou dvě patra nabízející více jak 200 míst k sezení a letní zahrádka je ideální nejen pro letní oběd, ale i pro osvěžení při sportu na cyklostezce Nymburk – Kolín.
Když jsme se ale kolem dvanácté hodiny v této restauraci všichni společně objevili, nikdo kompetentní o nás bohužel nevěděl… Samotný Beda jako organizátor to později na fóru vysvětlil takto: „Člověk, se kterým jsem zařizoval rezervaci (telefonní číslo je stále na jejich stránkách i na mapy.cz) už tam delší dobu nepracuje a vyměnilo se jim tam i pár dalších lidí. Informaci o naší rezervaci si prostě nepředali a když jsem mu volal ještě ten den kolem 11 hodiny, že vyrážíme právě z kempu, tak mi řekl, že vše je připraveno a že nás čekají… Tak nevím, jestli to myslel z pohledu toho, že už dělá v jiné restauraci nebo se chtěl pomstít té původní, kde pracoval. Mimo to mi provozní také sdělila, že vlastně nemají pod kontrolou ani jejich stránky či email, že to pro ně spravoval také jiný člověk, možná ten samý, kterému jsem se tehdy dovolal, nevím…“ Takže asi tak.
Ale jak napsal později na fóru Petr, všechno špatné je k něčemu dobré. Z restaurace jsme se obratem vydali na kolonádu hledat další vhodné prostory pro náš oběd. A jak jsme se později dozvěděli, to samé udělala i většina dalších zúčastněných. Po delším pátrání jsme objevili novou italskou restauraci v hotelu Bellevue Tlapák, které jsme si všimli již v pátek při brouzdání po kolonádě a kde podávají vynikající italské pokrmy. Krásný funkcionalistický hotel přímo na kolonádě s vyhlídkou na květinové hodiny. Prošel citlivou modernizací a je oblíben zejména pro svoji polohu a útulnost. Součástí hotelu je právě italská restaurace Ristorante Pasta & Risotto. To bylo něco pro Petra, který nás vlekl neomylně teď už přímo na toto místo. Menu se zdálo být přiměřené – těstoviny, risotta, spaghetti, tagliatelle, gnocchi, saláty, různé druhy masa a ryb, krevety, dezerty a hlavně tak oblíbená káva na všechny způsoby. Já jsem si nakonec objednal salát Caesar s kuřecími prsy, pečenými krutonky a dresinkem.
Mezitím nás zde navštívili i další účastníci srazu, kteří hledali také to správné místo pro sobotní oběd, ale nabízené menu se jim zrovna moc nelíbilo. Hledali něco lidového, guláš se šesti, svíčkovou, smažák apod… No Petr si nakonec objednal hovězí carpaccio s parmazánovými hoblinami a rukolou jako předkrm, Tono začal silným slepičím vývarem s masem a domácími nudlemi…
A protože už bylo kolem 14.00 a objevila se další naše skupina, korzující po kolonádě nedaleko našeho místa, rozhodli jsme se, že už společně navštívíme originální prodejnu Lázeňských oplatek Poděbrady, která otvírala právě ve dvě hodiny odpoledne. Zažili jsme tam také nevídané extempore, když některým nakupujícím se nelíbila dvojí fronta u dvou prodávajících…ale nakonec vše dobře dopadlo.
Vyzbrojeni nejen čerstvými teplými oplatky do ruky jsme se proto již vydali na odpolední hlavní atrakci tohoto dne, což měla být jízda výletní lodí Král Jíří. Hodinová projížďka měla podle jízdního řádu začít v 15. 30 směr Nymburk s otočkou v Kovanicích. V tomto případě loď nikde nepřistává a pluje zpět do Poděbrad. Organizátor srazu tentokrát vědomě nezarezervoval místa pro naši celou skupinu, ale nechal to na každém z nás. A to se nám pěkně vymstilo. Bylo nádherné počasí, a už s příchodem k molu bylo vidět, že určitě zájemců o tuto aktivitu bude daleko více. Postavili jsme se do dlouhé fronty žadatelů a čekali na zázrak. Ten se samozřejmě nekonal. Platilo se sice až při nástupu na loď, ale bylo už zcela jasně vidět, že nahoru na palubu se už nemůžeme nijak dostat, protože tam prostě bylo obsazeno a dolu se nám v tom úmorném vedru jít nechtělo. Takže jsme to prostě vzdali. Teprve později jsme se dozvěděli, že někteří silní jedinci stáli ve frontě vepředu a s lodí nakonec opravdu vyrazili směr Nymburk.
Já jsem se proto operativně rozhodl, že místo projížďky lodí tedy navštívím Muzeum filmových legend – Film Legends Museum v Poděbradech, jedinečný a svého druhu unikátní projekt v Evropě. Jedná se o prohlídku soch, figurek a replik, jejichž úroveň detailů bere dech. Pokud tedy máte rádi film, komiks, sběratelství, akční hrdiny či legendy stříbrného plátna, pak je pro Vás toto muzeum ta správná volba. V muzeu nalezneme přes 650 exponátů. Uvidíte zde exponáty z filmů jako je Avatar, E.T., Star Wars, Indiana Jones, Pán Prstenů, ale také Vetřelec, Predátor, Terminátor. Samozřejmě nechybí ani slavní komiksoví hrdinové Batman, Iron Man, Spider-man, Avengers a další... nově také raptor v životní velikosti. Každý víkend můžete vidět živé postavy z filmů a pohádek. Sněhulák, pohádkové princezny, robot Bumblebee, spiderman a další. Na své si přijdou i ti nejmenší, pro které je určena samostatná výstava pohádkových postaviček od Walta Disneyho. Uvidíte filmové repliky, masky a makety, podle kterých filmaři tvoří další materiál, který následně vidíte v kinech nebo doma u obrazovek. Dozvíte se zajímavosti o nejznámějších filmových tvůrcích a umělcích jako je James Cameron, Ridley Scott, Steven Spielberg, H. R. Giger, Stan Winston nebo Steve Wang. Vstupenka sem sice není nejlevnější (250 Kč,-), ale určitě to stojí za to. Škoda, že není dovoleno zde natáčet na kameru, na což jsem byl ale upozorněn asi v polovině své prohlídky… Největší úspěch asi měla postava, které se převlékla do „živého“ a vmísila se mezi ostatní postavy-makety v „sále hrůz“. No bylo to velice inspirativní.
Návštěva Muzea Lega v Poděbradech většinu z nás tentokrát minula, ale určitě se tam někdy vypravím. Mám to ostatně co by kamenem dohodil (a zbytek došel pěšky…).
Poté jsme se již kolektivně dohodli, že se vrátíme v tom vedru zpět do kempu a občerstvení si dáme znovu v nedalekém penzionu Labská Marína. Já využil tento čas i blízkost nedalekého kempu a navštívil jsem druhou skupinu, abych i zde v kempu udělal pár záběrů se svojí kamerou. Mezitím jsem předal Petrovi na flešce nový materiál, určený k publikování na našem fóru.
V období nejtvrdších "pandemických" opatření a distanční školní výuky jsem dal také dohromady další díl své knižní pentalogie Paměti Kia 2019 - 2020, takže se má pentalogie tímto změnila na hexalogii (zatím). Ty poslední dva roky jsem právě předal ve formátu PDF s tím, že doufám v brzké nalezení těchto nových Pamětí opět na našem fóru. A dočkal jsem se velice brzy. Do týdne bylo toto pokračování Pamětí zpřístupněno pro všechny na našem fóru. Je to přímé pokračování toho CD, které jsem všem předal na Přivítání jara s Kiou v Jindřichově Hradci při narozeninové oslavě, a které je také už zvěčněno na našem fóru.
Závěr tohoto srazového dne jsme strávili nejprve kolektivně v kempu v místní restauraci, která byla pro nás pro tyto účely zamluvena dopředu. Nejprve přišla na řadu obligátní večeře, a poté již došlo k ohlášenému vyhlašování výsledků naší dopolední poznávací soutěže. Všichni jsme ale už předem věděli, že toto není konečná dnešního večera, ale že se později všichni znovu přemístíme s pokračováním oslav na jiné místo.
No a závěr večera tedy už znovu patřil posezení u připravených stolů v našem penzionu Na Střelnici. Z lednic se vyndali poslední pozůstatky občerstvení z předešlých dnů a protože se opět našli skvělí dobrovolníci, kteří to dokázali na stoly opět nádherně naaranžovat, stal se i tento večer důstojným zakončením celého tohoto oslavného narozeninového posezení. Nálada byla opět skvělá, ale sobotní večery už v sobě mají blízkost zakončení našeho posezení a návratu domů, a proto se nikdy nemohou vyrovnat pátečním nebo čtvrtečním večerům. Nakonec došlo i na naši slavnou klubovou píseň „Na tý louce zelený,“ která se myslím po dlouhé době opět velice vydařila. Asi proto, že tam tentokrát až na výjimky nebyl téměř nikdo nový a všichni už tuto píseň velice dobře znali. No, postupně začal i čas loučení, protože někteří se již vypravili domů večer, nebo pozdě v noci. My skalní tam vydrželi i tentokrát až do konce (ač byla opět pěkná zima), ještě stačili poklidit všechno ze stolů, ale poté už se také vypravili do svých pokojů zkontrolovat si nafilmovaný materiál i nasbírané nové zkušenosti během tohoto srazového setkání.
Snídaně ráno byla ovšem pro většinu z nás v penzionu opět bohatá a vydatná, ostatně jako v předešlé dny. Bylo už ale opravdu cítit, že se chýlí konec našeho setkání. Připomněli jsme si tedy ještě jednou nejvýraznější zážitky z tohoto našeho setkání a vydali se do svých pokojů připravit vše k odjezdu domů.
No a kolem deváté se většina z nás sešla znovu na parkovišti, abychom společně zhodnotili celý sraz ještě jednou a popřáli si šťastnou cestu do svých domovů.
Neděle je již tradičně vyhrazena ukončení srazu a účastníci se tedy individuálně rozjíždějí do svých domovů. Protože jsme byli, co se týká ubytování, dost roztříštěni po celé chatové oblasti v kempu nebo v penzionech, tentokrát znovu ani nevím, kdy se někteří účastníci především z kempu vydali na zpáteční cestu domů. Před samotným odjezdem jsem sice ještě jednou navštívil chatovou oblast v kempu, abych ještě zde nasbíral poslední fotografie účastníků do tohoto projektu, ale všechny jsem již nezastihl. Rozloučil jsem se tedy se zbytkem účastníků a vydal se na cestu domů. Bylo to opět moc fajn.
Z nových členů našeho klubu se zde nakonec prezentoval pouze nepřihlášený člen Chose71, který s námi vydržel po celou dobu a chvílemi si brousil zuby i na pevně ukotvenou pozici Metaxátora…Doufejme, že se mu mezi námi líbilo a že to nebylo naposledy, co mezi nás zavítal. Na sraz se nakonec přihlásilo 41 lidí (22 řidičů + 19 spolujezdců) plus dva psi. Údajně se zde při společně plánovaném sobotním obědě objevil také Jakub Lebeda, ale objektivní okolnosti zde mu nakonec moc nepřály. Všichni se brzy rozprášili a já ho třeba vůbec neviděl. Chtěl bych tedy znovu tímto poděkovat hlavnímu organizátorovi Tomášovi-Bedovi za skvělou organizaci tohoto srazu, atraktivní program, obětavost i osobní přístup. Ne vše se mu sice vydařilo, ale snaha se také velice cení. Vše vcelku klapalo perfektně. Ostatní jste byli stejně jako vždy také skvělí, a proto se již těším na další naše nejbližší naplánované listopadové setkání při tradiční bowlingu v Mostě.
Tohoto srazu se nakonec zúčastnilo aktivně 43 lidí. Z největší dálky (až z Košic) přijel asi můj spolujezdec Tono, který najel určitě hodně moc kilometrů. Dobrá práce!

23. sraz Kia Clubu CZ/SK - Želiv

14.06.2020 08:34

5. - 7. 6. 2020
Další ukázka z připravované 2. části Paměti Kia 2019 - 2029...
Opět bez fotografií, odkazů na natočená videa z této akce, dalších doprovodných informací a osobních pocitových vyjádření...

Pracovní verze!
Takže znovu se postupně přibližovala naše srazová předprázdninová setkání příznivců značky Kia v novém roce 2020. Hlavní srazové setkání se tentokrát po delší době mělo opět konat v tradičním prvním červnovém víkendu na Slovensku v okolí Žiliny v horském penzionu Šustiak. Od poloviny ledna jsme se postupně začali přihlašovat na tento jistě pozoruhodný zahraniční Kia sraz, jehož součástí měla být i prohlídka Kia Motors Slovakia, výrobního závodu korejské automobilové společnosti Kia Motors, který se nachází kousek od Žiliny v obci Teplička nad Váhom. Začalo tradiční špičkování účastníků setkání na našem kiáckém fóru. V polovině února organizátor Radek doplnil do programu další upřesnění a vypadalo to, že se opravdu všichni máme na co těšit. Součástí měla být i netradiční plavba na pltiach po Váhu…a také prohlídka Múzea slovenskej dediny. No netěšte se na to.
Jak je nyní všem známo, koncem roku 2019 ve městě Wuchan v provincii Chu-pei v centrální Číně vypukla pandemie virové choroby covid-19, která byla 30. 1. 2020 prohlášena WHO za globální stav zdravotní nouze a posléze 11. 3 2020 za pandemii. Ke dni 12. května 2020 se virus rozšířil do 188 zemí světa na všech kontinentech kromě Antaktidy, nakazilo se 4 233 504 lidí, z toho 289 932 pacientů na onemocnění zemřelo a 1 481 314 nakažených se podařilo uzdravit. Není se tedy čemu divit, když tato pandemie zasáhla postupně i do našich vysněných plánů na uskutečnění našeho zahraničního Kia setkání. Od poloviny dubna se situace ohledně koronaviru začala mírně zlepšovat ale i přesto organizátor srazu byl nucen tento náš naplánovaný letní sraz zrušit, resp. jej přesunout o rok na červen 2021.
No nezbývalo nám proto nic jiného, než naše nadbytečné zásoby v kapalném stavu začít konzumovat také v domácím prostředí, jak o tom informovalo spoustu účastníků srazu na fóru. Ale postupně s uvolňováním koronavirových opatření na začátku května se nám začala čím dál více vkrádat na mysl myšlenka na uspořádání náhradního srazu někde v České republice ve stejném termínu. Takže už 6. května se objevila na našem fóru informace ohledně uspořádání náhradního 23. Kia srazu v Hotelu Na Kocandě v Želivě. Zpočátku jsem tomu ani nechtěl moc věřit. Situace ještě nebyla zdaleka nijak stabilizovaná, ale hlavně místo srazu klášter Želiv mám doslova za humny. Je to asi 22 kilometrů od mého bydliště a stejně tak daleko od mé chalupy… A jako třešnička na dortu působilo, že tam jezdíme každý rok jako škola na Sportovně turistický kurs se třetími ročníky našeho gymnázia… Takže asi tak.
Ale s přihlašováním na toto náhradní setkání to nevypadalo zpočátku vůbec moc optimisticky. Obratem se přihlásil pouze Petr, ale dlouho to vypadalo, že tam s Radkem budou nakonec pouze oni… Nicméně s postupně se zlepšující koronavirovou situací ve společnosti se začalo přihlašovat stále více a více lidí, takže nakonec z toho byl co do počtu účastníků vcelku regulérní klasický letní hlavní Kia sraz. Ještě že tak!
Asi tři týdny před termínem srazu přišel Pepa na fóru s nabídkou výroby klubových roušek v černé barvě s klubovým červeným potiskem, jako památkou na tuto koronavirovou dobu. Asi 15 lidí se okamžitě ozvalo a chtělo objednat s postupem času jistě cennou tuto vzpomínkovou relikvii… Já jsem byl samozřejmě také mezi nimi. Dokonce jsem byl jako první, protože jsem s Pepou tuto alternativu předem projednával. A určitě jich měl objednat ještě více, protože zájem byl nakonec daleko větší, než se předpokládalo…
Asi týden před samotným srazem jsem uskutečnil svoji inspekční cestu a navštívil všechny srazové lokality ve městě Želiv při návratu z mé chalupy. Na fóru jsem k tomu uvedl tento příspěvek včetně patřičných fotografií:
Zdravím všechny potenciální účastníky 23. srazu našeho Kia Clubu. Dnes provedena inspekce všech srazových lokalit v Želivě. Klášter stále stojí na svém místě... a v Hotelu Na Kocandě už se na nás (vás) těší... Dnes tam bylo nezvykle velice živo. Jezdíme tam se školou na cyklokursy. Ale jsme ubytováni ve Sportparku Kocanda, který se nachází za Hotelem. Hlavně restaurační předzahrádka naproti hotelu s prodejním okénkem je vždy a bude určitě i za týden v permanenci. Parkování před hotelem i za hotelem v pohodě. Obecní restaurace Želiv je asi 2 minuty autem.... od Hotelu. I tam o nás vědí. Tak jsem tam ještě doobjednal pár chuťovek z drůbeže (kromě jiného...). Říkal jsem, že až na výjimky nejsme moc nároční.... Takže i zde se už na nás těší. Obsazenost restaurace byla večer asi 50 procent. A také zde spousta místa pro zaparkování před restaurací (pro ty, co neradi chodí pěšky). Takže zatím asi tak. Jo, abych nezapomněl na to hlavní... roušky s sebou.. nebo počkat na Pepu... M

První orouškovaní (zatím měli roušku pouze s sebou…) účastníci se začali sjíždět na tento Kia sraz již ve čtvrtek. A protože to nakonec byli všichni tři Kia mušketýři, nemohl jsem samozřejmě chybět ani já. Tři Kia mušketýři po delší době opět pospolu…
Celé toto koronavirové období strávila většina pedagogických pracovníků při distančním vyučování z domova na tzv. home office. Vyučovali jsme celou dobu normálně z domova a do školy chodili pouze výjimečně, anebo na konzultace. Výjimkou byla pouze příprava budoucích maturantů na jejich nadcházející maturitní zkoušku. Pro tuto práci jsme ve škole obdrželi kromě jiného také ochranné obličejové štíty, a proto jsem se rozhodl, že s takovýmto štítem přijedu i na čtvrteční sraz Kia mušketýrů. No bylo to opravdu edukativní…
Ačkoliv počasí nebylo toho odpoledne příliš přívětivé, vůbec nám to nevadilo a strávili jsme společně velice příjemné odpoledne. Nic na tom nemění ani to, že hlavním tématem byl náš již tradiční mobilní koutek. V rámci nastavování aplikace Google Duo proběhl také netradiční skupinový videohovor na Slovensko.
Leo se zrovna ten den vracel po dálnici z Moravy, takže od sjezdu z dálnice v Koberovicích to měl do cíle cca 8 kilometrů. To zbylí dva mušketýři se museli vydat na delší projížďku. Korunu všemu nasadila výživná večeře v podobě do zlatova propečených žebírek v medu. Po samotné večeři Petr předpověděl, že nás čekají už jenom „přívalové deště a silné bouřky.“ A také nejen proto jsem byl nucen se rozloučit z tohoto mušketýrského příjemného setkání a vydat se směr domov. A protože žádná další informace ani fotografie se během večera a noci na našem fóru již neobjevila, mohu tudíž předpokládat, že zbylí mušketýři šli po večeři spořádaně do postele, aby se spánkem spravedlivých posílili na nadcházející další náročné srazové dny…

Celý páteční den byl pro mě normálně pracovní a rodinný, takže jenom tak po očku jsem mohl sledovat, jak postupně celý den jednotliví účastníci přijížděli do Želiva a „nasávali“ nejen atmosféru tohoto pozoruhodného místa na Vysočině.
Pouze z vyprávění jsem se tedy postupně celý den dozvídal střípky z toho, jaká tradiční alotria tam večer jednotliví účastníci zase předváděli. Největší úspěch prý opět měla již naše tradiční soutěžení v poznávání názvů filmů, včetně filmů „Honza Andreas ležící, spící“ a Míra alias Otík z filmu „Vesničko má středisková.“ Díky za inspiraci…!
Samotný sraz začal oficiálně až v sobotu ráno, takže kolem 9.00 jsme se postupně všichni přemístili k místnímu altánu na oficiální zahájení. Slova se ujal organizátor Radek a seznámil nás s nachystaným programem. Na konci zahájení se nám všem tentokrát opět povedl na jedničku samotný pozdrav. No nebyl zde nikdo nový, takže tradiční kiácké jádro už ví, co a jak.
Auta jsme měli nádherně zaparkovaná na místním parkovišti, takže kdo tudy jenom procházel, musel si připadat jako někde na srazu různých značek vozidel Kia. Pravda, dva cizinci se nám tam někdy také vloudí, ale to už je jen ta pověstná výjimka, která vždy potvrzuje pravidlo. Většina z nás se snažila své miláčky před srazem také pořádně vypulírovat, ale po několikahodinovém dešti brzy nebylo k poznání, kdo se snažil méně a zasloužil by ještě jednou okamžitý odjezd do nejbližší automatické myčky aut.
Zde na parkovišti před našimi auty také proběhlo první tradiční focení všech účastníků 23. Kia srazu v Želivě. Škoda, že Leo nevyužil možnosti použít pro fotografování svůj pomocný dron, ale asi už moc pospíchal směrem domů. Je to škoda. Určitě by to byly jako vždy nádherné záběry. Ale i tak se celou naši rodinu Kia povedlo nafotit, včetně již tří klubových hafanů. A to je dobře.
Následovala naše první pěší cesta směrem ke klášteru premonstrátů v Želivě. Je to národní kulturní památka, a tudíž vyhledávané poutní místo. Byl založen v roce 1139 Soběslavem 1., po požárech několikrát obnoven, nejvýznamněji v letech 1713 – 1720 J. B. Santinim. V letech 1950 – 1956 sloužil také jako internační sběrný tábor. Po roce 1954 zde byla pobočka psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě. Po roce 1990 byl klášter obnoven a opraven. Já sám jsem byl v tomto klášteře mnohokrát, především v rámci takzvaného Želivského kulturního léta. Tentokrát ale ke slovu musely přijít pro návštěvu vnitřku kláštera také naše slavné roušky. I zde se ukázala velká variabilita různých stylů a motivů. Nejstylovější určitě byli všichni ti, kteří si zakoupili zcela novou roušku s motivy Kia od Pepy. Také jsem měl v plánu…
Kostel Narození Panny Marie se dvěma věžemi v průčelí je síňové trojlodí se širší střední lodí, velmi dlouhým presbytářem a dvěma věžemi v průčelí. Nad bočními loděmi jsou tribuny, spojené s kruchtou, s bohatou sítí štukových žeber. Velmi cenné barokní zařízení (chórové lavice, boční oltáře, sochy) od jihlavského řezbáře F. Hoebbela a humpoleckého F. Netha. S tímto klášterem je také neodmyslitelně spjata populární zpěvačka Naďa Urbánková která v létě 2019 oslavila své 80 narozeniny a dlouhá léta zde žije. Docela mě udivilo, že se o ní během prohlídky nikdo nezmínil. Dříve jí byla věnována celá jedna chodba v klášteře. Na můj dotaz průvodkyně lakonicky nám sdělila, že jí tu prý paparazzi dělají ze života peklo, nahánějí jí všude, takže jí chtějí konečně dopřát klidu. Takže asi tak.
Fundovaná paní průvodkyně nás postupně přijatelnou formou zasvětila do všech tajů historie, současnosti i plánů tohoto výjimečného kláštera. Po úvodním proslovu jsme se rozdělili na dvě skupiny a postupně prošli veškeré přístupné místnosti a zajímavá místa této výjimečné lokality. Protože se zrovna v klášteře konala pravidelná mše, museli jsme chvilku počkat, abychom také v klidu zvládli prohlídku samotného kostela. Opatem kláštera je PhDr. ThLic. Jaroslav Jáchym Šimek, O.Praem. (zvolen roku 2013 51. opatem). Ke kanonii patří 33 řeholníků, kteří žijí v klášteře samotném nebo na farách nacházejících se nejčastěji v královéhradecké diecézi. A právě během čekání na konec mše jsme mohli celou tuto skupinu uvítat, včetně samotného opata, který nám také požehnal.
Prohlídka samotného kostela byla opravdu třešničkou na dortu celé této prohlídky. Zasvěcená průvodkyně nás podrobně seznámila s celou historii této památky. Roku 1712 klášter postihnul velký požár, který zcela zničil nově dostavěný konvent a kostel také do základů vyhořel a vystavěné trojlodí se zřítilo. Obnova klášterního chrámu byla započata roku 1714 za účasti architekta J. Sanitiho, který je navrhl vystavět ve slohu gotizujícího baroka. Tuto podobu si zachoval kostel až do dnešní doby. Podle jeho plánu byl upraven i vnitřek kostela. Charakteristické pro Santiniho je goticko-barokní pojetí stropu kostela a vynikají řešení kostelních oken, které osvětlují jak kůr, tak i lodě kostela. Zařízení kostela a choru je velmi hodnotné, pochází z dob vrcholného baroka, za zvláštní zmínku stojí také vybavení opatské zákristie, ve které jsou velmi zachovalé barokní skříně a dřevěné ostění stěn.
Hlavní oltář pochází z první třetiny 18 století, postraní oltáře byl vytvořeny v polovině 18 století. Ani při opravách v letech 1884- 85 kostela se nenarušila základní „santinovská“ dispozice stavby. V letech 1916 – 17 se akdemický sochař Čeněk Vosmík rodák z Humpolce podílel na výzdobě kostela. V prvním roce vznikla socha Panny Marie, která v pravé ruce chová Ježíška. Po její pravici umístil anděla s křížem a na levé straně anděla s monstrancí. Na schodiště před kostel pak o rok později přibyla socha sv. Cyrila v mnišském hábitu s knihou a skříňkou s ostatky sv. Klimenta (vlevo) a socha sv. Metoděje jako biskupa s berlou a mitrou (vpravo) v nadživotní velikosti. Poslední opravy proběhly v letech 2006- 2008 kdy byl kostel ochráněn proti vlhkosti a byly restaurovány zpovědnice a boční oltáře.
Kostel Narození Panny Marie v Želivě je součástí areálu tamního kláštera. Společně s ním byl v roce 2010 vyhlášen jako národní kulturní památka České republiky. I nám se jistě velice líbil, i když já bych víceméně preferoval noční prohlídku při svíčkách. Při nočních prohlídkách zažijeme jedinečnou atmosféru potemnělého kláštera. Prohlídky jsou tematicky zaměřené na momenty života v klášteře a zavádějí návštěvníky do nejkrásnějších historických interiérů kláštera. Takže možná příště.
Poté jsme se již pěšky vydali do nedaleké Obecní restaurace Želiv na společný oběd. Výběr zde nebyl nijak oslnivý, ač při inspekční cestě před týdnem mi bylo slíbeno menu na vyšší úrovni... Ale nějak jsme to kolektivně přežili a již se těšili na opětovný návrat na základnu. Tam byl gastronomický výběr nesrovnatelně větší. A protože ráno ihned po zahájení tak trošku neočekávaně odjel Leo ze srazu domů, jedno místo v jeho pokoji se tímto uvolnilo. Chvíli jsem si tu zahrával s myšlenkou toho využít a zůstat zde do rána, ale rodinné důvody mně to nakonec stejně nedovolily. Přesto jsem po návratu do hotelu navštívil jeho pokoj, kde tedy prozatím pobýval sám Stefi.
A má předtucha se brzy naplnila – spal tam jako špalek, že jsem ani nemusel znát číslo pokoje, které jsem opravdu neznal… Asi po půlhodince se probral… a společně jsme už šli pokračovat v odpolední zábavě s ostatními. Počasí bylo stále obstojné, občas i vysvitlo sluníčko, déšť stále v nedohlednu. Jirka Dafik se náhle rozněžnil při příjezdu svého vnoučka, potenciálního Kiáka s krásným jménem Honzík 3, a já zrovna obdržel radostnou SMS zprávu o narození dlouho očekávaného potomka u své starší neteře. Takže tímto bylo rozhodnuto. Večer musím bohužel také domů.
Sobotní večery už na srazech tradičně nebývají tak bouřlivé, jako ty páteční, a stejně tak tomu prý bylo i tentokrát. Ale jistě to stálo znovu za to! Ostatně jako vždy.
Neděle je tradičně vyhrazena ukončení srazu a účastníci se individuálně rozjíždějí do svých domovů.
Tohoto srazu se nakonec zúčastnilo přes úvodní koronavirové komplikace krásných 32 lidí. Z nových členů se zde nakonec neobjevil nikdo, i když tři noví byli přihlášeni. Jinak se zde prezentovala téměř celá osvědčená Kia parta, která pravidelně navštěvuje naše srazy. Chyběl snad jenom Olin s Danou, kteří byli toho času na svatbě. Ale bylo o ně prý také velice dobře postaráno... Rád jsem znovu všechny známé tváře viděl a těším se tak na další naše vzájemná setkání.

PRAŹSKÁ (PŘED)VÁNOČNÍ JÍZDA 2019 - ÚJEZD NAD LESY

01.01.2020 10:25

21. 12. 2019
Další ukázka z připravované 2. části Paměti Kia 2019 - 2029...
Opět bez fotografií, odkazů na natočená videa z této akce, dalších doprovodných informací a osobních pocitových vyjádření...

Pracovní verze!
Takže znovu se rychlostí blesku začal přibližovat vánoční čas roku 2019 a s ním i naše tradiční předvánoční setkání v Újezdě nad Lesy. Hned od samého počátku organizátor Radek prosadil do programu na odpoledne společné posezení v indické restauraci Curry and Tikka, což zpočátku trošku budilo naše rozpaky… Ale protože ostatní části programu zůstaly zcela na svém místě, nezbývalo nám nic jiného, než se opětovně těšit na naše další společné setkání pod značkou Kia.
Místo setkání bylo již opět na tradičním místě v tradiční čas na parkovišti v Újezdě nad Lesy kolem 11.,30. Já jsem se tentokrát rozhodl, že nepojedu po dálnici D1 (kterou mám za humny), ale vzal jsem to tak trošku oklikou. „Je to sice dál, ale zato horší cesta…“ jak by pravil klasik. Cesta byla ale dobrá, jenom několik tradičních šílenců mě často předjíždělo na plné čáře a ještě při nepředpisových rychlostech… Ale co, já tentokrát nikam nespěchal, takže kole 11.00 jsem již měl zaparkováno na svém tradičním místě. Do nedalekého Penny jsem si zašel koupit malou svačinku a při návratu na parkoviště jsem už vedle svého vozu viděl zaparkovaný další červený vůz Kia a nedaleko i jeho majitele, který si zamyšleně prohlížel mojí Kiu. Byl to Petr a nemohl ihned rozpoznat majitele vozu. Zpovzdálí jsem ho chvilku škodolibě pozoroval, jak se přesunul na druhou stranu auta a uviděl 19 srazových samolepek na mém autě…Pak mu to teprve došlo… Pár věcí na autě jsem přes léto ještě vylepšil, takže trošku jsem mu tím zamotal hlavu. Po několika minutách také vedle nás zaparkovala další bílá Kia. Byl to Leo s vnučkou a také se zcela novým mobilem. Takže všem nám bylo ihned jasné, že o mobilní koutky tentokrát opravdu nebude nouze…
Poté se již začali postupně sjíždět všichni přihlášení i nepřihlášení účastníci tohoto našeho vánočního adventního setkání. Radek postupně začal mezi nás distribuovat nahlášené předvánoční Kia kalendáře a jako hlavní organizátor také hlídal správný počet přihlášených účastníků. Když se nakonec jako poslední objevil i Petr z Děčína, mohlo dojít k oficiálnímu zahájení našeho setkání. Byli jsme seznámeni s tradičním vánočním programem i s jeho malou změnou v podobě návštěvy indické restaurace poblíž jeho bydliště v Praze. Došlo i na náš tradiční uvítací pokřik, který se nám tentokrát opravdu ale opravdu vyvedl. Také obligátní fotografie všech účastníků nesměla chybět.
Poté jsme se již přemístili do svých zaparkovaných aut a vyrazili v mé oblíbené koloně směr svíčkárna Rodas v Šestajovicích. Asi po 15 minutách bezproblémové jízdy jsme dorazili na parkoviště svíčkárny, mýdlárny a kosmetiky Rodas v Šestajovicích u Prahy. Výrobní dílny jsou v krytých a teplých prostorách. Součástí areálu je také minifarma. Můžete zde proto v klidu vyrábět, zdobit i nakupovat v podnikové prodejně.
Anebo se zúčastnit pasivně i mobilního koutku, který zde proběhl po nutném občerstvení. Leo měl určitě radost, i když ne vše se tuším zdařilo. Také výrobcům svíček a různých dalších výtvorů se určitě dařilo. Některé exempláře stojí jistě i za veřejnou prezentaci zde…Kdo umí, umí.
My ostatní jsem si už jako tradičně koupili pár svíček domů a již se těšili na indickou restauraci. Na parkovišti těsně před odjezdem se někteří museli ještě pochlubit, komu z nich to více „prdí…“
Ale to už nám vůbec nic nebránilo se opět v koloně vydat do Horních Počernic do již zmiňované indické restaurace Curry and Tikka. „The best place to eat in downtown Prague!“ Čekalo nás opravdu příjemné prostředí v areálu Chvalského zámku. Všichni jsme si pochutnali na indických specialitách a strávili zde hezký pohodový podvečer. Obsluha byla příjemná a milá. Polévku jsme vyzkoušeli rajčatovou a kuřecí. Z hlavního menu jsme vyzkoušeli třeba korai s jehněčím masem, kuřecí masalu, kuře tikka a další speciality.
Podávají zde i dobře vychlazenou Plzeň. My jako řidiči jsme ale museli vzít zavděk pouze tím, co se tvářilo jako nealkoholický nápoj.
Sličná servírka se sympatickým cizím přízvukem nás rozdělila na dvě skupiny a podle toho také byly distribuovány všechny naše objednané pokrmy. V první skupině byli hladovci s objednanou pikantní omáčkou, ve druhé skupině hladovci s objednaným pokrmem, který se nám ještě dopekl přímo na stole před námi. A hlavně česnekový nan to u každého jídla ještě jistil… Enjoy your meal!
I když jsme na svá objednaná jídla čekali poměrně dlouho, nakonec se to vyplatilo a celkově si myslím, že jsme byli všichni vcelku spokojeni. Jako třešnička na dortu působila na závěr indická zmrzlina kulfi, servírovaná ve speciálních mističkách. Ty posléze přešly po konzumaci do našeho legálního vlastnictví. A každá byla jiná.
Venku se začalo postupně stmívat a také vydatně pršet, takže kolem 17.30 jsme se už postupně vydávali na zpáteční cesty domů. Já se rozhodl pro úplně stejnou trasu jako při cestě na sraz. A myslím, že jsem nakonec udělal dobře, i když cesta to nebyla zrovna z nejlepších. Celou cestu pršelo, byla mlha, spousta aut, jedna objížďka… ale určitě to stálo za to. Radkovi díky za organizaci i distribuci kalendářů a ostatním díky za účast. Rád jsem Vás všechny opět po delší době viděl.
Tohoto vánočního srazu se nakonec zúčastnilo asi 20 lidí a také 10 vozidel značky Kia. Z ne tak častých návštěvníků našich srazů se zde znovu objevil účastník z Ústí nad Labem marpity s manželkou, kteří měli u nás premiéru na bowlingu v roce 2018 a také se zúčastnili 21. Kia srazu ve Šternberku. Tentokrát si vzali s sebou na pomoc ještě jeden manželský pár z Ústí nad Labem s přezdívkou mufik009. Tak ať se i jim mezi námi líbí!
No, nezbývá nám opravdu nic než opět doufat, že nový rok 2020 bude vskutku stejně tak úspěšný, jako tento, a že nás znovu čeká ještě mnoho a mnoho příjemných a zajímavých setkání s Kia značkou při dalších srazech a vzájemných setkáváních. Já se už teď třeba velice těším jistě na přelomové setkání opět po delší době na Slovensku s prohlídkou výrobního závodu Kia Motors v Žilině. Tak ať se vše v novém roce daří.
PF 2020.

22. SRAZ KIA CLUBU CZ/SK - AUTOCAMP VELK7 VÍR - ORLICKÁ PŘEHRADA

01.01.2020 10:19

13. - 15. září 2019
Další ukázka z připravované 2. části Paměti Kia 2019 - 2029...
Opět bez fotografií, odkazů na natočená videa z této akce, dalších doprovodných informací a osobních pocitových vyjádření...

Pracovní verze!
Takže znovu se přiblížilo naše hlavní srazové podzimní setkání příznivců značky Kia, které se tentokrát odehrávalo v okolí Orlické přehrady, a jeho hlavním lákadlem byla jistě dlouhá cesta lodí po samotné Orlické přehradě.
Tradiční předpřípravný výbor již brzy začal spřádat své plány ohledně čtvrtečního příjezdu na tuto akci. Já jsem také velice brzy po konzultaci se Štefanem si pro nás dva předem zamluvil ubytování v Autocampu Velký Vír. Chtěli jsme luxusnější chatku typu Šumavanka (byly tam pouze čtyři), a proto jsem se rozhodl tam také kromě tradičního registračního emailu rovnou zavolat. Recepční v kempu sice o žádném Kia srazu v září vůbec nic nevěděla…, ale ujistila mě, že se spojí s vedoucím a brzy mě budou kontaktovat. A také asi za 2 hodiny jsem měl své potvrzení v emailové schránce… Tuším, že jsem byl dokonce první!
Ostatní chatky typu Boubín, Lada, Liaz a Srub neměly vlastní sprchový kout a WC, takže volba byla předem jasná. Měl jsem v plánu vyrazit také ve čtvrtek po vyučování. Vzal jsem si proto na pátek v práci dovolenou. Museli mít určitě radost, jelikož jsem žádal o páteční volno hned první den v práci po prázdninách… I když i u mě se to nakonec trošku zkomplikovalo a já byl nakonec donucen vyrazit na sraz až v pátek brzy ráno, ačkoliv chatka byla objednána už od čtvrtka. Ale myslím si, že se tam Štefan sám určitě nenudil…
Dlouho se také před samotným setkáním diskutovalo o programu srazu. Většina byla pro cestu lodí na hrad Zvíkov, ale problém byl v tom, že ve Víru již odklidili molo, které tam používají v létě. Takže se od počátku rýsovaly dvě možnosti… Buď jít pěšky na Orlík do přístaviště, anebo se domluvit a několik málo aut přesune celou skupinu. Nakonec se domluvil kompromis a každá z možností měla své zastoupení. Je třeba říci, že většina (kupodivu) dala přednost pěší túře.
Takže předpřípravný výbor začal opravdu hlásit svůj příjezd od čtvrtečního odpoledne. První byl Tono, asi proto, protože to má nejdál…Postupně se zde sešel celý čtvrteční předpřípravný výbor, a protože restaurace v kempu byla ještě ve čtvrtek zavřená, nezbývalo jim nic jiného, než zasedat v nedaleké restauraci Letovský statek. Z povzdálí jsme my ostatní mohli závistivě sledovat jejich zasedání na našem fóru.
Já jsem nakonec mohl vyrazit asi kolem osmé hodiny ranní. Zavrhl jsem cestu po dálnici přes Prahu, kterou mi navrhovala moje navigace, a rozhodl se pro klidnější cestu přes Tábor. Stejně jsem se ale dálnicím nevyhnul. Je to docela paradox, ale bylo to hlavně kvůli dvěma objížďkám. Jinak cesta probíhala v klidu, takže asi kolem půl jedenácté jsem i já mohl zahlásit příjezd do kempu. Přivítal mě už znovu zasedající předpřípravný mobilní výbor.
Kromě mě se postupně dostavilo ještě pár dalších účastníků srazu, takže kolem poledne, když se dostavil i poslední tradiční opozdilec, jsme se všichni vypravili ve dvou autech na oběd, a poté i na odpolední program. První pokus o občerstvení v restauraci U Cvrků se úplně nevydařil, takže naše chuťové pohárky našly své uspokojení až v restauraci Staré Sedlo u Žďákovského mostu, kde se podle průvodce prý vaří s láskou…Steaky „tos nežral“ jsme sice neochutnali, ale přesto jsme zde byli s jídlem i obsluhou vcelku spokojeni. Protož jsme měli docela napilno, vybrali jsme pouze z hotových jídel a asi po hodince zde jsem již obdivovali krásy nedalekého známého Žďákovského mostu.
Žďákovský most překlenul v roce 1967 vltavské údolí u Orlíka nad Vltavou. V době svého vzniku byl největším jednoobloukovým ocelovým mostem na světě. Dnes zaujímá osmou příčku. Most je pojmenován podle zatopené obce Žďákov u Chrástu. Z tohoto mostu byly shazovány v sudech i oběti tzv. orlických vrahů. Stavba za 71 milionů korun československých byla, po čtyřleté přestávce v letech 1960-4, definitivně dokončena roku 1967. Délka mostu činí 542,91 m. Hlavní oblouk o rozpětí 379,60 m mezi pilíři (330 m mezi klouby) podpírá konstrukci, po níž vede dvouproudá silnice ve výšce 50 m nad hladinou jezera a 100 m nad dnem řeky Vltavy. Hmotnost oblouku je 3 100 t, hmotnost veškeré použité oceli pak 4 116 tun. Prošli jsme se všichni po této pamětihodnosti, udělali pár obligátních fotek a vydali se dále auty k zámku Orlík nad Vltavou.
Placené parkoviště nedaleko zámku v tu dobu zelo prázdnotou, takže zaparkovat zde bylo velice jednoduché. Někteří řidiči měli sice problém najít speciální automat na parkovací lístky, ale vše se nakonec vydařilo a zámek Orlík se začal brzy rýsovat v dáli.
Zámek Orlík je skutečnou perlou mezi českými památkovými objekty. Je to původně hrad, postavený na skalním ostrohu nad Vltavou v okrese Písek v Jihočeském kraji, který plnil úlohu celnice (clo se vybíralo od proplouvajících lodí za převážené zboží). Zámek byl díky výborné poloze na ostrohu Vltavy takřka nedobytný. V současnosti díky Orlické přehradě je hladina vody o 80 metrů výše. V okolí zámku se rozkládá rozlehlý anglický park se Schwarzenbergskou hrobkou, která se stala cílem pěší skupinky našich účastníků na druhý den. Prohlídku ve 2 hodiny jsme již sice nestíhali, ale protože se k nám před třetí hodinou přidalo ještě několik dalších účastníků prohlídky z našich řad, měla naše společná prohlídka ve 3 hodiny poměrně dost účastníků. Za zmínku jistě také stojí kafíčko, které si odvážlivci z našich řad neodpustili z automatu na nádvoří zámku. Prý lepší snad ani být nemohlo. Kdo chce kam…
Během prohlídky bylo zakázáno natáčet videa i fotit obecně, ale ke konci prohlídky jsme si vše vynahradili. Interiéry zámku Orlík se s výjimkou čtyř místností v prvním patře dochovaly v intaktním stavu, v jakém je Schwarzebergové nuceně opustili v roce 1948. Mě asi nejvíce oslovila Trofejní chodba. Zdejší rozsáhlé revíry hostily často významné osobnosti rakouské monarchie. Jejich lovecké úspěchy dokumentují téměř dvě tisícovky vystavených trofejí.
Po skončení prohlídky a malém extempore v parku s pávem jsme se ještě vypravili na malé občerstvení do zámecké restaurace U Toryka, která se nacházela na cestě k parkovišti aut. Při odchodu Tono „ke škodě všech“ ignoroval parkoviště pro koně jako remeniscenci 9. Kia srazu. Asi nebyl ve své kůži. Ještě že to Iveta vzala za něj.
Na parkovišti Štefan zase hledal svoje žebírka k večeři, ale ta se protentokrát asi někam zatoulala… Ale to už nám nic nebránilo v návratu po vlastní ose zpět do kempu, kde se mezitím již otevřela restaurace Nymfa nedaleko od našich chatek. Mezitím také další účastníci srazu se postupně objevili a stále nově také objevovali až do nočních hodin. Takže večeře v kempu už byla taková, jaká má být. Také zde čepovali Pilsner Urquell, takže ani po této stránce jsme si nemohli stěžovat. Páteční večery obecně probíhají podle jednotného neměnného schématu, ale tentokrát tomu tak ne zcela bylo. S přibývajícím chladem se většina účastníků přemístila dovnitř do restaurace (no trošku si polepšili…), a druhá část účastníků (nájemníci chatek Šumavanka) se přesunuli do chatky číslo 2 a zde proběhl zajímavý večer i s kulturní vložkou. Ta se týkala nejen poslechu populárních písní na přání, ale také poslechu skladeb vážné hudby. Na pořad přišel třeba Beethoven, Strauss, Mozart, Dvořák… No není to krásná představa…
A protože Štefan nakonec opravdu našel svoje zapomenutá žebírka, byla také ještě pozdní večeře. No byl to opět takový poetický pozdní večer se vším všudy. Ale proč ne! Vždyť Kia srazy přece nejsou každý den.
Na druhý den po vcelku chladné noci se většina z nás nejprve znovu sešla v restauraci Nymfa na předem objednané snídani. Na výběr tentokrát byly párky, klobáska nebo míchaná vajíčka…
Nic moc, ale tentokrát to jaksi ani nevadilo. Ale to už se rychlostí blesku blížila devátá hodina, tedy čas na oficiální zahájení 22. srazu našeho Kia clubu CZ/SK. Všichni včetně tradičních opozdilců přišli nakonec před naše chatky včas, takže sobotní program mohl
začít přesně podle plánu. Nejprve se slova ujal sám hlavní organizátor Pepa a seznámil nás s programem a časovým harmonogramem následujících hodin. Došlo také na představování nových členů na našem srazu, kteří se tu objevili poprvé a doufáme, že to nebylo naposledy a že se jim mezi námi líbilo. Druhý organizátor srazu Petr nás seznámil s předpokládaným obědem v pivovaru, který sám zajišťoval. Ale to už se blížil tradiční slogan pro zahajování našich Kia srazů. Musím opětovně napsat, že po 22. se to opravdu tentokrát povedlo… Ještě že tak! A nakonec ještě obligátní srazové foto a oficiality byli zdárně za námi.
A právě nyní došlo k již zmíněnému rozdělení všech účastníků do dvou skupin. Ti fyzicky zdatní se rozhodli, že půjdou k přístavišti u zámku Orlík pěšky, a že cestou navštíví i známou Schwarzenbergskou hrobku. My ostatní z Šumavanek jsme ještě něco málo popili a posvačili, a teprve poté se auty vydali znovu na již jednou navštívené parkoviště u zámku Orlík.
Obě naše rozdílné skupinky se sešly před zámkem Orlík a společně jsme pak vyrazili směr přístaviště Orlík. Naše loď Orlík měla plánovaný odjezd v 10.30 hod. a připlula na čas. Po betonových schůdcích jsme se dostali až k samotnému molu a na lodi si postupně rozvážným krokem zakupovali jízdenky na naši cestu na hrad Zvíkov a zpět. Parník byl zcela prázdný, a proto až na pár jednotlivců patřil celý jenom nám.
Naloďování pasažérů proběhlo bez větších problémů, takže během pár chvil byla především zadní část plavidla zcela obsazena účastníky našeho srazu a těšila se na okružní jízdu po Orlické přehradě. A aby vše dobře dopadlo, bylo také třeba ještě popřát si za pomoci několika sluníček šťastnou cestu a naše výprava mohla začít.
Brzy jsme zvedly kotvy a okružní plavba mohla začít. Cesta lodí trvá 45 minut a plynule navazuje na prohlídky obou objektů. Hned na začátku se nám naskytl krásný pohled z lodi na zámek Orlík, poté jsme podepluli již několikrát zmíněný Žďákovský most, který jsme navštívili v pátek a dívali se z něho na Orlickou přehradu směrem dolů. Někteří jedinci se snažili naši loď během plavby také rozhoupat, ale to určitě nemohli myslet vážně. Všem rybářům na břehu jsme alespoň symbolicky popřáli Petrův Zdar, ale to už se pomalu začínala objevovat známá silueta královského hradu Zvíkov. Foťáky a mobily byly tudíž opět v permanenci. Takže po úspěšném zakotvení v přístavišti jsme nejprve svým potleskem ocenili bezproblémové kormidlování posádky a poté se již postupně vydávali na hrad Zvíkov.
Zvíkov je hrad nad vodní nádrží Orlík u soutoku Vltavy s Otavou v okrese Písek. Stojí na skalnaté ostrožně asi jeden kilometr severně od obce Zvíkovské Podhradí v nadmořské výšce 370 m. Je devátým nejnavštěvovanějším objektem ze třinácti kulturních památek v Jihočeském kraji. Na hradbách jsou pěkné vyhlídky na Vltavu a Otavu, i na jejich soutok. Na hradě je přístupný Královský palác, jehož součástí je Hlízová věž. Prohlídku tvoří jedna trasa bez průvodce. V přízemí se ve třech prostorách nachází expozice věnována místním archeologickým nálezům. Prohlídka končí hradní kaplí, která byla postavena v druhé polovině 13. století a je vyzdobena nástěnnými malbami z 16. století.
Příchod na samotné nádvoří hradu jsme oslavili opět za pomoci sluníček, a protože součástí prohlídky zde není osoba průvodce, museli jsme si „pomoci svépomocí“. Petr s Tonem se toho ujali s hrdostí sobě vlastní. Mezitím z hradu odešli svatebčané, kteří se zde velice dlouho fotili, a my měli konečně volné pole působnosti poučeni o všem důležitém z historie této lokality a okolí. Po skončení samostatné prohlídky jsme se kolektivně přes Píseckou bránu pěšky přesunuli do nedalekého pivovaru Zvíkov na objednaný oběd.
Pivovarský dvůr Zvíkov se nachází v obci Zvíkovské Podhradí, 900 metrů od hradu Zvíkov, a má restauraci s pivovarem, krbem a 2 terasami. Wi-Fi a soukromé parkoviště jsou k dispozici zdarma. Pivovarský dvůr Zvíkov hostům nabízí domácí pivo (Zlatá Labuť, Zvíkovský Rarášek) a relaxaci na jedné z teras, odkud se také můžete kochat výhledem na Boubín. Při závěrečném placení se zde sice objevily nějaké problémy s terminálem, ale ani to nemohlo přebít vcelku dobrý dojem z tohoto minipivovaru. Škoda, že součástí oběda nebyla také prohlídka pivovaru s degustací. Ale co není dnes, může být příště. Stejnou cestou jsme se kolektivně vrátili zpět na hrad Zvíkov.
V lokalitě hradu jsme se ještě v prodejním okénku rychlého občerstvení posilnili před blížící se návratem do našeho kempu. Chvíli jsme poseděli v přístavišti na schůdcích k molu a čekali na náš parník. Ten znovu přijel na čas, a protože už jsme měli koupené zpáteční jízdenky, nic nám proto nebránilo obsadit stejná místa z dopoledne. Parník byl opět prázdný a téměř celý znovu jenom pro nás.
Před samotným odjezdem zazněla netradičně na lodi také naše již slavná klubová píseň „Na tý louce zelený“. I tentokrát se realizace velice povedla a jistě se líbila i místním přihlížejícím rybářům. Také jsme se dodatečně dozvěděli, že součástí jízdenky je i 1 nápoj zdarma. Ti první z nás měli colu, na ostatní už zbylo to, co zbylo. Kromě sluníček se na zpáteční cestě pila také slivovice – legenda mezi pálenkami. Po již známé cestě jsme po 45 minutách znovu dopluli až na zámek Orlík, a vydali se odtud na cestu do kempu. Fyzicky zdatnější jedinci opět odsud pěšky, my ostatní opět za pomoci našich miláčků, zaparkovaných na nedalekém parkovišti.
Všichni jsme se jistě i po vyčerpávajícím pochodu rádi znovu sešli v již známe chatové restauraci Nymfa na večeři, kterou jsme si prozíravě objednali již den předem. Počasí nám během celého dne velice přálo, ale k večeru a hlavně v noci nám dalo o sobě pěkně vědět, že se kvapem blíží podzim a že jsme jaksi zde mimo hlavní sezónu…
Sobotní večery už na srazech tradičně nebývají tak bouřlivé, jako ty páteční, a stejně tak tomu bylo i tentokrát. Zima nás znovu velice brzy vyhnala z venkovních prostor do těch vnitřních. Ale jistě to stálo znovu za to! Ostatně jako vždy.
Neděle je tradičně vyhrazena ukončení srazu a účastníci se individuálně rozjíždějí do svých domovů. Protože jsme byli co se týká ubytování dost roztříštěni po celé chatové oblasti v kempu, tentokrát výjimečně ani nevím, kdy se někteří účastníci především ze spodní části osady vydali na zpáteční cestu domů.
Snídaně ráno byla pro většinu z nás tak trochu narychlo a improvizovaná… Sousedi od vedle měli párek z plechovky, my se Štefanem si třeba otevřeli rybičky…
No a kolem půl deváté se většina účastníků sešla znovu před naší chatkou, abychom společně zhodnotili celý sraz a popřáli si šťastnou cestu do svých domovů.
Tohoto srazu se nakonec zúčastnilo 35 lidí. Z nových členů se zde poprvé objevili dvě rodiny z Krkonoš, jedna od Žacléře s přezdívkou údajně Namorana, druhá od Trutnova s přezdívkou misak.kia. Doufám, že se jim jako nováčkům mezi námi líbilo a že to nebylo naposledy, co mezi nás zavítali. Jinak se zde prezentovala téměř celá osvědčená Kia parta, která pravidelně navštěvuje naše srazy. Chyběl snad jenom Radek-snike, pro kterého to byl první velký sraz bez něho. Ale bylo o něj prý velice dobře postaráno ve Františkových Lázních a přes naší webovou stránku byl s námi stále v kontaktu i během všech srazových dní. Rád jsem znovu všechny známé i neznámé tváře viděl a těším se tak na další naše vzájemná setkání.

21. sraz Kia Clubu CZ/SK - autokemp Šternberk

27.06.2019 17:31

14. - 16. 6. 2019
Další ukázka z připravované 2. části Paměti Kia 2019 - 2029...
Opět bez fotografií, odkazů na natočená videa z této akce, dalších doprovodných informací a osobních pocitových vyjádření...

Pracovní verze!

Takže bylo tu letošní naše hlavní srazové setkání příznivců značky Kia, které se tentokrát odehrávalo na Hané (Hanácku), v etnografické oblasti, nacházející se na střední Moravě. Jde o významnou zemědělskou oblast, známou vysokou úrodností, kroji a lidovými zvyky. Organizaci samotného setkání si vzal na starost pacesol a připravil pro všechny účastníky zajímavý program s ubytováním v autokempu Šternberk.
Pro mě samotného se tento sraz začal jevit hned od samého počátku jako velice nedostupný... Pro svoji školní třídu jsem během našich jarních prázdnin začátkem března připravil školní výlet k hlavnímu hřebenu Jeseníků, nedaleko od námi již jednou navštíveného areálu přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně během 16. Kia srazu v roce 2015 v Loučné nad Desnou.
Když jsem měl vše zajištěno, objednáno a rezervováno, umístili dne 8. 3. 2019 na náš web Radek se svým organizátorem pacesolem svoji první předběžnou vizi toho klubového setkání. Ten termín se mi vůbec ale vůbec nelíbil, protože kolidoval přesně s mým snad ještě ten den definitivně potvrzeným školním výletem. A také lokalita. Nakonec jsme měli být od sebe vzdálení pouhých 40 kilometrů! Napadaly mě různé scénáře, jak se i tohoto srazu nakonec přece jen zúčastnit, ale vše jsem nechával nakonec až do samotného zahájení srazu otevřené.
Hned od samého počátku se tento termín srazu jevil také pro mnohé další účastníky dost nepřístupně (nevím proč, je to tradiční termín červnových srazů) a dávali to také rychle najevo. Sám organizátor pacesol nás pak všechny lákal také svým specifickým humorem na našich klubových stránkách:
„Vážení přátelé a účastníci srazu přihlášení, váhající, zatím nepřihlášení nebo jinak nemocní. Protože se přihláškou na sraz chystáte vstoupit na území Moravské, přímo tedy územní část Haná, tak je potřeba s velkým předstihem nachystat vaše smysly a duševno na obraz budoucí. Haná a Hanáci jsou svébytná pospolitá část zemí Českých. Po malých doušcích Vás budu připravovat na zcela jiný životní styl a tempo. Vyvarujeme se tím šoku kulturního, etnického, jazykového a jinak závadného. Na pomoc jsem si vzal Ottův slovník naučný a po malých doušcích začnu s přípravou nepřipravených na moji domovinu. Začneme zeměpisem a místopisem, abyste věděli, do čeho jdete. Tímto je tedy cesta do Pelhřimova zbytečná.
Haná, rovina moravská v širším slova smyslu, prostírající se od Bludova na severu až k Napajedlům na jih, v délce 90 km a v šířce 7—15 km. V užším slova smyslu jesti to rovina rozkládající se mezi Vyškovem, Prostějovem, Litovlí, Šternberkem, Lipníkem, Holešovem, Napajedly a Zdounkami. Rovina tato, jež je proslavena svou úrodností a bodrým lidem hanáckým, sluje tak dle říčky Hané.

Haná, řeka na Moravě, vzniká v malém rybníku u Drahan ve výši 607 m, teče úzkým údolím ve vysočině drahanské vyrytým a zalesněným, spádem 2,1 m na 100 m ve směru jižním a jihovýchodním kolem Dědic, otáčí se u Vyškova, kde přijala Malou Hanou a potok Rostěnský, jako řeka na severovýchod; od Ivanovic údolí její se rozšiřuje a po přijetí Otaslavky, kde mění směr na východ, jest údolí, vroubené malými pahorky, již přes 1 km široké. Po toku 52 km vlévá se Haná pod Kojetínem do Moravy; přímá vzdálenost jest 33,55 km, úvodí 78 km², spád při vtoku 0,08 m. R. 1816 a 1893—94 byl tok její upraven.

V pokračování v dalších týdnech si vysvětlíme, co je Hanák, Hanáčtina, kde hledat slovník a jak držet s Hanákem krok a možná poodhalím i kousek programu.“

No, není to roztomilá pozvánka k návštěvě tohoto specifického kraje? A protože většina z nás žila stále přípravami na předcházející setkání v polovině května v okolí Jindřichova Hradce, teprve po jeho skončení došlo i na tento hlavní Kia sraz. Ten byl také od počátku specifický už jenom třeba tím, že ještě na konci května jsme nevěděli konkrétní program srazu – pouze stále jen náznaky… Organizátor měl také ještě nějaké zdravotní problémy, ale 27. května při zveřejnění kompletního programu jsme už všichni věděli, že to bude velice zajímavé. Doslovné znění lze nalézt na našich webových stránkách a stojí to opravdu za to.
viz: viewtopic.php?f=4&t=7961&start=60#p154345
Organizátor pacesol nám s humorem sobě vlastním představil na našem webu do všech detailů propracovaný program srazu včetně všech instruktážních a doprovodných videí… No bylo se na co těšit. A to také rozhodlo, že jsem se nakonec rozhodl i tohoto obtížně dosažitelného srazu aktivně zúčastnit. Domluvil jsem se už v Jindřichově Hradci s Petrem, zda bych nemohl u něho v chatce přespat ze soboty na neděli při eventuální své účasti.
S přibližujícím se termínem tohoto našeho setkání jsem se i já už od středy brzy ráno chystal na náš třídní dlouho dopředu plánovaný školní výlet a tiše si představoval, jak se náš obvyklý předpřípravný výbor schází v té době od čtvrtka v cílové oblasti v okolí autokempu Šternberk. A protože tyto dvě naše lokality opravdu nebyly vůbec daleko od sebe, pozval jsem tenkrát čtvrteční osazenstvo k návštěvě našeho večerního programu během školního výletu se třídou Kvarta. Věděl jsem ale také moc dobře, že naše opékání buřtů u ohně asi těžko může konkurovat tradičnímu zasedání našeho předpřípravného Kiáckého výboru…
A kromě toho během čtvrtečního večera a noci jsme tam ještě také zažili skutečnou průtrž mračen včetně silného krupobití… Asi by to proto tenkrát ani nebyla ta nejlepší doba pro návštěvu…
Když jsem ještě během školního výletu viděl, že během pátku přijelo postupně na tento sraz také ještě několik jednotlivců, kteří nebyli vůbec na sraz přihlášeni, rozhodl jsem se nakonec definitivně i já, že udělám, ač nepřihlášen, velké překvapení a na sraz se téměř do identických míst vydám ještě jednou v sobotu brzy ráno, tentokrát svým autem.
Napsal jsem o tom pouze Pepovi, který mě ještě v pátek večer kontaktoval a ptal se mě, jestli přijedu a kdy. Byl jsem tenkrát v tu dobu po skončení třídenního školního výletu opravdu velice unaven, ale program vypadal opravdu suprově a chtěl jsem znovu vidět všechny známé i některé neznámé tváře. V neposlední řadě jsem nechtěl přerušit svoji vítěznou sérii účastí na všech dosavadních hlavních srazech a také ještě dodatečně předat některým jednotlivcům své Paměti Kia na DVD, které jsem distribuoval na předcházejícím srazu v Jindřichově Hradci. Takže asi tak!

Ve středu 12. června 2019 brzy ráno jsem tedy se svými studenty vyrazil na třídenní školní výlet na úpatí Hrubého Jeseníku. Po oba zbývající dny jsem ale po očku na svém mobilu také sledoval, jak první účastníci našeho předpřípravného výboru se začínají již od čtvrtka sjíždět do kempu na náš nadcházející 21. Kia sraz.
Postupně se tu podle fotek objevili Petr, jako překvapení Slava a Míra, Honza s rodinkou a samozřejmě i organizátor Ivoš. My na výletě jsme se v tom parnu po obligátním programu postupně vydali na ochlazovací kúru do blízkého potoka Losinka a k večeru se začali připravovat na již zaplacené a avizované opékání uzeniny na nedalekém ohništi. K tomu ale bohužel již nedošlo, protože během chvilky se tu strhla taková průtrž mračen, která trvala téměř dvě hodiny. Takže špekáčky s pečivem, hořčicí a táckem jsme pouze rozdali a studenti si udělali druhou pozdní večeři. Je zajímavé, že ač obě lokality byly vzdáleny od sebe pouhých několik desítek kilometrů, na klubových webových stránkách z tohoto srazu o této průtrži mračen s krupobitím nebylo opravdu ani vidu, ani slechu… Tam jistě v pohodě probíhala naše tradiční předpřípravná srazová zasedací zábava. A tak to má být.
V pátek 14. června 2019 brzy ráno po snídani jsme se tedy opět se studenty vydali na nedaleké nádraží a postupně opět v ohromném vedru absolvovali celou tu přestupovou anabázi ze školního výletu až k nám domů. A protože byl pátek, tak všechny nejen naše vlaky měly svá tradiční zpoždění, takže o legraci bylo už jaksi předem postaráno. …
To v kempu Šterrnberk se po celý tento den sjížděla většina přihlášených účastníků. Začalo to údajně ráno povinně-volitelnou rozcvičkou…
Poté kolem 14.00 dorazila i hlavní kolona z Prahy a okolí, ve které jsem měl být podle dřívějších plánů a předpokladů také já… Ale co, já jsem se v té době stále radoval z přítomnosti svých studentů a v koutku duše spřádal plány na pozdější návrat do těchto našich srazových míst.
A poté se již začali sjíždět všichni nahlášení účastníci tohoto pátečního setkání ze všech koutů naší vlasti.
Já jsem se ze svého školního putování vrátil domů až kolem 18.00, a to opravdu ale opravdu velice unaven… Živě si vzpomínám, že snad už 5 minut po návratu domů mě kontaktoval Pepa-mbiron s dotazem, kdy už přijedu na sraz… a že jim zrovna přinesli večeři – tradiční kolínko.
No já byl od počátku tak na 90 % stále rozhodnut, že se tohoto srazu zúčastním a že se na Hanou vrátím, ale nakonec jsem se definitivně rozhodl, že vyrazím v sobotu velice brzy ráno. Nechtěl jsem jet po dálnici, protože na D1 člověk opravdu nikdy neví, co všechno se může stát. Samotná cesta mi měla trvat něco přes 3 hodiny. A protože samotné zahájení srazu v kempu bylo naplánováno na 8.00 – 8.30, nezbývalo mi vlastně nic jiného, než zahájení srazu oželet a přijet přímo do Hanáckého muzea v přírodě v Příkazech na 10.00.
Vyrazil jsem tedy v sobotu ráno kolem 5.45 směr Olomouc hlavně po silnicích 1. třídy číslo 34 a 35. Hned od počátku se mi dost lepila smůla na paty. Před mojí garáží mi tak brzy ráno parkovalo cizí auto, navigace mi ze záhadných důvodů nefungovala (nevím proč), benzínová pumpa byla ráno zavřená, zapomněl jsem si doma sluneční brýle, hned v první větší obci jsem chytil objížďku, takže jsem se hned od počátku docela zdržel a byl nervózní, zda dojedu včas. Mimochodem, těch objížděk bylo nakonec na celé mé trase tam pět! Kolem osmé hodiny ranní jsem si vzpomněl na účastníky srazu, kteří zrovna takto zahajovali poprvé hlavní sraz beze mě a bylo mi to i tak trochu líto. Teprve později jsem se dozvěděl, že samotné zahájení srazu bylo nakonec také prý spojeno s instruktáží k samotné motoristické soutěži. Odjezd do Hanáckého muzea Příkazy měl být podle tohoto první částí trasy a současně také soutěžní částí srazu. Trasa přesunu měla být individuální podle itineráře, který sám organizátor prý zpracoval pro každého zvlášť. Bylo i několik verzí trasy, takže nebylo prý možné opisovat podle auta, které jede před vámi. Délka trasy byla asi 30 kilometrů a časový limit měl být asi 1 hodina. Nebylo to tedy o rychlosti, ale hlavně to mělo být o zábavě… Na trase byly v itineráři zaznamenány jednoduché úkoly, které byly snad později vyhodnoceny ve večerní části programu.
Po asi tři a půl hodinové cestě jsem se po deváté hodině ranní objevil před samotným Hanáckým muzeem v přírodě v Příkazech jako Ivan, tak trošku nečekán, nezván, ale chaloupku neotočil a snad nikoho neprobudil… Jenom asi po 10 minutách mého čekání na lavičce před samotným muzeem se objevil z muzea nějaký muž, pozdravil mě, přeměřil od hlavy až k patě a zase odešel… Později jsem se teprve dozvěděl, že patřil ke správě muzea a kontroloval, zdali se neděje nebo nebude dít něco podezřelého…
Takže zatímco já jsem asi padesát minut čekal před muzeem na první šťastlivce, kteří se vítězně ve zdraví měli objevit v cíli před Hanáckým muzeem, v kempu již bylo vše odstartováno a soutěžní část srazu mohla tedy začít. Vydržel jsem tedy čekat do avizované 10. hodiny ranní, a protože se do té doby nikdo s autem Kia zdaleka neobjevil, zatelefonoval jsem přesně v deset hodin Petrovi, co se to děje. Z jeho hlasu bylo cítit určité napětí a nervozita, ale to hlavní jsem se dozvěděl. „Jedeme, soutěžíme, počítám tak do půl hodinky bychom tam měli snad všichni být…“ Čekal jsem tedy asi dalších 20 minut, když v tom se konečně objevil první účastník této motoristické soutěže. Byl to Milan-urbino se svojí navigátorkou-manželkou. A pak už to šlo v malých intervalech ráz na ráz. Do dalších asi dvaceti minut se tam postupně objevili téměř všichni účastníci této klubové automobilové orientační soutěže. Poslední ale, bohužel, přijeli asi tak po 20 minutách komentované prohlídky v Hanáckém muzeu… Alo co. Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, Nebo snad ne?
Postupně jsem se tedy přivítal se všemi účastníky srazu podle toho, jak přijížděli a prožíval s nimi všechny nashromážděné cestovní zážitky během jejich soutěžení. Kolem 10.45 jsme již ale téměř všichni svorně seděli v improvizované pergole uvnitř Hanáckého muzea – skanzenu a poslouchali se zaujetím komentovanou prohlídku místním hanáckým dialektem s připraveným překladem samotného organizátora.

Je to opravdu unikátní doklad hliněného stavitelství na Hané. Pozoruhodná je míra dochování areálu jako celku, včetně zahrad s ovocnými stromy a třemi unikátními špaletovými stodolami a jednou replikou. Celý pozemek je obehnán hliněnými zídkami z 1. poloviny 19. století.
Stavení je vybaveno venkovským mobiliářem z let 1799 – 1950. Mohli jsme si prohlédnout kuchyni, světnici, dílničku, nebo i školní třídu. Ve špaletových stodolách z 1. poloviny 19 století jsou zemědělské stroje a technika. Mě osobně nejvíce zaujala školní třída, protože něco trochu podobného i já pamatuji ještě v první třídě v Keblově jako venkovskou učebnu malotřídní národní školy. Na čelní stěně dvoulistová tabule, na stěnách oslavná hesla s citátem V. I. Lenina „Učit se, učit se, učit se!“, školní nástěnná mapa republiky, soubor školních didaktických obrazů Živá abeceda, lavice s litinovými boky a odklápěcími se sedadly, kalamář, inkoust, potom ruce za záda, ještě pracovní soboty… Jo, to bývaly asi časy!
Měli jsme také štěstí, že v sobotu se v celém areálu od 10 hodin konal také řemeslný jarmark s ukázkou lidových řemesel. K vidění zde o jarmarku byla třeba přadlena, která přede na kolovrátku tenkou nit, tkadlena, která tká látku, síťařka, která váže síťku, krajkářka, která paličkuje jemnou krajku, dráteník, který drátuje třeba rozbité hrnce, košíkář, který plete košíky, perníkářka, která zdobí své pečivo, řezbář. který vyřezává ze dřeva různé věci, kovář, který z ohně a železa tvoří ozdoby a věci denní spotřeby.
Po skončení oficiální části výkladu nás ještě sympatická paní průvodkyně zasvětila také do všech tajů fungování tohoto zajímavého muzea i v budoucnosti a seznámila nás také s nejbližším okolím této interesantní lokality.
A poté jsme se již formou spanilé jízdy společně přemístili částečně i po dálnici do Loštic, které se stalo východiskem k dalšímu našemu odpolednímu programu. Nejprve nás čekal dlouho očekávaný oběd v restauraci U Coufalů. Tato restaurace je známa stálou nabídkou tvarůžkových specialit a nachází se pár kroků od výrobny Pravých olomouckých tvarůžků a od Muzea Pravých olomouckých tvarůžků. Jídelní lístek je plný tvarůžkových dobrot. Měli jsme zde rezervováno místo, takže první ochutnávky mohly být také velice brzy realizovány. Bylo ohromné vedro, a tak hlavně nealkoholické nápoje tekly opravdu proudem. V tomto malebném penzionu jsme strávili něco přes hodinku našeho nerušeného relaxačního rozjímání nad olomouckými tvarůžky na talíři a postupně nakukovali přes ulici na nedaleké Muzeum Olomouckých tvarůžků, které se mělo stát dalším bodem naší hanácké tvarůžkové anabáze.

Toto muzeum bylo otevřené v roce 1994 v místě původní výrobny tvarůžků. Umístění uvnitř výrobního závodu však omezovalo jeho rozvoj, a proto bylo rozhodnuto vybudovat zcela nové muzeum, jehož výstavba započala v roce 2013. Nové Muzeum Olomouckých tvarůžků ukazuje v moderně pojatých expozicích průřez historií Olomouckých tvarůžků od nejstarších pramenů až do současnosti.
Vstup do muzea začíná v bývalých stájích, kde je nám vyprávěn příběh o historii Olomouckých tvarůžků a rodu Wesselsů. Můžeme zde také obdivovat, jak se výroba ruční měnila na strojní. Ve druhém poschodí se kromě jiného promítají filmy o výrobě a historii Olomouckých tvarůžků. Součástí prohlídky je možnost zhlédnout film „Příběh neobvyklé vůně z vyprávění stréčka Křópala.“ – volné filmové zpracování historie výroby tvarůžků v A. W. V samotném závěru prohlídky je možno vstoupit do podnikové prodejny A. W. spol. s. r. o. s možností nákupu celého sortimentu Olomouckých tvarůžků a dalších specialit.
Pravé Olomoucké tvarůžky jsou odtučněný měkký, pod mrazem zrající sýr z netučného kyselého tvarohu. Mají zcela ojedinělou pikantní chuť, typickou vůni, povrch se zlatožlutým mazem a soudržnou poloměkkou až měkkou konzistencí s patrným světlejším jádrem. Tvar má zpravidla podobu kotoučků, kroužků, tyčinek, nebo nepravidelných kousků. Zcela unikátní chuti se dosahuje působením přírodních podmínek zeměpisné oblasti Haná. V každé místnosti lze načíst pomocí QR kódů základní informace o konkrétní expozici. Doba prohlídky je asi 1 hodina.
Během prohlídky jsme si také mohli některé unikátní stroje nejen prohlédnout, ale také si na vlastní nohy například vyzkoušet, jaké bylo zpracovávat čerstvý tvaroh v kádi pro tvarůžkovou výrobu. Součástí expozice jsou také tvarůžkové recepty.

Na delší návštěvu tvarůžkové cukrárny nám tentokrát nezbyl čas, ale jistě si ho někdy najdeme. Přesto mnozí z nás si nenechali ujít příležitost ochutnat tvarůžkovou zmrzlinu v tom velkém horku. I ta chutnala skvěle.
Poté se již většina z nás vydala ve formě spanilé jízdy na nedaleký státní hrad Bouzov, který byl v roce 1999 prohlášen za národní kulturní památku. Opět přišla na řadu spanilá jízda, ale já si na parkovišti v Lošticích právě přebíral od Radka nějaké klubové samolepky a nepostřehl, že hlavní proud mi jaksi odjel. Vyrazil jsem tedy za první Kiou, kterou jsem viděl z parkoviště odjíždět, ale ta zastavila asi po 300 metrech a já si teprve nyní uvědomil, že nepatří do naší komunity. Vzal jsem si proto na pomoc navigaci a nastavil si tam hrad Bouzov. Jak jsem později zjistil, jel jsem úplně jinudy, než hlavní naše skupina ve formě spanilé jízdy, ale v obci Bouzov se přede mnou při vjezdu na parkoviště najednou hlavní kolona objevila… Takže jsem se pouze znovu připojil a mé absence si tenkrát vůbec nikdo ani nevšiml… Zaparkovali jsme tedy na téměř v tu dobu poloprázdném parkovišti těsně pod hradem vedle sebe a vydali se pěšky k této národní kulturní památce.
Cesta to byla velice krátká, protože asi po 10 minutách poklidné chůze jsme se ocitli před romantickým hradem, založeným na přelomu 13.a 14. století v malebné krajině Litovelska a Mohelnicka. Do roku 1699 jej střídavě vlastnili příslušníci různých českých a moravských rodů, pak panství s hradem koupil řád německých rytířů. Od roku 1945 je majetkem státu. Já sám jsem tento hrad navštívil již několikrát. Můj věrný spolucestovatel z období před zakoupením automobilu značky Kia žil (a snad ještě i žije) přímo v obci Bouzov, která má asi 1500 obyvatel. A právě při jeho častých návštěvách jsme spolu tento hrad také navštívili. Proto jsem se také už dopředu rozhodl, že se žádného prohlídkového okruhu nezúčastním, ale projdu se znovu pouze po známém malebném nádvoří a jeho okolí. A nakonec to takto udělala i většina z účastníků.
Tento romantický skvost střední Moravy je plně zařízen a vybaven obrazy, uměleckými předměty, historickým i na míru vyrobeným nábytkem. Dnešní podobu typického romantického sídla s cimbuřími, arkýři, střílnami a chrliči získal hrad po rozsáhlé přestavbě v letech 1896 – 1910. Unikátní jsou dva funkční padací mosty a padací mříž, které mohou návštěvníci spatřit v provozu při slavnostních příležitostech. Magické kouzlo hradu jej trvale činí vyhledávaným objektem pro pořádání společenských akcí, koncertů, divadelních představení, výstav a svateb. Svoji roli si také zahrál v mnoha pohádkách a historických filmech. K dnešnímu dni jsem napočítal 31 pohádek a filmů, natáčených na tomto hradě. Mezi nejznámější asi patří Arabela, Dvanáct měsíčků, Rumplcimprcampr a soutěž O poklad Anežky České. Na nádvoří stojí novorenesanční kašna, která ukrývá studnu, vyhloubenou do 52 metrů. Samotná studna byla vytesána do skály. Na okolní krajinu se můžete podívat z hlásky vysoké 58 metrů. Tu obklopují budovy postavené do tvaru podkovy. V předhradí najdete kapli Panny Marie. Nechybí ani rozsáhlý přírodně krajinářský zámecký park s rytířským kolbištěm v zadní části hradu. Historicky významná je zde socha Jana Nepomuckého z roku 1714 umístěná nalevo od mostu.
Ačkoliv se většina z nás rozhodla, že se prohlídky hradu aktivně nezúčastní, přesto se našlo pár jedinců, kteří tuto prohlídku s úspěchem absolvovali.
Odměnou jim jistě byly bohatě zdobené interiéry tohoto pohádkového hradu. My ostatní jsme se stejnou cestou pěšky vrátili na parkoviště pod hradem. Zde jsem ještě některým členům klubu, kteří se nezúčastnili našeho setkání v Jindřichově Hradci, předal své Paměti Kia na DVD a postupně se rozloučil se všemi účastníky na zmiňovaném parkovišti. Během tohoto srazu jsem se nakonec definitivně rozhodl, že ačkoliv jsem měl nakonec zajištěné ubytování u Petra v chatce, vyrazil jsem z tohoto parkoviště nakonec přímo domů. Ostatní se již také připravovali na návrat do domovského autokempu Šternberk.
Kolem 17.00 jsem tedy z parkoviště pod hradem Bouzov vyrazil směr domov. Nejprve jsem chtěl jet po stejné trase, jako směrem na sraz, ale postupně jsem si uvědomil, že na své stejné cestě mám opět nejméně 5 objížděk... A také byla sobota a já nebyl limitován přesným časovým příjezdem do cíle, takže jsem to risknul a vracel se domů po naší slavné dálnici D1. Cesta probíhala v pohodě, jenom kolem Jihlavy jsem zažil opravdovou průtrž mračen a dálnice se během chvilky změnila v jedno velké jezero. Vše ale nakonec dobře dopadlo, a tak kolem 20.00 jsem již doma mohl si uspořádat své nově nabyté zážitky z právě pro mě skončeného dalšího Kia srazu. Bylo to tentokrát trošku kratší pro mě, ale stálo to určitě za to!
Z nových členů se zde poprvé objevil na hlavním srazu člen marpity s manželkou z Ústí nad Labem, které si již ale také pamatuji z jejich premiéry při bowlingu v Mostě v roce 2018. A také po delší době se zde znovu ukázal David-Ingdave z Ostravy a Kolin udatný se svým vozem Kia Opirus s rodiči, kterého si ale dobře pamatuji z 11. Kia srazu v Jesenici. Tam se mu Leo nastěhoval do jeho kufru u auta během střeleb z pistole… Také Sabina z Ostravy a Radka z Frýdku-Místku, které také nebyly jako já ani přihlášené, se na srazu po delší době opět objevily. Sabina se aktivně zúčastnila dvou hlavních srazů ještě před mým vstupem na toto fórum – byla na 4. a 5. Kia srazu. Já si tyto obě „slečny“ moc dobře pamatuji především z 19. Kia srazu v kempu Olešná při návštěvě Ostravy. Rád jsem znovu všechny známé i neznámé tváře viděl a těším se tak na další naše vzájemná setkání.
Velký obdiv si i tentokrát zaslouží sám organizátor této akce pacesol, který obětoval celé organizaci srazu jistě spoustu svého volného času a patří mu za to od nás všech speciální dík!
PS: Bohužel pouze už z doslechu jsem se také později nějak dozvěděl, že ostatní účastníci srazu po návratu do kempu se zúčastnili kromě jiného i vyhlašování výsledků ranní motoristické soutěže. Čtyři účastníci srazu měli prý nakonec tři body, takže se snad všichni údajně umístili na improvizovaném 1. místě – Milan-urbino, Jirka-Dafik, Kolin-udatný a Radek-snike… Ten se prý blahosklonně své výhry vzdal... Je třeba ale následně dodat, že to bylo prý vše spíše o legraci, než o nějakém převelikém soutěžení… no ale nevím. Známe svoje lidi! Není-liž pravda, Petře!
Takže i já dodatečně všem výhercům srdečně gratuluji a těm neúspěšným bych chtěl pouze sdělit, že každý neúspěch vás něčemu naučí a pomůže Vám k ještě větším (ne)úspěchům. Takže asi tak!

Přivítání jara s Kiou 2019 - Penzion Skrýchov

08.06.2019 08:54

9. - 12. 5. 2019
Ukázka z připravované 2. části Paměti Kia 2019 - 2029...

Bez fotografií, odkazů na natočená videa z této akce, dalších doprovodných informací a osobních pocitových vyjádření...

Pracovní verze!

Takže další v pořadí dlouhoočekávaný sraz nás Kiáků v novém kalendářním roce 2019 je za námi. Tentokrát toto naše setkání mělo pro mě specifický význam. Rozhodl jsem se totiž také společně s Kiáky oslavit zde své tehdejší životní jubileum. K tomu ve skutečnosti oficiálně sice došlo již o několik týdnů dříve, ale toto moje hektické oslavné období se nakonec protáhlo až do těchto srazových dnů. Nezapomenutelná oslava proběhla tedy také v práci (ve škole), kde mi byla zhotovena kromě jiného i balonková slavobrána u vchodu do mého kabinetu (60 balonků), a také od své tehdejší třídy Kvarta, kde jsem tehdy působil nově jako třídní učitel, jsem kromě jiného obdržel i třípatrový 3D dort s nápisem Kia... A doma na mě při oslavách mých kulatin ještě také čekal nový další marcipánový 3D Kia Ceed dort. No, nebylo to poprvé, co jsem takovýto výrobek obdržel … Psal jsem o tom již jednou při maturitním plese mé bývalé třídy v roce 2010. A musím znovu podotknout že i tento netradiční zakázkový 3D cukrářský výrobek chutnal opět skvěle. Buon apetito!
Už od začátku prosince probíhala k tomuto důležitému jarnímu Kia setkání velice aktivní a užitečná diskuse. Protože tento termín srazu byl zvolen velice vhodně – ve středu byl státní svátek – mohl začít předpřípravný výbor zasedat již od zmiňované středy. Proto ta velice plodná a neformální diskuse hned od počátku ohledně příjezdů, programu, oslav… Hodně účastníků si třeba přálo hned od prvopočátku se svést známou Jindřichohradeckou úzkokolejkou…To se nakonec podařilo ve čtvrtek, i když v oficiálním programu v prvotním plánu se s tím údajně moc nepočítalo.
Já jsem plánoval přijet na tento pro mě velice důležitý sraz až ve čtvrtek odpoledne z vážných rodinných důvodů. Předpřípravný výbor se začal tedy pomalu sjíždět podle plánu již od inkriminované středy, a proto již na tento den byla také naplánována první kulatá oslava půlstoletí života přítelkyně Míry Ivetky. Také Slava přivezl své avizované na webu překvapení – poprvé ukázal svoji manželku paní Columbovou na nějakém srazu v celé své kráse… Já jsem měl možnost jeho manželku již 2x poznat během cesty na 8. Kia sraz ve Štúrovu v roce 2011, kde jsme měli tenkrát jako klasický předpřípravný výbor příležitost ochutnat její kuchařské umění. Buon apetito!
Ivetka zase přivezla na svou oslavu netradiční večerní občerstvení…No, oslava to byla prý velice bujará, ostatně jako vždycky… Ale to už vím pouze z vyprávění. Hlavně že to všichni přežili ve zdraví. Nejlepší historku večera měl zajisté Jenda1 a také se s ní pochlubil následujícího dne. Ta nás pak v různých verzích a variantách provázela celým naším setkáním až do samotného ukončení srazu. A v hlavní roli byla také prý opět paní Columbová!
Nakonec jsem tedy vyrazil směr Jindřichův Hradec ve čtvrtek v odpoledních hodinách podle svého plánu. Samotná cesta mi trvala něco málo přes hodinku jízdy… Když už jsem byl téměř v cíli, volal mi organizátor tohoto srazu Dafik a informoval mě o strastiplné cestě části předpřípravného výboru úzkokolejkou směr Nová Bystřice a zpět. Vlak měl ale výluku, proto museli jet do Střížovic autobusem a tam teprve přesednout na zmiňovaný vlak. Věděli o tom ale prý dlouho dopředu. Ale stejně se na tuto anabázi vydali. Asi pro to měli svůj důvod…
Celou cestu jim asistoval organizátor Dafik. Volal mi, abych za nimi odbočil rovnou do Nové Bystřice do restaurace na oběd. Ale já jsem byl již předem domluvený se zbytkem předpřípravného výboru, který se nacházel v pokoji číslo 4. Po příjezdu na parkoviště jsem na recepci nikoho nenašel, a proto jsem se ihned vydal do zmiňovaného pokoje. Lea jsem našel ve své oblíbené pozici na posteli… a Stefan do svého notebooku ládoval další porci svých nafocených úlovků. No, asi to bylo ve středu večer dost náročné! Odpoledne se nám mezitím vrátili všichni účastníci ze svého výjimečného zájezdu vláčkem do Kaprounu a okolí, a proto jsme se už všichni kolektivně těšili na nadcházející večeři v místní restauraci. Já jsem se také po svém příjezdu dozvěděl, že má oficiální oslava narozenin proběhne oficiálně až v pátek, až prý dorazí většina přihlášených účastníků. Své zásoby potravin na svojí blížící se oslavu jsem tedy byl nucen uskladnit v naší malé pokojové ledničce, protože paní z restaurace nebyla zrovna ochotná a nechtěla si evidentně přidělávat práci. Kus libové tlačenky už ale stejně brzy přišel na přetřes, a tak jsme ji ještě před večeří v pokoji ochutnali. Po večeři při večerním programu došlo i na speciální sladké pudinkové mraky na pekáči. Ty měly přijít na světlo boží až při páteční oslavě, ale více jak polovina byla už ve čtvrtek „obětována na oltář vlasti.“
Ivetka se znovu objevila se svým středečním překvapením, takže o dobrou náladu opět nebyla nouze. Během večera jsme se také pokoušeli dovolat na Slovensko Tonymu-barny77, ale nějak se nám to nedařilo uskutečnit. Později jsme se dozvěděli, že zapomněl svůj mobil v práci… Metaxa tekla proudem a ani o jídlo nebyla nouze… Večer to byl znovu perfektní jako vždycky, i když hlavní večer s oslavou nás ještě teprve čekal v pátek.
Páteční ráno proto tak trošku připomínalo návrat osleplých Bulharů do vlasti, jak opětovně vtipně poznamenal Petr. Sešli jsme se všichni při snídani u švédského stolu a snažili se naplánovat další naše předpřípravné aktivity během pátečního dne. Od rána nám tu trošku pršelo, takže nakonec bylo předsedou správně rozhodnuto, že hlavní jádro výboru porelaxuje během dopoledne, uskuteční se tradiční mobilní koutek a v poledne společně vyrazíme do Jindřichova Hradce na oběd. Někteří aktivnější jedinci ale ještě také uskutečnili své předem připravené aktivity v okolí našeho ubytování. (rozhledna, muzeum rekordů a kuriozit Pelhřimov…). Kolem poledne se tedy naše skalní jádro předpřípravného výboru vypravilo auty do Jindřichova Hradce do již vyzkoušené restaurace Střelnice. Jedním z řidičů jsem byl také já. Za pomoci skvělého navigátora Slavy jsme dorazili na přeplněné parkoviště u restaurace a našli nakonec pouze jedno jediné místo volné. Takže už nám vůbec nic nebránilo v ochutnávání netradičních kulinářských specialit.
Příjemně strávené chvíle oběda brzy skončily a my jsme se znovu vydali na cestu zpět. Cestou jsme se zastavili v obchodně - medicínském centru sv. Florián, kde právě začínala unikátní aqua show, která je druhá svého druhu v Evropě. Kombinace světelných efektů videoprojekce a obrazců za pomoci padající vody poskytuje opravdu nádhernou podívanou. Je spouštěna každý den od 9:00 do 19:00 hod. vždy v celou hodinu. Moc se nám to tu tenkrát líbilo. Hlavně skladba Fritze Reinera 1812 Overture, Op. 49 byla jako stvořená pro právě takovéto působivé představení.
Po návratu do penzionu jsme již podle plánu očekávali příjezd všech pátečních přihlášených účastníků našeho setkání. Všichni jsme se postupně sešli v místní restauraci na večeři a po ní se už netrpělivě očekával hlavní program pátečního večera – oslava mého životního jubilea. Těsně před blahopřáním oslavenci jsem se ještě také mimochodem dozvěděl, že oslava to nebude jen jedna, ale prý rovnou dvě… Milan-urbino měl naplánovanou svoji rodinnou oslavu za dva dny, takže se vše nakonec spojilo do jednoho oslavného vyhlašování. Nenápadně mě na to tenkrát několik minut dopředu upozornil předávající Petr…
Začalo se tedy mým jmenovcem Milanem-urbino, který z toho byl tak trošku překvapen, což se posléze projevilo i v jeho děkovné řeči. Ta spočívala v jeho strohém vyjádření: “ No, nečekal jsem to…“ Po pravdě řečeno, ještě několik minut zpátky jsem to nečekal ani já… Milan s důstojností sobě vlastní přijal kromě samotného dárku v podobě Metaxy Private Reserve s věnováním i blahopřání od nás všech. Takže ještě jednou i ode mě: „Ať se vše daří!“
Poté již jsem přišel na řadu já. Chtěl jsem tento pro mě významný moment mít navždy zaznamenaný na videokameře, a proto jsem tenkrát poprosil Marka mv12, aby mi celé blahopřání, včetně předávání mého sumarizačního Kiáckého DVD i improvizovaného projevu, natočil. Leo byl tenkrát tak trošku společensky unavený, protože měl předtím schůzku se svým kamarádem… Takže vše mohlo konečně začít!
Nejprve přišel s blahopřáním Petr a jménem celého klubu mi také předal již obligátní Kiácký klobouček. Poté se již objevil Radek a přinesl mi dárkové balení Metaxa Angels Treasure s osobním věnováním z limitované edice, jelikož se jednalo o speciální balení pouze pro nezávislý trh v ČR. Dvě sklenice, certifikát s historií značky psaný zlatým písmem, a to celé zabaleno v elegantní černé krabici s andělskými peříčky. Bylo prý vydáno pouze 250 kusů pro celou ČR. Temně jantarová barva s měděnými odlesky se brzy ocitla v mém náručí. A poté již přišla na řadu nejprve moje děkovná řeč, která se ale posléze proměnila v prezentaci mého projektu „Paměti Kia 2019.“ Přes dva roky jsem usilovně pracoval na tom, abych zmapoval všechna má setkání na Kia srazech od mého vstupu do Kia klubu dne 9. 9. 2009 až po současnost. Mluvil jsem zde podrobně o celé genezi tohoto majestátního díla, jeho prvotních problémech i plánech do budoucna. Dovolte mi zde pouze dvě citace z tohoto mého projektu, které více osvětlí celou problematiku, kterou jsem se snažil nastínit během své „děkovné řeči…"
„K dnešnímu dni mám tedy takto zpracováno v tomto projektu všech 59 hlavních oficiálních srazových Kia setkání (událostí), které se uskutečnily během mého již zmíněného desetiletého působení na našem fóru. Ze všech těchto setkání jsem si pořídil videozáznam, který jsem následně upravoval ke klubovému zveřejnění. Nebyl jsem tedy pouze na dvou setkáních v Českých Budějovicích. Jedno v rámci Přivítání jara s Kiou 4 v roce 2013 a druhé v rámci Tříkrálové jízdy v roce 2017, ale pro celkový přehled jsem je zde uvedl. Protože některá událost je zpracována ve více částech, jedná se tedy celkově o 116 zpracovaných videofilmů-videočástí různé délky. No v minutách to raději uvádět nebudu… Ale hlavní pro mě vždy bylo, je a bude, aby se ve videu každý účastník srazu našel a připomněl si tak celou tu nádhernou a nezapomenutelnou atmosféru setkávání s příjemnými lidmi. A to platí i pro mé první začátečnické pokusy…A jestli se mi toto alespoň trošku podařilo, pak to vše určitě stálo i za celou tu námahu…“
„Je mi také zcela jasné, že kdyby podobný projekt tomuto mému psal kdokoliv jiný a třeba i okomentoval stejné události, tak jeho vyznění bude úplně jiné. Akcentoval by třeba jiné lidi, jiné události, jiné situace, nebo by popisoval úplně něco jiného, čeho byl on během svých srazů svědkem. Také jsem hlavně ve svých počátcích svého působení na srazech nebyl tak říkajíc od začátku do konce, takže si může někdo oprávněně říci, že tam není zdaleka všechno. No, není a ani být nemělo… Vůbec to nebylo mým cílem v tomto projektu! Znovu tedy chci závěrem zopakovat, že nechci tímto říci, že vše, co jsem napsal, je jenom stoprocentní pravda, ale je to můj realisticko-subjektivní pohled na vše, co jsem osobně já prožíval na svých různých Kia setkáních. Část svých zážitků jsem tedy tehdy nahrál na svou videokameru a sestříhal do sledovatelné podoby svých videofilmů, část jsem jich nyní zpětně okomentoval ve svých osobních komentářích a část doprovodil leckde zapůjčenými fotografiemi.“
Tolik tedy dvě sumarizující citace z úvodu mého projektu „Paměti Kia 2019“, které jsem si pracovně nazval „Deset let v klubu aneb klubové videozážitky a zpověď jednoho Kiáka k jeho kulatému jubileu.“ Takže takto zachycené a zpracované videozážitky na DVD jsem se rozhodl při své oslavě kulatých narozenin distribuovat dále mezi všechny přihlášené účastníky našeho srazu. A ještě s jednou věcí jsem zde seznámil všechny přítomné. Při příležitosti mých narozenin mi má rodina tyto Paměti Kia na DVD vydala knižně v podobě pěti knížek se stejným názvem jako na inkriminovaném DVD. A to jsem si také nemohl nechat pouze pro sebe… No bylo to tenkrát i pro mě samotného veliké překvapení, na které jsem teď zpětně také patřičně hrdý! A také pevně doufám, že darované DVD i tato knižní pentalogie udělá všem současným i novým potenciálním Kiákům ještě zpětně mnoho a mnoho radosti.
Po předání DVD a následném blahopřání jsem ještě distribuoval mých pět Pamětí Kia v knižní podobě mezi všechny účastníky srazu a zpovzdálí sledoval jejich spontánní reakce. Každý se snažil samozřejmě nejprve najít sám sebe, a proto většina začala vyhledávat především ty srazy, kterých se aktivně zúčastnila. No, měl jsem z toho nefalšovanou radost. Proto jsem to ostatně celé ty dva roky také psal!
Nakonec došlo i na zpěv nám oslavencům obligátního narozeninového popěvku Živijó, i když k samotnému oficiálnímu narozeninovému přípitku došlo až v samotném penzionu před odstartováním naší nefalšované narozeninové párty. Na tu jsem oficiálně pozval všechny účastníky srazu na konci své děkovné řeči v restauraci. Postupně tedy došlo k přípravě samotného párty občerstvení v prostorách penzionu. Z naší ledničky na pokoji jsem přinesl tlačenky, utopence, sýrové korbáčiky, zbytek pudinkových mraků, které ještě zbyly po noční konzumaci Lea předešlého dne…a spoustu dalších pochutin. Přidali se ke mně i další dva oslavenci, takže o naše žaludky bylo vcelku dobře postaráno… No a samozřejmě také spousta a spousta sluníčkového pití! Slavnostní přípitek „obstaral“ Petr a přinesl nám k šedesátinám Metaxu Angels Treasure… Díky moc. To bylo opravdu stylové. Poté přišly na řadu i tzv. párty paruky… Ty obstarala starostlivá a vždy vtipná Dana. Tato její wig party, svého druhu první na našich Kiáckých srazech, se opravdu povedla. Ještě jednou došlo před hlavním přípitkem i na zpěv písně Živijó, a pak už vypukla opravdu naše nefalšovaná Kiácká zábava. Škoda jen, že na té improvizované chodbě nebylo příliš mnoho místa… Paní v restauraci nebyla příliš nakloněna našim aktivitám v samotné restauraci, které neměly základ v objednávání si jídla a pití v samotném restauračním zařízení. Šlo nám především o tu jejich pětihvězdičkovou brandy Metaxu. Do námi nyní preferované dvanáctihvězdičkové Metaxy se jim moc nechtělo, takže jsme museli sáhnout do našich srazových zásob. A že jich bylo…
Nikdo z nás si ani v nejmenším nevzpomněl, že také na Slovensku právě začalo nějaké MS v hokeji… a že hrajeme se Švédskem…V průběhu večera došlo i na taneční sólo pro oba oslavence a také třeba na již tradiční soutěž v poznávání filmů. Na závěr nemohla chybět ani naše obligátní klubová píseň, tentokrát opravdu ve zdařilém podání všech zúčastněných. No bylo to prostě vše skvělé. Díky všem za krásný narozeninový večer (a noc). Bylo to opět moc fajn.
Za zmínku zde jistě také stojí závěrečné dokončení tetování na paži u Míši Andreasové, které nám postupně ukazovala na posledních několika srazech. Bylo to prý děláno na etapy, ale konečná verze opravdu stojí za to… Samotný proces tetování prý vůbec nebolí, ale věřte tomu… Prostě: We are all mad here…“
Následující ráno nám už znovu ukázalo svoji přívětivější tvář. Svítilo už zase sluníčko, takže po probdělé noci jsme se už všichni opět těšili na snídani v místní restauraci. Po snídani jsme přivítali ještě poslední účastníky setkání, kteří přijeli přímo až na slavnostní zahájení (Tomáš-Aha, Jirka Prokeš s manželkou, Pepa-mbiron, Beda s rodinkou). Ještě dodatečně jsem jim všem předal své narozeninové pamětní DVD. Ale to už nás všechny čekal u našich nablýskaných aut Leo se svým dronem, aby se pokusil natočit naše netradiční zahájení srazu. Po počátečních problémech a vyhledávání té správné lokality se to, myslím, nakonec podařilo, a proto výsledek je možné zhlédnout v přiložené videonahrávce. Bylo to jistě zajímavé zpestření a připomnělo mi to oslavu šedesátých narozenin Petra v penzionu Sázava. Leo, díky moc!
A poté již nás sám organizátor tohoto srazu Jirka-Dafik srdečně přivítal na tomto narozeninovém jarním setkání v Jižních Čechách. Po obligátním zahájení zvoláním třikrát ZDAR (které jsme si pro velký úspěch ještě jednou zopakovali…) nás už čekala moje oblíbená spanilá jízda k nedalekým bunkrům, což bylo součástí prohlídky Muzea čs. opevnění Klášter z let 1936 – 1938.
Jel jsem v autě s Vaškem Olivou, Danou a Stefanem. Před hlavním objektem č. 159 typ B2 -100 jsme v klidu zaparkovali a v samotném bunkru si na etapy vyslechli přednášku o celé této zajímavé historické lokalitě i celé oblasti zvaná Česká Kanada. Já jsem již v těchto místech jednou pobýval, ale přesto mě zde znovu zaujala především čelní střílna s lehkým kulometem vz. 26 a také boční střílna s těžkým kulometem vz. 24. Obecně cílem celé expozice je seznámit veřejnost s událostmi roku 1938, čs. Opevněním a čs. armádou ze září 1938.
Následovala naše další spanilá jízda, tentokrát do Muzea veteránů v Nové Bystřici. Je to naše první, ale také největší muzeum amerických předválečných automobilů v Čechách.
Nabízí retrospektivní pohled do minulosti se snahou zachytit ten obrovský skok, který lidstvo v tomto odvětví za posledních 100 let udělalo. Nachází se zde asi 50 vozů v 9 tématických sálech. Sympatický a velice fundovaný průvodce nás zde provedl postupně celou expozicí a svým zasvěceným a vtipným komentářem si většinu z nás jistě brzy získal. Už úvodní krasavec – Ford T Speedster 1912 – hovorově zvaný plechová Líza – prý „postavil Ameriku na kola.“ V roce 1999 byl tento model T vyhlášen Automobilem století.
Sál 20. – 30. léta – to jsou opravdové počátky automobilismu. Zde to všechno tak nějak začalo. Zaujal třeba i sál techniky a sportovních vozů.
Vrcholem celé prohlídky hlavně pro nás starší jistě bylo představení slavného automobilu z filmu Návrat do budoucnosti DeLorean DMC 12 Turbo. Je to jediný model, který firma kdy vyrobila a uvedla do prodeje. Mezi jeho charakteristické prvky patří ocelově šedá karoserie z nerezu či dveře vyklápějící se nahoru. Kvůli karoserii vyrobené z laminátu potažené vrstvou nerezové oceli byl vůz příliš těžký. Pro slavnou filmovou trilogii byl vůz doplněn o tzv. směšovací kapacitátor, který mu umožňoval cestovat v čase.
No a závěrečný Sál legend? Uvidíte, v čem jezdil Mr. Bean a v čem jezdil Fantomas. I slavný bakelitový Trabant je zde zastoupen! Je to prostě nefalšované improvizované setkání samotných legend automobilismu.
Během samotné prohlídky se nám v jejím závěru také pěkně rozpršelo, takže naše auta parkující na parkovišti poblíž Muzea veteránů nám přišla velice vhod. Průvodce nás prozíravě pustil výjimečně zadním vchodem, a proto cesta k našim vozům trvala jenom pár sekund. Chvíli jsme se schovávali pod deštníky, ale nakonec vše dobře dopadlo. V další spanilé jízdě jsme se vydali do nedaleké restaurace Ubrousku prostři se na plánovaný společný oběd. V malebné hospůdce v překrásné oblasti České Kanady v Nové Bystřici jsme uspokojili i naše chuťové receptory. Samotný penzion leží 33 km od Třeboně.
Po společném obědě se nám počasí opět ustálilo. Někteří účastníci se rozhodli, že se odpolední naplánované prohlídky zámku v Jindřichově Hradci nezúčastní, a proto odjeli po obědě zpět do našeho penzionu ve Skrýchově. Většina z nás se ale poslušně vydala individuálně do Jindřichova Hradce, kde jsme zaparkovali poblíž nedaleko hlavního náměstí a pěšky jsme postupovali směrem k zámku. Čas nás nijak netlačil, a proto jsme se ještě cestou zastavili v nedaleké cukrárně na náměstí na malé občerstvení. Obligátní kávička a také něco málo sladkého se objevilo na našem stolku. Přes skleněné dveře cukrárny jsme viděli také postupující hlavní naší skupinu směrem k zámku, a proto jsme je brzy také následovali.
Státní hrad a zámek v Jindřichově Hradci je třetí největší hrado-zámecký areál v ČR, který se postupně rozrostl až do plochy tří a půl hektarů. Brzy se nás tu ujala mladá sympatická dívčina a seznámila nás na začátku s celou zajímavou historií i současností této netradiční lokality.
Samotnou prohlídku jsme začali návštěvou 500 let staré Černé kuchyně, a dále se postupně seznamovali s unikátními interiéry, které nelze spatřit na jiných zámcích ani hradech. Jako každá zámecká lokalita i tato musí mít své nefalšované strašidlo. Zde toto plní slavná bílá paní, zvaná Perchta. Jestliže jí spatříte, všimněte si hlavně, jakou barvu mají její rukavičky na rukách…
Vrcholem této naší exkurze asi byla pro nás všechny závěrečná prohlídka hudebního pavilonu Rondel. Touto stavbou vyvrcholila velkolepá renesanční přestavba starého hradu. Tento pavilon byl postaven v letech 1592 – 1597. Bohatá plastická a zlacená výzdoba interiéru je dílem kameníka A. Cometty, štukatéra G. P. Matinoly a řezbáře G. Bendela. Rondel patří k významným manýristickým centrálním stavbám evropského významu. Dnes je využíván ke koncertům, svatebním obřadům a dalším reprezentačním akcím.
Já sám jsem tento architektonický skvost navštívil v minulosti již několikrát. Znovu mě tu především zaujala informace o tom, že vnitřní prostor stavby je zajímavý svými akustickými vlastnostmi a umístěním hudebníků. Pod podlahou Rondelu byl pro ně totiž vytvořen sklep, ústící úzkým otvorem uprostřed sálu. Otvor zakrývala tenkostěnná bezedná váza, přenášející zvuk ze sklepa k posluchačům, tančícím nebo hodujícím…V 19. století byly prostory Rondelu používány především jako spižírna, dřevník a později dokonce i jako maštal. K navrácení někdejší podoby došlo až po rekonstrukci v roce 1990. V roce 1972 při další rekonstrukci ve vrcholové makovici bylo objeveno kovové pouzdro, obsahující různorodé archivní prameny od konce 19. století do poloviny 20. století. Nález obsahoval také fotografie Černínů, jejich zaměstnanců a řemeslníků, kteří se na opravě podíleli.
Po skončení samotné prohlídky celého zámku jsem ještě navrhl celé naší skupině, zda by někteří nechtěli navštívit slavnou pamětihodnost nedaleko od náměstí – tzv. Krýzovy jesličky. Jedná se o největší lidový mechanický betlém na světě zapsaný v Guinnessově knize rekordů. Bylo těsně před pátou hodinou odpolední, takže jsme si museli velice pospíšit, Nakonec se vše zdařilo a v 17.00 jsme všichni svorně a netrpělivě stáli před tímto mechanickým skvostem.
Jeho tvůrce ho vytvářel více než 60 let. Autorem je punčochářský mistr Tomáš Krýza. Jesličky obsahují 1398 figurek lidí a zvířat, z nichž 133 se pohybuje. Figurky jsou vyrobeny z kašírovací hmoty a ze dřeva. Původní mechanismus, který byl zpočátku poháněn ručně, rozvádí pohyb z jediného elektromotoru. V místnosti jsme byli téměř sami, takže veškerý výklad i vizuální efekty patřily pouze nám. No myslím, že to stálo opět za tu chvilku zdržení. Hlavně pro ty, kteří zde ještě nikdy nebyli.
A teprve nyní jsme se již opravdu vydali individuálně zpět do našeho nedalekého penzionu. Znovu jsme se všichni sešli kolem šesté hodiny večerní při večeři v místní restauraci. Už zde tentokrát vznikla velice vášnivá debata ohledně sledování MS v hokeji. Hráli jsme od 20:15 s Norskem a někteří i toto utkání chtěli vidět. Prosadili si proto přenesení vypůjčeného televizního přijímače do naší improvizované místnosti… Já na začátku večera ještě přinesl všechny své zbytky občerstvení z předcházejícího dne, ale sledování hokeje se přesto muselo projevit na všeobecné zábavě. Většina byla nucena sledovat hokej (vyhráli jsme 7:2), takže s páteční skvělou atmosférou se to nedalo moc srovnat. Osobně si ale stejně myslím, že někteří z nás už těch oslav měli přece jen od středy dost, takže v sobotu šli spát o něco dříve a sledování hokeje se jim pouze hodilo jako snadný argument pro tuto večerní aktivitu… No, nebylo se opravdu čemu divit. Pěkně to vystihl Petr po skončení srazu na našich webových stránkách: „Tři večery po sobě ještě dám, ale čtvrtý už jsem neměl sílu, a dokonce ani chuť… Musím více potrénovat…“ Takže asi tak.
Ráno při snídani bylo na většině z nás vidět, že předcházející noc nebyla nijak zvlášť náročná… Tradiční ranní „trosky“ se nekonaly… Všichni jsem se tedy setkali naposledy pohromadě. Přišli i ti, kteří nebyli ubytováni přímo v našem penzionu, aby se mohli s námi se všemi rozloučit po opravdu náročném prodlouženém víkendu. „Krásný vzpomínky mi zůstanou, navždy mě budou hřát… Všechno hezký jednou končí… A do neznáma odchází, i já se s tebou právě loučím, a to nejhezčí si odnáším…“ Těmito slovy jsem zakončil svoji trilogii videofilmů z tohoto našeho Kia setkání. Bylo to prostě fajn.
Z nových přihlášených členů na tento sraz se zde nakonec objevil pouze nick xroman z Přelouče a myslím si, že se mu určitě mezi námi muselo líbit. Vydržel s námi vždy až do konce a to už je co říci… Doufám, že až se blíže seznámí z věnovaného DVD Paměti Kia s našimi všemi aktivitami během našich Kiáckých srazů za posledních 10 let, zjistí, že je s námi opravdu legrace, a přijede mezi nás ještě mnohokrát… Nebo taky ne…
Takže toto pro mě velice důležité první setkání nás Kiáků v novém roce 2019 se, myslím, opět nadmíru vydařilo. Dokončil jsem zde oslavu svého životního výročí, které se mi tímto s přestávkami protáhlo téměř na 5 týdnů… Představil jsem zde svůj dvouletý vysněný projekt sumarizace všech mých Kia srazů a setkání za posledních 10 let pod názvem „Paměti Kia 1 - Deset let v klubu aneb klubové videozážitky a zpověď jednoho Kiáka k jeho kulatému jubileu.“ Předal jsem všem zúčastněným tento rozsáhlý projekt na DVD a doufám, že v tomto projektu budu i nadále moci pokračovat. A toto je právě má první nová vlaštovka…Ale to už potom nezáleží jenom na mně…
Chtěl bych tedy znovu tímto poděkovat hlavnímu organizátorovi Jirkovi za skvělou organizaci tohoto srazu, atraktivní program, obětavost i osobní přístup. Zaslouží si opravdu náš respekt a úctu, i když mu to částečně narušilo i nepříznivé počasí. Vše klapalo perfektně. Ostatní jste byli stejně jako vždy také skvělí, a proto se již těším na další naše nejbližší setkání.
Tohoto srazu se nakonec zúčastnilo aktivně 42 lidí. Z největší dálky (až z Ostravy) přijel Milan-kapitan, který najel přes 660 km tam a zpět. Dobrá práce!
Celkem padlo cca 155 – 188 sluníček. Metaxa Reserve – 20-30 sluníček, Metaxa Angels Treasure – více než 50 sluníček, Metaxa 12 hvězdiček – 12 sluníček…
Takže asi tak! Už se těším na další naše setkání.

Pražská (před)Vánoční Kia jízda 2018

03.05.2019 16:41

22. 12. 2018
Takže také tohoto roku těsně před vánočními svátky jsme se opět ve velice hojném počtu sešli na předvánoční Kia jízdě. Sejít jsme se měli tradičně na parkovišti v Újezdě nad Lesy v 11. 30 u Penny. Já tentokrát trošku váhal s příjezdem, jelikož mi to docela zasahovalo do osobních plánů… Nakonec jsme se domluvili ráno s Petrem a rozhodli o konečné účasti na tomto setkání. Já tam přijel v klidu asi kolem 11.00, v nedalekém obchodním centru si koupil malé občerstvení a v pohodě jsem čekal na hojně přijíždějící vozidla Kia na naše setkání… První se objevil Míra, který na mě při odbočování na parkoviště zatroubil… Já ho ale nepoznal a pomyslel si něco o nejen předvánočních Pražácích… Poté se objevil hned Petr a společně jsme už očekávali příjezd všech přihlášených.
Jako poslední se objevil s křížkem po funuse Jenda1 s rodinkou… asi proto, protože je z Prahy…
Také Michal Pýcha se brzy objevil se zcela novou Kiou Ceed v černé barvě. No, bude zase o čem přemýšlet, jestli neudělat další výměnu vozového parku…
Poté jsme se již v koloně opětovně přesunuli do již většině z nás známé svíčkárny, pastelkárny, mýdlárny a čokoládovny Rodas v Šestajovicích, kde na nás již tradičně čekala možnost vyrobit si vlastní svíčku, mýdlo, koupelovou sůl a další předměty.
Parkoviště nedaleko svíčkárny zelo prázdnotou, takže naše auta se na něm později vyjímala jako jarní vlaštovky sedící na drátech vysokého napětí.
Ani obligátní společná fotografie na tomto parkovišti před našimi vozidly nemohla chybět.
Následný přesun a společné posezení v nedaleké restauraci U Daschů už jen podtrhly příjemné zakončení celého tohoto předvánočního setkání. V hospodě nás ještě přišel pozdravit Pražák Jirka Fajer bez manželky, takže kolující knižní publikace skončila nakonec jistě ve správných rukách…viz závěrečné foto…
Oběd tenkrát začal nečekaným zdržením pro všechny, ale nakonec asi po 70 minutách jsme se i my dočkali a oběd chutnal už v pohodě. Byla to prostě opět pestrá přehlídka kulinářských specialit, jak je ostatně zvykem na všech našich kiáckých setkáních. Jako první jsem tentokrát netradičně obdržel objednané jídlo já…
Na závěr jsme si všichni kolektivně popřáli hezké a příjemné Kia Vánoce i za pomoci knižní publikace, kterou nám jako svůj vánoční dárek pro svoji manželku ukázal jeden z účastníků srazu…
Poté přišlo na řadu i několik malých panáčků…, aby ten nový kiácký rok 2019 byl alespoň stejně tak úspěšný, jako ten letošní 2018.
Monika se tu už poněkolikáté pokusila o legální získání nádherných červených šálků na kávu, ale pan vedoucí byl zase a znovu proti… No, snad to konečně vyjde příště…
Během tohoto srazu jsme se také velice těšili na obligátní Kia kalendáře, které jsme tradičně při tomto setkávání dříve dostávali. No, tentokrát to opět nevyšlo, ale reklamní Kia předměty jsme přesto od Radka všichni obdrželi.
Takže nakonec jsme se mohli postupně s přicházející tmou, ale opět se sluncem v duši v klidu rozejít. No, nezbývá nám opravdu nic než doufat, že nový rok 2019 bude vskutku stejně tak úspěšný, jako tento, a že nás čeká ještě mnoho a mnoho příjemných a zajímavých setkání s Kia značkou při dalších srazech a vzájemných setkáváních. Já se už teď třeba velice těším jistě na přelomové setkání v květnu příštího roku při Přivítání jara s Kiou 2019 v okolí Jindřichova Hradce. Tak ať se vše daří.
PS: Při vánoční návštěvě následujícího dne doma jsem byl proto dost překvapen, když mi byl slavnostně předán právě onen inkriminovaný a očekávaný Kia kalendář 2019… A pak že nerostou…

Bowling Most 2018

17.12.2018 17:29

10. 11 - 11. 11. 2018
Takže další tradiční listopadový bowlingový sraz v Mostě je opět za námi. Hlavní setkání sice opět začalo tradičně v sobotu od 17.00, ale já jsem opět vyrazil autem již časně ráno v pátek směr Zlenice. Zde jsem opět odstavil své auto a odkud nás už tradičně "svezl" Petr "Androgerman"...V Mostě jsme byli jako již tradičně kolem 11.30. Ve 12.00 se kompletní předpřípravný mušketýrský výbor posilněný o Míru s Ivetou, Vaška s přítelkyní a hlavního pořadatele sešel nad předsednickou kachničkou, kterou si všichni mušketýři znovu chtěli objednat. Ale protože byl zrovna svatomartinský týden a k objednání místo kachničky byla pouze část husy, skončilo to nakonec tentokrát u tradičního nekachničkového oběda. I husa se tu několikrát objevila, ale ne u nás mušketýrů... Po silném obědě začal naplánovaný polední odpočinek, který ale moc dlouho netrval. Brzy se už postupně začali sjíždět všichni přihlášení účastníci srazu. Po skvělé zábavě asi od 17.00 začal hlavní program - bowlingové klání. Všichni jsme se jistě snažili co nejlépe jsme mohli, ale vítěz mohl být jako vždy pouze jeden ... viz přiložené video a foto... Dobrá nálada už nám vydržela až do pozdních hodin. Druhý den po snídani se tentokrát nekonala plánovaná druhá část našeho mobilního koutku a po patřičném posilnění naše čtveřice statečných opět vyrazila k domovu...
Summa summarum - tento sraz se myslím opět velice povedl. Chtěl bych znovu poděkovat organizátorovi za tradiční skvělou práci a ostatním za účast a skvělou společnost při příjemně strávené sobotě. Petrovi ještě jednou za odvoz během tohoto srazu.
Bližší info viz natočené video a foto z tohoto setkání.
Sportu zdar a bowlingu zvlášť...
Odkaz na fotogalerii klubu: https://drive.google.com/drive/folders/ ... qQfX1NM6Mi

20. sraz Kia Clubu CZ/SK - Kemp Zelené údolí - Ještěd

10.09.2018 16:39

1. 9 - 2. 9. 2018
Takže další polojubilejní hlavní sraz je opět za námi. Pořádal ho sám administrátor fóra Tomáš – Beda a zvolil tentokrát docela netradiční termín – začátek školního roku – 1. září, atraktivní program a také dvě dlouhé spanilé jízdy v koloně. K tomuto zvolenému termínu proběhla tenkrát na fóru docela vzrušená diskuse, ale datum nakonec zůstal nezměněn. Ne všem to ale vyhovovalo, což se bohužel projevilo i na menší účasti na tomto srazu. Z naší mušketýrské čtveřice jsem zde nakonec zůstal pouze já sám…
Předpřípravný výbor začal své údajné zasedání tradičně v pátek odpoledne, ale tentokrát netradičně bez svého předsedy. Ten sice na tento sraz pomyslně předal své žezlo zvolenému metaxátorovi Mírovi, ale jestli se vše vydařilo, to už musí posoudit jiní.
Já jsem se nakonec vydal na tento sraz se svým švagrem v sobotu brzy ráno kolem půl šesté ze své chalupy přímo na zahájení srazu a po asi dvouhodinové jízdě jsme dorazili do cíle. Ten byl přece jenom trošku schován, ale navigace v mobilu nás úspěšně dovedla až do správné destinace. Cestou jsme míjeli i velice atraktivní místa kolem nás, ale čas byl akorát tak na zastávku kvůli WC…
Na parkovišti před samotným kempem nás dohonili Pražáci Jirka-dafik a Jenda1 a společně jsme se vydali na zahájení srazu. Kemp nás přivítal přívalem dešťových kapek, které nás bohužel provázely po celý tento sobotní den a narušily nám také připravený zajímavý program. Pro mnohé účastníky srazu zde nakonec zvítězila při demokratickém hlasování tzv. suchá varianta a největší atrakce srazu - naplánovaná cesta lanovkou na Ještěd - byla nakonec změněna. Pro velkou většinu zúčastněných bylo proto prvním cílem Škoda Muzeum v Mladé Boleslavi. Je zde vystaveno okolo 500 exponátů včetně 46 automobilů, řady motocyklů a jízdních kol z dlouhé historie firmy Škoda Auto a jejího předchůdce Laurin a Klement.
Na samotném zahájení jsme dlouho čekali na známé dva chronické opozdilce, ale tentokrát to už bylo i na nás trochu moc… Proto slavnostní zahájení a seznámení s programem nakonec proběhlo zcela netradičně bez nich. Asi bylo zasedání předešlého dne přece jen velice náročné.
Po velice zdařilém a hlasitém zahájení a seznámení s pozměněným programem se někteří z nás přesto rozhodli, že přece jen navštíví i v tomto „psím počasí“ naplánovanou rozhlednu Ještěd. Jednalo se nakonec o 4 auta a myslím, že jsme nakonec byli všichni spokojeni. Po celý rok je Ještěd cílem turistů a milovníků přírody. Na jeho vrcholu ve výši 1012 m stojí vysílač Ještěd se známým horským hotelem a restauračním zařízením. Stavba ve tvaru rotačního hyperboloidu s kruhovým půdorysem a vysoká 100 metrů, poutající pozornost již z velké dálky, pak při pohledu od její paty vzhůru budí tak trochu úžas.
Rozhodli jsme se tedy nakonec, že vyrazíme auty až pod samotný vrchol, protože v tomto počasí asi lanovka nebude v provozu (což mě velice mrzelo). Vyrazili jsme tedy za neustálého deště směr Liberec a poté po menší komplikaci s objízdnou trasou jsme se vydali směr Ještěd. K dešti se postupně přidávala i neproniknutelná a všudypřítomná mlha, takže malebné obrázky okolní krajiny a bezprostřední kontakt s přírodou nás tentokrát bohužel minuly.
Minuly jsme také parkoviště u dolní stanice kabinové lanovky na Ještěd, pokračovali po poměrně pěkné silnici k dalšímu parkovišti ((Výpřež) a stoupali v té mlze dál až na lesní křižovatku, tzv. Semerink. Odtud poté dále pokračovali po lesní asfaltce na Pláně pod Ještědem. Zde jsme nakonec zaparkovali svá auta a dále se už vydali pěšky asi na třicetiminutovou procházku na vrchol kopce… Pouze už nám mrholilo, ale mlha se zdála stále větší a větší. Moc jsme toho sice cestou neviděli, zato o legraci nouze opravdu nebyla. Asi po avizované půlhodince jsme konečně dosáhli vrcholu.Zde jsme nejprve navštívili kavárnu a bar, která má kapacitu 50 míst a my si zde dali obligátní kávičku a něco malého na posilnění vyčerpaného organismu.Poté jsme se konečně již mohli vydat na průzkumnou misi po celé této pamětihodnosti. Nejprve nás zaujala hotelová restaurace. Uspořádání je do kruhu a vytváří jedinečnou atmosféru. Celková koncepce řešení všech interiérů je navržena tak, aby vyhovovala i náročnějším návštěvníkům a turistům.Tato restaurace nad oblaky je nekuřácká, kapacita je 120 míst a disponuje WIFI připojením k internetu. Proto se také naše vrcholové snímky mohly brzy objevit na našem fóru. V samotné kavárně mě ještě zaujala i malá skupinka fanoušků fotbalového Baníku Ostrava, kteří přijeli patřičně oblečeni podpořit svůj klub v boji proti týmu Liberce (0:0). Díky osamělosti hory se z Ještědu nabízejí daleké výhledy na celou polovinu Čech. Severním směrem lze dohlédnout daleko do Německa a Polska, východněji pak na Jizerské hory, Krkonoše a Orlické hory. Jižním směrem lze za pěkného počasí spatřit i Prahu. My jsme toho ale tenkrát moc neviděli. Při zpáteční cestě nám již zcela přestalo pršet, ale neproniknutelná bílá mlha nám nedávala mnoho možností se pokochat malebnými výhledy po okolí. Asi po půlhodince jsme se opět v dobrém rozmaru dostali ke svým automobilům a vyrazili stejnou cestou zpět do Liberce a poté se naše skupinka po návratu zpět opět setkala se všemi ostatními účastníky setkání na parkovišti před soukromým pivovarem Svijany. Škoda, že počasí se nechtělo stále umoudřit, ale zde nám to vůbec nevadilo.
Ujala se nás tu mladá sympatická průvodkyně a s šarmem sobě vlastním nás postupně zasvětila do všech tajů vaření piva v pivovaru ve Svijanech. Vyfasovali jsme slušivé oranžové vestičky, asi abychom si dobře uvědomili, kdo k nám ještě patří a kdo už ne… No, slušelo nám to tenkrát všem. Pivovar Svijany se nachází v obci Svijany nedaleko Turnova, v okrese Liberec. Pivovar byl založen před rokem 1564 a je to tedy jeden z nejstarších pivovarů v Česku. V nabídce je zde 12 druhů různých piv, exkurze i příjemné posezení v pivovarské restauraci. Svijanské pivo není obecně chemicky ošetřováno. Dodává se tedy na trh nepasterované. Všechna svijanská piva jsou vyráběna stejným technologickým postupem, který se nazývá dvoumutový způsob vaření. Nejvíce jsme se jistě těšili hlavně na závěrečnou degustaci, kterou si ale mohli patřičně užít pouze řidiči bez svých aut. Na začátku exkurze jsme obdržely 3 drahé korbele na 4 piva a ty byly právě naplněny na závěr celé této prohlídky. I nejmladší účastník tohoto setkání, se kterým se přijeli pochlubit Vašek a Dana, si jistě přišel na své a je vidět, že mu opravdu chutnalo… Někteří pivo spravedlivě distribuovali pomocí kalíšků i ostatním účastníkům, jiní mysleli více spíše na sebe… Na závěr celé této povedené prohlídky jsme obdrželi i připravené tašky s propagačními předměty značky Svijany. Nemohlo také chybět samozřejmě i dárkové balení tohoto značkového piva. Ještě jednou velice děkujeme.
Na samotný závěr celé této exkurze došlo i na obligátní fotografii všech účastníků tohoto setkání a poté jsme se již individuálně vydali do přilehlé místní restaurace na oběd. Organizátor totiž zapomněl zarezervovat místa na oběd pro celou naši skupinu najednou, takže jsme to nakonec bez větších problémů zvládli po několika menších skupinkách. Stále mě provázely problémy s kousáním, protože dva týdny předtím mě vyndali dva levé moudráky a následky o sobě dávaly stále vědět. Proto i skladba mého oběda byla tenkrát pro mě tak trochu netradiční… Poté jsme ještě navštívili i nedalekou prodejnu reklamních předmětů se značkou Svijany, která většinu z nás tenkrát doslova uchvátila, jelikož výrobky splňují nejnáročnější požadavky na kvalitu a design. Nejvíce se zde určitě kupovaly různé dárkové sady piva značky Svijany v party soudcích o objemu 5 litrů, ale také v atraktivní podobě dvoulitrových plechovek „nejen pro chlapy…“ Vybírat je možné také z široké nabídky textilních výrobků. Nechybí ani speciální kategorie cyklistického oblečení ve svijanském hávu. Prostě zde bylo možné zakoupit snad vše se značkou Svijany. Od dámských i pánských plavek přes různý porcelán až třeba k velice atraktivním kšandám… No a právě v tuto dobu jsem byl, bohužel, nucen opustit toto zajímavé setkání Kiáků a po rozloučení jsem se vydal na zpáteční cestu domů a stihl ještě pozdní večeři na chalupě. Ostatní účastníci srazu se vypravili znovu do kempu na večeři a poté se zúčastnili i nachystaného večerního programu i formou soutěže o Kia ceny. Jistě se při tom velice dobře bavili, jak je ostatně zvykem při každém večerním programu na našich srazových setkáních. Ale o tom už vím tentokrát pouze z vyprávění…
Chtěl bych znovu poděkovat hlavnímu jedinému organizátorovi za organizaci tohoto srazu i atraktivní program, i když mu to částečně narušilo nepříznivé počasí. Ostatní jste byli jako vždy skvělí, a proto se již těším na další naše nejbližší setkání v Mostě.
odkaz na fotogalerii klubu:
gallery/album.php?album_id=1141

19. sraz Kia Clubu CZ/SK - Ostrava

15.06.2018 18:39

1. 6 - 3. 6. 2018
Takže v pátek 1. 6. 2018 ráno kolem 7.00 jsem již netrpělivě očekával dvě vozidla Kia z Prahy u našeho Penny. Pražáci Honza a Jirka to vzali po dálnici D1 přes Ledeč a kolem 7.20 jsme se také opravdu setkali na poloprázdném parkovišti. Následovala tradiční „rauchpauza“ a poté se již naše kolona v počtu tří vozidel vypravila směr Ostrava. Cesta byla klidná. Sice se spoustou náklaďáků, ale bez větších problémů. Vyhnuli jsme se dálnici D1 a po silnici 34 a 35 se dopravili až do Olomouce. Na poslední zastávce před cílem na nás troubil Radek, ale nezastavil…
Těsně před chatovou osadou se náhle zhoršilo počasí tak radikálně, že jsme rázem vjeli do průtrže mračen a stěrače nestíhaly. Ale navigace nás vcelku dobře dovedla až do cíle. Zde se právě předpřípravný výbor, který zasedal již od čtvrtka, chystal na oběd autem do Frýdku-Místku… Takže jsem zaparkoval svoji Kiu a pouze přesedl do jiného auta a vyrazili jsme všichni na občerstvení. S sebou jsem si vzal pouze klíčky od auta a mobil, což se později ukázalo jako špatné rozhodnutí…
Oběd jsme nakonec absolvovali v restauraci U Křivého psa a já byl tedy nucen nejen tuto akci zdokumentovat pouze pomocí svého mobilu, jelikož má videokamera zůstala odpočívat v tom dopoledním shonu v autě… V restauraci nás už očekával celý předpřípravný výbor v čele s předsedou Petrem, můj spolubydlící Stefan, Milan-kapitán, Pepa-mbiron a Tono-barny70 z Košic. Zaujal mě zde i věžní hodinový stroj přímo uvnitř restaurace. Na oběd sem později přijel i Honza s rodinou a nápisem na tričku, který nám znovu připomínal, jak krásnou má dceru…Byli tenkrát ubytováni jinde. Naše parta od rána tedy opět byla pospolu.
Protože se oběd trošku protáhl bylo rozhodnuto, že se již do kempu nebudeme vracet, ale pojedeme rovnou na první exkurzi do návštěvnického centra Marlenka. Zde byl sraz všech účastníků exkurze, kteří se předem přihlásili a chtěli ochutnat slavné medové dorty, kuličky a další výrobky této firmy. Nakonec se nás tu sešlo něco přes 30. Také náš předseda předpřípravného výboru Joffrey de Peyrac alias Petr Němeček se svojí berlou sem s námi zavítal i s obligátním zvoláním „Na Bělehrad…“
Celkem prohlídka trvala asi 90 minut a zahrnovala prezentaci firemní historie a produktů Marlenka, projekci dokumentárního filmu s výkladem, kde zaujala především výroba repliky kostela Matky Boží u příležitosti oslav 10. výročí společnosti (980 kg), ochutnávku výrobků včetně kávy Marlenka Café, řízenou prohlídku výroby medových dortů Marlenka i nákup výrobků za zvýhodněnou cenu. V nejsladší části exkurze se nám na talířku objevil ochutnávkový sortiment, kde jsme našli dorty, kuličky, roládu, Napoleonky, Pachlavu, snack a také pravý arménský koňak. Ten jsme si ale museli zaplatit. Teprve poté přišly na řadu obě výrobní haly a v nich navržené výrobní linky. Téměř každý z nás si potom zakoupil nějaký ten slavný výrobek, a už jsme pospíchali na společné foto před touto firmou. Po návratu na základnu do Olešné odpoledne jsem se mohl konečně v klidu ubytovat, připravit si svoji videokameru a zúčastnit se večerního programu. Ten byl korunován oslavou kulatin Honzy Andrease. K večeru přijeli do osady ještě další Kiáci, kteří se nezúčastnili exkurze v Marlence - třeba kluci ze Štúrova včetně Igora. Večery před samotným zahájením srazů bývají nejlepší a nebylo tomu jinak ani tentokrát. Honzovi jsme předali kromě jiného také společný dar – Metaxu Angels´Treasure a popřáli mu vše jen to nejlepší nejprve slovem a poté i písní…Ke slovu znovu přišla také i naše klubová píseň. Večer jsme píseň zazpívali ještě jednou při telefonátu Leovi a také jsme zatelefonovali do Žiliny Mirovi, který už dlouho se na žádném srazu neobjevil. Nakonec souhlasil s tím, že na druhý den přijede – a také přijel…Ze samotného večera ještě stojí za zmínku určitě netradiční Tonova taneční kreace, která sklidila zasloužený úspěch. „Kdo jste tam nebyli, o hodně jste přišli – ostatně jako vždy…“
V sobotu ráno jsme se již všichni sešli na samotném zahájení srazu. Přijeli ještě další přihlášení takže celkově se nás tu sešlo okolo 40 – včetně dvou tradičních opozdilců. Byli jsme seznámeni s programem 19. srazu a po nesmělých pokusech o zahájení srazu se nakonec vše zdařilo. Honzovi byla následně ještě předána ceněná vlaječka „Osobnost Kia klubu“. Spanilá jízda nás poté dovedla do Landek Parku v Ostravě. Zde se k nám přidali ještě poslední přihlášení – třeba Vašek Oliva s Danou. Hornické muzeum v Landek Parku nás přivítalo hornickou šatnou s háky a po nasazení patřičných helem na hlavu jsme již mohli pravým hornickým výtahem sfárat do samotného dolu. Souvislý areál má rozlohu 10 ha. V podzemí se nachází 250 m štol. Samotná komentovaná prohlídka těžby uhlí trvala asi hodinu včetně ukázky fungování některých důlních strojů. V dole provázejí bývalí havíři a ten náš byl opravdu super. Dokáží okořenit každou prohlídku svými nejen provozními zážitky. Více viz ve zmiňovaném videu… Stojí to určitě za to…!
Při zpáteční cestě jsme měli trošku problémy s vyfáráním ze samotného dolu, ale vše nakonec dopadlo dobře.
Také následná expozice báňského záchranářství mě velice zaujala. Byla to opravdová důlní záchranářská základna. Některé přístroje zde představovaly opravdové sběratelské unikáty. Zaujala i záchranářská dýchací a oživovací technika nebo cvičný polygon. A protože se již blížil čas oběda, sešli jsme se všichni v bistru Bistropen přímo (v) dole pod věží na společném obědě. Během něj Petr Peyrac odjel zpět do osady a podle slibu přijel Miro z Žiliny. Rád jsem ho po dlouhé době znovu viděl. Zúčastnil se s námi dalšího programu našeho Kia srazu. Následovala další spanilá jízda do areálu Dolní Vítkovice. Velice mě udivilo, že celý tento železný areál je národní kulturní památka. Tyto „Ostravské Hradčany“ jsou samy o sobě jedno velké mysterium. Nejprve bylo třeba navštívit návštěvnické centrum DOV, nafasovat tu správnou barvu helmy podle skupiny a poté se již vydat na stominutovou komentovanou prohlídku vysoké pece a dozvědět se něco o historii Vítkovic a vůbec něco o výrobě surového železa. Asi nejočekávanější částí exkurze byla samotná prohlídka tzv. Bolt Tower. Je to jakási šroubová věž jako nástavba vysoké pece č. 1. v Dolní oblasti Vítkovic v Ostravě. S pecí má výšku asi 80 metrů a je to nejvyšší geografický bod v Ostravě. Slouží jako rozhledna, kavárna a její prostory jsou multifunkční. Byla postavena v roce 2015 a pojmenována na počest jamajského sportovce Usaina Bolta. Už samotný výjezd unikátním skipovým výtahem je nevšední zážitek. V kavárně jsme se domáhali kávy v ceně lístku, ale marně… Takže 69,- to jistilo…Ale ta vyhlídka opravdu stála za to! Po půlhodinové přestávce na samotnou prohlídku věže pokračovala komentovaná prohlídka místa odpichu vysoké pece včetně vnitřku. Také velín s původním zařízením stál za zhlédnutí. No bylo to fajn.
Individuálně jsme se dopravili opět zpět na základnu. Stefanovi se nechtělo bez dálniční známky jet autem po dálnici, ale nakonec jsme ho za pomoci mírného nátlaku přesvědčil. Řekl jsem mu, že potenciální pokutu zaplatím…Takže asi tak…
A byl tu opět večer… Součástí něho byla soutěž o Kia ceny Test Autoškola 2018. Každý to pojal po svém, ale vyhrát mohl jenom jeden… Kompletní výsledky všech 25 účastníků je možno dohledat v přiloženém videozáznamu. Škoda, že první tři ocenění nejsou zachycení na videokameru. Nějak se to našemu předsedovi Joffrey de Peyracovi alias Petrovi vymklo z rukou… Ale co, stane se. Zase máme zachyceny nohy všech zúčastněných. To se také cení…
Nedělní ráno nás přivítalo nepříjemnou změnou počasí – pršelo jako z konve. A chvílemi i bouřilo. Takže zakončení tohoto srazu bylo opravdu velice netradiční. Většina ze zúčastněných zmizela ráno individuálně jako pára nad hrncem… I v tom dešti. Ale bylo to opravdu pouze lokální. Při individuálním návratu zpět jsem asi po 20 minutách vyjel z oblasti velkého deště a přijel do oblasti opětovného vedra a tedy slunečního svitu…A to trvalo až domů opět po silnicích 34 a 35. Cesta byla zcela bez problémů, ani jsem nikoho známého cestou nepotkal…
Summa summarum - i tento sraz se myslím opět velice povedl. Chtěl bych znovu poděkovat organizátorům za tradiční skvělou práci a ostatním za účast a skvělou společnost při příjemně stráveném pátku a sobotě.
Bližší info viz natočená 3 videa a fotogalerie z tohoto setkání.

A ještě výsledky soutěže o Kia ceny „Test Autoškola 2018“

3. místo : Milan Smejkal – Nalim2 – Já – 47 bodů
2. místo : Radovan Runčák – runis – 47 bodů
1. místo : Dan Černý – DanBlack – 50 bodů

miniPřivítání jara s Kiou 2018

29.04.2018 17:29

28. 4. - 29. 4. 2018
Takže další náš tradiční jarní sraz v okolí České Lípy jsme tentokrát pojali v trochu menším formátu, takže předem jsme nepočítali s žádným velkým programem. Brali jsme to proto jako příležitost se po zimě opět sejít, popovídat si a i nějaké to dobré jídlo :eat:

či pití

samozřejmě bylo... :yes:

Toto setkání mělo netradiční začátek, protože se nás většina setkala ještě před zahájením srazu u Jakuba doma. Popřáli jsme mu mnoho zdraví, vypili obligátní šálek kávy a pokračovali jsme v koloně na místo srazu na parkoviště pod místní nemocnicí v České Lípě. Zde na nás už čekali někteří účastníci, kteří se nezúčastnili setkání u Jakuba. Po přivítání se následovala obligátní kontrola našich přibližovadel. Především Pepa se svým novým "kabrioletem" upoutal naši velkou pozornost. Poté již následovala pěší cesta do nedaleké restaurace Stará Lípa, kde na nás již čekala místní nabídka kulinářských specialit. A s plným žaludkem se vše určitě lépe řeší a plánuje...Kolem 14.00 začala předem naplánovaná prohlídka Skalního hradu Sloup s průvodcem. Určitě bylo co obdivovat. A pro náročné turisty stačilo, když k této prohlídce přidali ještě i výstup na nedalekou skalní vyhlídku či rozhlednu, hned naproti hradu, což byl výlet na cca 4 hodiny. Já byl nucen po této prohlídce opustit toto setkání, takže jestli někdo navštívil zmiňovanou lokalitu mi není známo...
Summa summarum - tento minisraz se myslím opět velice povedl. Chtěl bych znovu poděkovat organizátorovi za tradiční skvělou práci a ostatním za účast a skvělou společnost při příjemně strávené sobotě. Už se těším na další sraz do Ostravy a okolí...
Bližší info viz natočené video a foto z tohoto setkání.

Tříkrálová jízda 2018 Hluboká nad Vltavou

29.04.2018 09:53

3. 2. 2018
Takže další také již tradiční první setkání v novém roce proběhlo v Hluboké nad Vltavou začátkem února. Organizátor se musel s termínem vejít mezi prezidentskou volbu a začátek zimních olympijských her v Pchjongčchangu.
Přivítání na centrálním parkovišti v Hluboké nad Vltavou bylo ale již zcela tradiční. Petr nás přivítal tradiční Metaxou v jedné ruce a v druhé další... No bylo to tak trochu symbolické...Snad nám to bude i vše dobře jezdit nejen v novém roce...
Poté již následoval přesun "po vlastní ose" a po svých na zámek Hluboká, kde byla zarezervována zimní prohlídka tohoto skvostu mezi zámky. Po zvládnutí celého zimního prohlídkového okruhu jsme se ještě vydali Alšovi jihočeské galerie a zde si prohlédli premiéru výstavy Tereza z Davle. Série smyslných černobílých snímků od roku 2012 se jistě hlavně mužské části setkání musela líbit...Po tomto kulturním zážitku nám také patřičně vyhládlo, takže jsme se procházkou zámeckým parkem přesunuli do restaurace Bakalář, kde jsme měli od 13,00 hod. rezervaci. No a zde již to probíhalo opravdu tradičně. Za zmínku ještě také stojí dokončení kérky neboli tetování Míši na levé ruce. No prostě "We are all mad here...!
Takže i já děkuji Petrovi za tradiční propracovanou a odzkoušenou v praxi organizaci... Jsem rád, že jsem Vás všechny zase po nějaké době viděl a prožil s Vámi další příjemné odpoledne a těším se na další setkání nejen s Kiou... :thu:

PS: Cestou zpět jsme i my projížděli u Pelhřimova pěknou chumelenicí, ale asi po 20 km pak už po sněhu zase ani památky...Cestou tam tři hlídky, cestou zpět žádná...
Děkuji také všem za aktivní účast a těším se na další setkání při plánované miniKia jízdě někde v okolí České Lípy. Blíže viz natočené video.

Pražská (před)vánoční jízda Kia clubu 2017

29.04.2018 09:25

16. 12. 2017
Takže také tohoto roku těsně před vánočními svátky jsme se v hojném počtu sešli na předvánoční Kia jízdě. Sraz byl tentokrát netradičně na parkovišti v Újezdě nad Lesy v 11. 30 na parkovišti u Penny. Na zahájení sem tentokrát také zavítal náš bývalý generální ředitel Kia Motors pro Českou republiku Vítek Pěkný se Zuzkou, a protože se nedostavil na výroční sraz v září, bylo mu předáno právě výroční tričko z této ušlechtilé akce. A také samozřejmě Petr Němeček se přijel pochlubit svým novým super přibližovadlem - Kia Niro 2018... Jen by to chtělo pro větší efekt ještě ho trošku nablýskat...
Poté jsme se již v koloně přesunuli do svíčkárny, pastelkárny, mýdlárny a čokoládovny Rodas v Šestajovicích. kde na nás již tradičně čekala možnost vyrobit si vlastní svíčku, mýdlo, koupelovou sůl a další předměty. No především mladší ročníky se zde opět opravdu vyřádili...ale každý si jistě domů přivezl i ten nějaký vánoční dáreček. "Když se daří, tak se daří..."
Následný přesun a společné posezení v nedaleké restauraci U Daschů už jen podtrhly příjemné zakončení celého tohoto předvánočnho setkání. Bylo to vskutku takové netradiční příjemné poetické odpoledne. Ať se vše daří v novém roce 2018. Blíže viz natočené video.

Bowling Most 2017

02.12.2017 21:54

17. 11 - 19. 11. 2017
Takže další tradiční listopadový bowlingový sraz v Mostě je opět za námi. Hlavní setkání sice opět začalo tradičně v sobotu od 16.00, ale já jsem opět vyrazil autem již časně ráno v pátek směr Zlenice, protože to byl státní svátek a bylo tudíž volno. Zde jsem opět odstavil své auto a odkud nás už tradičně "svezl" Petr "Androgerman"...V Mostě jsme byli jako již tradičně kolem 11.30. Ve 12.00 se kompletní předpřípravný mušketýrský výbor posilněný o Míru s Ivetou a hlavního pořadatele sešel nad předsednickou kachničkou, kterou si všichni mušketýři znovu (asi naposledy...) objednali. Po silném obědě začal naplánovaný mobilní koutek, během kterého jsem se rozhodl, že si koupím nový mobil, o které jsem již delší dobu přemýšlel. Teprve v obchodě jsem se dozvěděl, že je tzv. Black Friday a všude obrovské slevy. Takže nový mobil S7 Edge mě nakonec vyšel pod 10.000... Odpoledne jsem proto strávil laděním nového mobilu s velkou pomocí Petra, za což mu ještě jednou děkuji. Přesto bylo nutné na druhý den ještě jednou navštívit obchod a nechat si zmenšit SIM kartu. V sobotu po snídani a návratu z města jsme vyrazili do Braňan do penzionu Selský dvůr, kde proběhl naplánovaný oběd. Byly to opět labužnické hody. Po návratu do Benediktu se už postupně začali sjíždět všichni přihlášení účastníci srazu. Po skvělé zábavě asi od 16.00 začal hlavní program - bowlingové klání. Všichni jsme se jistě snažili co nejlépe jsme mohli, ale vítěz mohl být jako vždy pouze jeden ... viz přiložené video a foto... Dobrá nálada už nám vydržela až do pozdních hodin. Druhý den pokračovala tentokrát již plánovaná druhá část našeho mobilního koutku a po patřičném posilnění naše čtveřice statečných opět vyrazila k domovu...
Summa summarum - tento sraz se myslím opět velice povedl. Chtěl bych znovu poděkovat organizátorovi za tradiční skvělou práci a ostatním za účast a skvělou společnost při příjemně strávené sobotě. Petrovi ještě jednou za odvoz a doladění mobilu během tohoto srazu.
Bližší info viz natočené video a foto z tohoto setkání.
Sportu zdar a bowlingu zvlášť...

10 let Kia Clubu CZ/SK - výroční sraz

15.10.2017 11:22

29. 9. - 1. 10. 2017
Takže tento jubilejni sraz se konal v dobře známém místě ve Skochovicích, nedaleko Prahy. Předpřípravný výbor se tu sešel již ve středu 27. 9. 2017 a na čtvrtek si naplánoval pivní tour po hospodách v Praze. Byl to totiž prodloužený volný víkend. Zdokumentováno to je hezky na našem webu.
Já jsem se rozhodl zúčastnit se až páteční oslavy kulatých narozenin Lea Hermana Čambrly, který se dostavil do Skochovic asi kolem 14.00. Protože v pátek bylo volno, přijel jsem do Skochovic kolem 11.30 a našel předpřípravný výbor zrovna při odchodu na oběd do sousední restaurace. Podávali tam totiž žebírka...
Odpolední a večerní program probíhal zcela v duchu oslav kulatin oslavemce. Jednu chvíli se musel jít na chvíli osprchovat, ale protože prý tekla jen studená voda..., protáhlo se to asi na 3 hodiny...Ale poté se znovu objevil a zábava tak mohla dospět ke zdárnému konci.
Druhý den nás čekala návštěva střelnice v Čestlicích, společný oběd ve Švejk Restaurantu U Karla a poté již zlatý hřeb celého dne - návštěva nového školicího střediska Kia Motors Czech v Praze.Zde byl připraven asi tříhodinový program včetně možnosti projet se v 9 přistavených automobilech i elektromobilech a prohlídnout si také novou Kiu Stinger a Kiu Stonic.
Po návratu na základnu nás ještě čekalo jedno velké překvapení. Po večeři a po vyhlášení výsledků ve střelbě z pistole v Čestlicích nám organizátor srazu Radek slavnostně odhalil nádherný Kia dort, který vyrobila Míša Andreasová. Díky moc. Před jeho rozkrájením promluvil o proběhnuté první desetiletce na Kia Clubu CZ/SK jeho zakladatel Tomáš Smetana zvaný Beda. A pak už jen tradiční naše zábava.
Summa summarum - tento sraz se myslím opět velice povedl. Chtěl bych znovu poděkovat organizátorovi za tradiční skvělou práci a ostatním za účast a skvělou společnost při příjemně stráveném pátku a sobotě.
Bližší info viz natočená 3 videa a fotogalerie z tohoto setkání.
Sportu zdar a další desetiletce na Kia srazech zvlášť...

18. sraz Kia Clubu CZ/SK

23.06.2017 08:34

9. 6. - 11. 6. 2017
Dne 9. června v pátek po vyměněném vyučování ve škole jsem se vydal už kolem 6. 00 na 18. sraz našeho Kia clubu směr Humpolec, Brno, Moravský Žižkov, Penzion Maděřič. Cesta probíhala bez větších problémů, takže kolem 8.00 jsem se mohl hlásit v recepci zmíněného penzionu a přichytil předpřípravný výbor, který se opět tradičně sešel již ve čtvrtek, při snídani. Od 10 hodin byla naplánována návštěva Slovanského hradiště v Mikulčicích, která opravdu stála za celou anabázi s vyměňováním rozvrhu - více viz 1. díl videa. Po návratu do penzionu a obědě jsme se již postupně setkávali při příjezdu stále nových a nových účastníků... Odpoledne nás ještě čekala exkurze v místním pivovaru. Páteční večer byl jako už tradičně velice náročný...
V sobotu ráno nás přivítalo při zahájení srazu trošku červnového deště ale později se vše vyjasnilo - i počasí....Čekalo nás totiž sportovní klání v motokárách v Hodoníně. Nejprve byla trať ještě mokrá, ale později již zcela suchá a připravená na naše výkony....Blíže viz 2. díl videa. Odpoledne po obědě se konala degustace v místním vinařství Maděřič s majitelem a jeho pomocníkem. I tato část se musela jistě všem líbit. Blíže viz 3. část videa. I sobotní večer byl náročný...
Na tomto srazu se opět prezentovali nejen všichni tradiční účastníci našich setkávání, ale i několik nových adeptů, kteří jistě ocenili naši nevšední zábavu...Nálada byla opět skvělá a i tento sraz zapadl přesně do tradiční mozaiky našich klubových akcí.
Ještě jednou bych chtěl poděkovat všem účastníkům za zajímavě prožitý víkend a těším se na další setkání v září někde v ČR...
Blíže viz fotogalerii zde:
Blíže viz 3 zpracovaná videa z této akce.
https://www.facebook.com/milan.smejkal.9
https://www.facebook.com/milan.smejkal.9
https://www.facebook.com/milan.smejkal.9

Přivítání jara s Kiou 2017

08.05.2017 19:50

6. 5. - 8. 5. 2017
Takže toto již také tradiční setkání Kiáků na jaře se konalo v Olešníku - v nově otevřeném penzionu Selský štít nedaleko Hluboké nad Vltavou. Já vyrazil v pátek po vyučování asi kolem 12.00 směr Tábor a také po D3, abych co nejdříve posílil náš předpřípravný výbor, který zasedal již od čtvrtka...
Po hladkém příjezdu na místo jsem našel většinu předpřípravného výboru těžce odpočívat po jistě náročném čtvrtečním zasedení... Společně jsme pak vítali většinu osazenstva a kolem 18.00 jsme byli konečně všichni a mohli společně zasedat.
Zasedání nám pouze chvílemi narušovalo nakonec neuspěšné hokejové utkání s Kanadou...ale to nám vůbec nevadilo. Ubytování bylo perfektní, stravování také, obsluha vstřícná, takže zasedání se zcela vydařilo - viz přiložené fotky.
V sobotu proběhlo oficiální zahájení v 9.00 a poté jsme se již společně vydali do nedalekého kempu Křivonoska, kde Veteran Car Club České Budějovice pořádal již 47. ročník Veteran Rallye Křivonoska - viz přiložené fotky. Poté jsme se vydali do centra Českých Budějovic a po prohlídce centra zaskočili na oběd v pivnici Budvarka hotelu Malý pivovar. Odpoledne jsme se vydali lanovkou na Kleť, odkud je výborný rozhled do všech světových stran, na Šumavu, Budějovickou pánev a za vhodného počasí jsou viditelné i vrcholky rakouských Alp...Na vrcholu Kleti se nachází Astronomická observatoř Kleť, pobočka Hvězdárny a planetária v Českých Budějovicích. Délka lanovky je 1792 m, převýšení je 383 m, má 100 pevně uchycených sedaček, přepravní kapacita je 220 osob/hod a za celou dobu existence bylo přepraveno už více než 3 000 000 cestujících.
http://www.holubov.cz/fotogalerie/panorama/
Počasí nám opět velice přálo po celou dobu a po návratu do penzionu došlo k dlouhoočekávanému momentu tohoto srazu - vyhlášení výsledku soutěže k tomuto jarnímu setkání. Poté si někteří šli zahrát adventure golf ale to už se blížil čas dalšího večerního zasedání... tentokrát okořeněného hrou na poznávání filmů...
V neděli po snídani jsme se už vydali na prohlídku Českého Krumlova včetně nádherné prohlídky místního hradu a přilehlých zahrad s otáčivým hledištěm... Ale to už byl čas na návrat a odjezd do Včelné na oběd. Zde jsem byl nucen se s milým osazenstvem rozloučit a myslet na návrat domů. Ostatní odjeli do penzionu a zasedali ještě jeden večer...
Petrovi jako hlavnímu organizátorovi bych chtěl opravdu "vyseknout poklonu" za perfektní uspořádání tohoto ze začátku těžko se tentokrát rodícího (nevím proč) už tradičního klubového srazu. Asi snad i proto vše bylo perfektně předem připravené, promyšlené, zajištěné, objednané... včetně nevyzpytatelného počasí...což u Petra není jistě nic neobvyklého.... Díky Petře. A díky všem pohodovým účastníkům za příjemně prožitý víkend. Příjemně se sedělo a povídalo s bezva lidma. Už se těším na Moravu...

Včelná 2016

08.05.2017 19:12

13. - 14. 8. 2016
Dne 13. 8. 2016 se 3 mušketýři od 13.00 sešli u Petra u něho doma ve Včelné, aby si prohlédli jeho nové působiště ve Včelné a při této příležitosti si ugrilovali něco dobrého a probrali mezinárodní situaci.... Stefan nakonec chyběl z pracovních důvodů. K večeru nás ještě navštívil Aha a Jirka s Lenkou - měli to blízko...Na zahradě jsme honili chřestýše a v neděli ráno Petrův Ben zase honil nás po lese a pak kolem baráčku. A my pak zase honili Petra v mobilním koutku... Díky Petře i celé sobotní sešlosti...

BOWLING MOST 2016

02.05.2017 10:32

19. - 20. 11. 2016
Takže další tradiční listopadový bowlingový sraz v Mostě je opět za námi. Hlavní setkání sice opět začalo už tradičně od 17.00, ale já jsem opět vyrazil autem již časně ráno směr Zlenice, kde jsem odstavil své auto a odkud mě tradičně "svezl" Petr "Androgerman"...V Mostě jsme byli jako již tradičně kolem 11.30. Ve 12.00 se kompletní předpřípravný mušketýrský výbor sešel nad předsednickou kachničkou. Chyběl nám tu tentokrát Jakub... ale to jsme ještě nevěděli proč... Po obědě začal tradiční neplánovaný mobilní koutek našeho setkání. Po skvělé zábavě asi od 18.00 začal hlavní program - bowlingové klání. Všichni jsme se jistě snažili co nejlépe jsme mohli, ale vítěz mohl být jako vždy pouze jeden ... viz přiložené video a foto... Dobrá nálada už nám vydržela až do pozdních hodin. Druhý den pokračovala tentokrát již plánovaná druhá část našeho mobilního koutku a po patřičném posilnění naše čtveřice statečných opět vyrazila k domovu...
Summa summarum - tento sraz se myslím opět velice povedl. Chtěl bych znovu poděkovat organizátorovi za tradiční skvělou práci a ostatním za účast a skvělou společnost při příjemně strávené sobotě. Petrovi ještě jednou za odvoz na tento sraz.
Bližší info viz natočené video a foto z tohoto setkání.
Sportu zdar a bowlingu zvlášť...

17. sraz Kia Clubu CZ/SK

19.06.2016 16:21

10. - 12. 6. 2016
Dne 10. června v pátek po vyměněném vyučování ve škole jsem se vydal kolem 13.30 na 17. sraz našeho Kia clubu směr Humpolec, Pelhřimov, Jindřichův Hradec, Hamr, Penzion Alešův Dvůr. Cesta probíhala bez větších problémů, takže kolem 15.00 jsem se mohl hlásit v recepci zmíněného penzionu. Předpřípravný výbor se tentokrát výjimečně nesešel již ve čtvrtek, takže jsme se postupně setkávali při příjezdu stále nových a nových účastníků... Páteční večer byl jako už tradičně velice náročný...
V sobotu ráno se konalo oficiální zahájení a poté jsme se již vydali auty na spanilou jízdu do Třeboně. Se mnou jeli v autě slava, Stefi a Androgerman. První naší zastávkou byla všestranná exkurze do místního pivovaru Regent s ochutnávkou piva pro neřidiče. Poté jsme se vypravili do centra města a prošli si právě probíhající městský trh se vším všudy. Ve 14.00 nás již očekával společný oběd v místní Krčmě u Kellyho, včetně chemického kouzlení. Od 16.30 byla naplánována a také uskutečněna příjemná procházka k Schwarzenberské hrobce včetně prohlídky kaple i spodní krypty s rakvemi.
Po prohlídce hrobky jsme se opět společně vrátili do Penzionu Alešův Dvůr v Hamru a všichni se už těšili na motoristickou soutěž - překvapení pořadatele. Úkolem bylo co nejblíže zastavit a zacouvat k překážce. Vítězové jsou ke shlédnutí v přiloženém videu...
I druhý večer byl poměrně náročný, ale již ne tak, jako ten první. Ráno po snídani nás totiž již čekala cesta domů.
I když se na tomto srazu neprezentovali všichni tradiční účastníci našich setkávání, nálada byla opět skvělá a i tento sraz zapadl přesně do tradiční mozaiky našich klubových akcí.
Ještě jednou bych chtěl poděkovat všem účastníkům za zajímavě prožitý víkend a těším se na další setkání v září někde v ČR...
Blíže viz fotogalerii zde:
Podrobné video viz zde: https://www.facebook.com/KiaClubCzSk/

Přivítání jara s Kiou 2016

30.05.2016 14:41

6. - 8. 5. 2016
Takže toto již také tradiční setkání Kiáků na jaře se konalo v hotelu Výhledy, nedaleko od Klenčí pod Čerchovem. Já vyrazil v pátek po vyučování asi kolem 12.15 směr Domažlice po D1 a D5, abych co nejdříve posílil náš předpřípravný výbor, který zasedal již od čtvrtka...
Po dvojnásobném zdržení na "Pražském okruhu" a také na D5 jsem se téměř na minutu dostavil do cíle kolem 16.00, kde na mě již čekal celý předpřípravný výbor a společně jsme se ihned vypravili na plánovaný výjezd na nejvyšší vrch v okolí - Čerchov.
Viz přiložené video: https://www.facebook.com/KiaClubCzSk/videos
Po návratu jsme se postupně setkávali s dalšími účastníky tohoto setkání a večer už jsme byli téměř komplet... a proto nálada tomu také odpovídala......"V sobotu se máte na co těšit....nás vítal průvodce Jarda Sladký... Obsluha rychlá a ochotná, ceny stálé... Takže už se těšíme na příjezd všech dalších přihlášených. Mobily s sebou..."
Ráno po snídani došlo k zahájení srazu a už jsme se vypravili formou spanilých jízd k návštěvě naplánovaných zastavení...Keramická dílna paní Jany Psutkové s možností vyrobit si nebo zakoupit chodskou keramiku, památník J. S. Koziny v Újezdě i na Hrádku, oběd v tradiční Chodské chalupě s psíkem Chodym a závěrečná spanilá jízda přes Babylon a Pec zpět do našeho hotelu Výhledy.
Po večeři jsme se všichni aktivně zúčastnili soutěže v šipkách (skončil jsem třetí...), i když probíhající zápas MS byl jistě pro leckoho velkou konkurencí...
Viz natočené video zde: https://www.facebook.com/KiaClubCzSk/videos
V neděli po snídani jsme se již postupně všichni začali vracet zpět domů...
Já jsem se s některými členy ještě cestou zpět zastavil na malý mikrosraz u Lea ve Zlenicích, kde se také předběžně dohodlo neveřejné povýšení člena klubu kapitána na majora... :-)

.
Díky všem zúčastněným za opět příjemně prožité dny, organizátorům za "organizaci " - včetně tolik probírané soutěže v šipkách a už se těším na další setkání.
17. SRAZ KIA CLUBU CZ/SK - HAMR
Sportu zdar a šipkám zvlášť...

Bowling Most 2015

30.05.2016 14:00

14. - 15. 11. 2015
Takže další tradiční listopadový bowlingový sraz v Mostě je opět za námi. Hlavní setkání sice opět začalo už tradičně od 17.00, ale já jsem opět vyrazil autem již časně ráno směr Zlenice, kde jsem odstavil své auto a odkud mě tradičně "svezl" Petr "Androgerman"...V Mostě jsme byli jako již tradičně kolem 11.30. Ve 12.00 se nekompletní předpřípravný mušketýrský výbor sešel nad předsednickou kachničku. Po obědě začal tradiční neplánovaný mobilní koutek našeho setkání. Po skvělé zábavě asi od 19.00 začal hlavní program - bowlingové klání. Všichni jsme se jistě snažili co nejlépe jsme mohli, ale vítěz mohl být jako vždy pouze jeden - a to jsem byl já... viz přiložené video a foto... Dobrá nálada už nám vydržela až do pozdních hodin. Druhý den pokračovala tentokrát již plánovaná druhá část našeho mobilního koutku a po patřičném posilnění naše trojice statečných opět vyrazila k domovu...
Summa summarum - tento sraz se myslím opět velice povedl. Chtěl bych znovu poděkovat organizátorovi za tradiční skvělou práci a ostatním za účast a skvělou společnost při příjemně strávené sobotě. Petrovi ještě jednou za odvoz na tento sraz.
Nakonec se tohoto setkání zúčastnilo asi 30 lidí.
Bližší info viz natočené video a foto z tohoto setkání.
Sportu zdar a bowlingu zvlášť...

Podzim na Sázavě

29.10.2015 12:06

11. - 13. září 2015
Podzim na Sázavě
tentokrát volně navazoval na „ S Mikulášem na Sázavě“ a sérii „Léto na Sázavě“ - (podzim v názvu nebyl na mysli jako roční období , ale bylo to myšleno jako životní lidská etapa s ohledem na věk našeho ctihodného kamaráda - Petra Androgermana Němečka....- citace...)
Místo konání bylo jako vždy - Penzion Sázavka ve Zlenicích a
program byl zcela ovlivněn touto významnou událostí.
Ve čtvrtek (pátek) se sešel stylově předpřípravný výbor pro kmety a jejich příznivce s modním motýlkem pod hlavou...a večer proběhla parádní oslava se vším všudy... Největší atrakcí jistě bylo předávání flešky s hodinovým filmem o "životě a díle" oslavence včetně závěrečné hudební vložky a poté i "filmu o filmu..."
V sobotu se konala prezentace dopravní policie s ukázkou dálničního superba (asi 2 hodiny). a předtím proběhlo jistě netradiční focení a filmování i za pomocí speciálního drona.

No a sobota odpoledne a neděle byly jistě využity na individuální nabídky (muzeum Lady, muzeum Lešany, observatoř, zámek Konopiště apod....).
Tento netradiční sraz se opět velice vydařil. Petrovi bych chtěl popřát za nás za všechny ještě jednou mnoho a mnoho šťastných kilometrů s Kiou v plném zdraví, Leovi poděkovat za tradiční prokázání svých organizátorských schopností včetně filmu i závěrečné hudební vložky a všem ostatním díky za účást. Rád jsem Vás všechny zase viděl a už se těším na další setkání všech aktivních příznivců značky Kia.

Alu pedály

16.07.2015 19:27

Dne 11.7.2015 byly svépomocí vyměněny staré pedály za nové hliníkové nášlapy, zakoupené přes Internet.

16. sraz Kia Clubu CZ/SK

28.06.2015 16:29

12. - 14. 6. 2015
V pátek 12. 6. 2015 jsme se s Petrem N. v jeho vozidle Sportage vydali asi kolem 11 hodiny dopolední na již 16. sraz našeho klubu. Místo konání se tentokrát nacházelo v Loučné nad Desnou v Jeseníkách. Po pohodové cestě a občerstvení řízkem v bistru U Řízku jsme kolem 14.15 dorazili do cíle pátečního dne. Byli jsme přestěhováni z Horní budovy do Dolní, ale nikomu to nevadilo, protože ubytování se tím ještě jen vylepšilo. Páteční večer byl tradičně velice náročný...
V sobotu ráno se konalo oficiální zahájení a poté jsme se již vydali na exkurzi do elektrárny Dlouhé stráně s výjezdem na horní nádrž, která nám zabrala celé dopoledne. Blíže viz odkaz na fotogalerii a video. (bude jistě v nejbližší době...).
Společný oběd byl naplánován v Baru Lyžárna, ale nakonec se většina z nás znovu přemístila na naši základnu v hotelu. Večerní a noční posezení u Petra na pokoji už pouze završilo celý náročný sobotní den...
Ráno po snídani se většina účastníků vydala opět ke svým domovům.
I když se na tomto srazu neprezentovali všichni tradiční účastníci našich setkání, nálada byla opět skvělá a i tento sraz zapadl přesně do tradiční mozaiky našich klubových akcí.
Ještě jednou bych chtěl poděkovat Petrovi za bezpečný transport tam i zpět, poděkovat všem účastníkům za zajímavě prožitý víkend a těším se na další setkání v září ve Zlenicích.
Blíže viz fotogalerii zde: gallery/album.php?album_id=889
Video z akce zde: https://www.facebook.com/KiaClubCzSk/videos

Zakoupení nového vozu

28.06.2015 15:53

Vozidlo zakoupeno dne 12. 6. 2015 v
autoservisu - Autocentrum Bupi, s. r. o. - provozovna Loket
Specifikace:
Kia Cee´d 5HB JD 1,6 GDi TOP
Barva: FRD červená
Doplňky prodejce:
Gumové koberce UNI
Vana do kufru
Brašna s povinnou výbavou
Vozidlo zakoupeno jako výhodná výměna vozu předcházejícího protiúčtem.

garage.php?mode=view_image&image_id=3848

Info

16.06.2015 19:47

garage_vehicle.php?mode=view_own_vehicle&CID=210#blog